Č. 6216.

Státní zaměstnanci. Ustanovení §§ 1, 2 a 6 vlád. nař. č.
165/1922 o započítání služby vojenské není kryto zákonem.
(Nález ze dne 11. ledna 1927 č. 307.)

Prejudikatura: Boh. 6164/26 adm.
Věc: Ladislav S. ve V. proti ministerstvu vnitra o započetí vojenské služby presenční do postupu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl přijat do pragmatikálních služeb čsl. výnosem gfř v Bratislavě z 24. února 1921, a nastoupil službu dne 31. března 1921. Výnosem téhož úřadu ze 13. července 1922 jmenován byl def. účetním asistentem XI. hodn. třídy fin. správy na Slov. s účinností od 1. dubna 1922. V důsledku úpravy župní služby účetní na Slov. podle vl. nař. ze 14. prosince 1922 č. 368 Sb. byl výnosem min. vnitra z 24. listopadu 1923 s platností od 1. ledna 1923 jmenován v systemisovaném stavu účetních úředníků pol. správy na Slov. definitivně do XI. hodn. třídy s titulem »účetní asistent.«
Podáním ze dne 26. listopadu 1924 zažádal st-l, odvolávaje se na nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb., o započtení presenční služby vojenské, kterou nastoupil dne 2. října 1922 a setrval v ní až do 22. září 1924. Úřad ministra pro Slov. výnosem z 26. března 1925 žádost tuto zamítl, ježto st-l nastoupil státní službu teprve 31. března 1921, kdežto
dle § 1 zák. č. 222/1920 a § 17 vl. nařízení č. 666/1920 mají právní nárok na započtení dle těchto norem jen ti zaměstnanci, kteří byli v civ. službě státní ustanoveni přede dnem 1. září 1919. Týmž výnosem bylo také ještě vysloveno, že se na st-lův služ. poměr vztahují ustanovení § 30 služ. pragmatiky, dle nichž je presenční služba st-lova trvající déle jednoho roku nezapočítatelná pro postup do vyšších požitků.
Podáním ze 16. června 1925 domáhal se st-l opětně započtení voj. presenční služby konané od 2. října 1922 až do 22. září 1924 do postupu, dovolávaje se při tom ustanovení §§ 1 a 2 vl. nař. č. 165 Sb. ex 1922. Nař. výnosem nevyhovělo min. vnitra této žádosti st-lově, poněvadž nastoupil službu pragmatikální dne 31. března 1921, t. j. přede dnem 8. června 1922, kdy nabylo účinnosti vl. nař. z 30. května 1922 č. 165 Sb., a nemůže proto z tohoto nařízení dovozovati pro sebe právního nároku.
Toto rozhodnutí napadá st-l, dovolávaje se ustanovení § 2 cit. vl. nařízení, dle něhož voj. služba presenční započítává se úplně, pokud nebyla z trestu prodloužena, jakož i ustanovení § 6 a dovozuje, že toto vl. nařízení, které nabývá účinnosti dne 8. června 1922, nevztahuje se na zaměstnance, kteří jsou již ve státní službě a mají podle platných předpisů nárok, aby byli ustanoveni ve služebním poměru, v němž podle
nař. č 666/20 jest provésti propočtení let dle tohoto nařízení. Vztahuje se tudíž na všechny ostatní zaměstnance, kteří byli ve státní službě a kteří dle vl. nař. č. 666/1920 nemají nárok na započítání vojenské služby. Neníť prý možno, aby zákonodárce vyloučil zaměstnance, kteří nastoupili službu v době od 1. září 1919 do 8. června 1922.
Rozhoduje o této stížnosti, uvážil nss toto:
Podle § 8 zák. o ss jest nss co do práva zkoumati platnost nařízení postaven na roveň řádným soudům. Řádné soudy pak podle § 102 ústavní listiny mají právo, řešíce určitou věc, zkoumati platnost nařízení. Tím dány jsou nss-u meze oprávnění zabývati se v tomto sporu otázkou platnosti nařízení č. 165/1922. Předmětem sporu je tu započtení vojenské presenční služby na základě vl. nařízení právě citovaného. I bylo se zřetelem na předpis § 8 zák. o ss nejprve uvážiti, zda jest ustanovení cit. nařízení, z něhož st-l dovozuje svůj domnělý právní nárok, kryto zákonem z 9. dubna 1920 č. 222 Sb., na jehož základě a k jehož provedení bylo vydáno.
Zákon tento, týkající se propočítání služební doby státních zaměstnanců, stanoví ve svém § 1, že se propočítává státním úředníkům, soudcům a učitelským osobám, na něž se vztahují ustanovení zákona ze 7. října 1919 č. 541 Sb. a kteří byli před účinností jeho v úřad svůj dosazeni, jejich celková služ. doba započítatelná (započítaná) pro zařadění a postup v dosavadním služ. poměru .... a že podle takto dosaženého výsledku nastane zařadění do požitků příslušné hodnostní třídy a příslušného stupně služného.
Z tohoto ustanovení vysvítá, že předpisem § 1 vymezil zákonodárce přesně kruh státních zaměstnanců zařaděných do hodnostních tříd a platového schématu zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 Sb. z. a n., kteří mají míti právní nárok na výhodu tímto zákonem poskytovanou, jakož i, že výhodu tu chtěl poskytnouti jen těm, kteří byli dosazeni v úřad
pragmatikálního úředníka před účinností zákona toho, t. j. před 1. září 1919. (Srovnej nál. Boh. 2729/23 adm.) Vzhledem k této restriktivní intenci zákona nutno vykládati i zmocnění, jež obdržela v § 4 výkonná moc vládní ve příčině započítatelnosti let ztrávených ve službě vojenské do postupu tak, že byla jím vláda zmocněna, aby otázku tu upravila nařízením podle §§ 55, 64 posl. odst., 81 lit. a) a 84 ústavní listiny jen pro účely propočítání a jen ve příčině těch státních úředníků do hodn. tříd zařaděných, o nichž mluví § 1 a kteří byli tedy v úřad svůj dosazeni před 1. září 1919. Že tomu tak, vysvítá i z celé povahy cit. zák. jako zákona rámcového, který vysloviv v §§ 1 a 2 jen stěžejní zásadu shora vyznačenou, ponechal v ostatním vládnímu nařízení, aby mezi jiným řešilo i otázku započítatelnosti voj. služby.
Zmocnil-li však § 4 cit. zákona vládu toliko k úpravě započítatelnosti voj. služby pro pragmatikální státní úředníky ustanovené ve službách státních před 1. září 1919 a jen pro účely propočítání služ. doby, nedostávalo se vládě zákonného zmocnění k tomu, aby rozšiřovala tuto úpravu jednak na jiné účely než účely propočítání služ. doby, jednak i na státní úředníky později ustanovené a jde proto ustanovení §§ 1, 2 a 6 vl. nař. č. 165/22, které se opírá o § 4 zák. č. 222/1920, ve směru tom přes meze položené výkonné moci vládním paragrafem tím. Neboť vl. nařízení č. 165/22 pojednávající o započtení voj. služby stanoví ve svém § 1, že při novém neb opětném ustanovení ... započítává se voj. služba ... pro postup do vyšších požitků v platovém schématu podle ustanovení tohoto nařízení, a určuje v § 6 den účinnosti dnem vyhlášení, t. j. dnem 8. června 1922. Jde tu tedy nesporně o započtení voj. služby státním zaměstnancům, kteří byli ustanoveni ve službách státních po 1. září 1919.
Nutno proto uznati, že dotčená ustanovení cit. vl. nař. nejsou kryta předpisem § 4 zák. č. 222/1920, i nemůže z nich úředník státní ustanovený po 1. září 1919 dovozovati nárok na započtení voj. služby do postupu. (Srovnej nál. Boh. 6164/26 adm.).
St-l stal se, jak již shora uvedeno, pragmatikálním úředníkem státním nesporně po 1. září 1919, následkem čehož nemůže platně opříti svůj nárok na započtení voj. služby konané od 2. října 1922 — 22. září 1924 do postupu o uvedené vl. nař. č. 165 ex 1922. Žal. úřad neporušil tudíž st-lových práv, nezapočetl-li mu uvedené voj. služby do postupu.

Citace:

č. 6216. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 206-208.