Č. 6355.Státní zaměstnanci. — Učitelé (Slovensko): I. * Státní zaměstnanec, jemuž se dostalo vyzvání dle 3. odst. § 13. zák. č. 286/24, může býti přeložen do trvalé výslužby přes to, že ohlášení o dobrovolném odchodu z činné služby v určené lhůtě nepodal. Podal-li toto ohlášení, není úřad povinen přihlížeti k podmínkám nebo výhradám v něm vzneseným. — II. Je služba učitele církevní školy započítatelná pro pensionování stát. zaměstnance?(Nález ze dne 1. března 1927 č. 4107).Věc: Štefan L. ve Ch. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran pensionování a proti ministerstvu vnitra stran započtení učitelské služby.Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.Důvody: I. Výnosem min. vnitra z 5. března 1921 byl st-l jmenován v systemisovaném stavu okol. a ob. notářů na Slov. s platností od 1. srpna 1920 definitivně do IX. hodn. tř. 2. stupně plat. K přihlášce st-lově k provedení zák. č. 222/20 propočítal min. pro Slov. výnosem z 30. listop. 1923 st-li na základě cit. zák. a vl. nař. č. 666/20 celkovou započítatelnou služ. dobu dle čekatelské doby a postupových lhůt stanovených zák. č. 541/19 pro skupinu C) stát. úředníků. — — —Výnosem z 18. května 1925 oznámilo min. vnitra min. pro Slov., že nečiní námitek, aby st-l byl podle § 13 zák. č. 286/24 přeložen do trvalé výslužby, a byl min. pro Slov. podle § 15 odst. 4 cit. zák. zmocněn, aby podle toho ve vlastním oboru působnosti další zařídil:Výnosem z 23. května 1925 uvědomil min. pro Slov. st-le ve smyslu 3. odst. § 13 zák. toho, že jej zamýšlí přeložiti do trvalé výslužby, a upozornil jej, že může v nepřekročitelné lhůtě 8denní od doručení tohoto výnosu ještě dodatečně ohlásiti písemně svůj dobrovolný odchod z činné služby a zabezpečiti si tak výhody uvedené v bodě 4 a), pokud se týče v bodě 4 b) cit. paragrafu. V dané lhůtě podal pak st-l žádost za přeložení do trvalé výslužby, připojiv, že žádost tuto podává jen v tom domnění, že mu bude pro výměru pens. požitků započítána i služ. doba označená ve jmenovacím dekretu. Výnosem z 12. června 1925 vyslovil pak min. pro Slov., že překládá st-le k jeho vlastní žádosti podané ve smyslu § 13 zák. č. 286/24 do trvalé výslužby s příslušným odbytným podle cit. paragrafu, které bude mu vyměřeno zvláštním dekretem, a poznamenal, že současně se postupuje st-lova žádost o započtení v jmenovacím dekretu označené učitelské doby pro výměru pens. požitků k rozhodnutí min. vnitra v dohodě s min. fin., a podle výsledku bude případně učiněno další potřebné opatření.II. Min. pro Slov. zaslal pak st-lovu žádost min. vnitra k rozhodnutí, načež min. vnitra výnosem z 10. července 1925 nevyhovělo st-lově žádosti o započtení učitelské služby, která předcházela jeho státní službě notářské, poněvadž služba učitelská je sama o sobě nezapočítatelna a pro započtení zvláštním rozhodnutím není vzhledem k úřední činnosti st-lově žádného důvodu.O stížnostech do těchto rozhodnutí uvážil nss:Ad I. Stížnost spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že ačkoliv st-l podal žádost o přeložení do trvalé výslužby nikoliv bezpodmínečně, nýbrž s určitou výhradou, přece byl pensionován na základě této žádosti, aniž mu byla poskytnuta další 8denní lhůta k podání žádosti bezpodmínečné, kdežto ve smyslu směrnic vydaných na základě usnesení vlády z 19. února 1925 (oběžník min. vnitra ze 16. března 1925) nemohla býti taková podmíněná žádost podkladem st-lova pensionování, nýbrž musela býti odmítnuta a st-lovo pensionování mohlo býti provedeno teprve tenkráte, kdyby byl na nové vyzvání v 8denní lhůtě prohlásil, že podmínku v prvé žádosti uvedenou odvolává. K tomuto stanovisku stížnosti budiž uvedeno:V daném případě bylo st-lovo přeložení do trvalé výslužby provedeno na základě § 13 zák. č. 286/24. Ustanovení toto normuje nucený odchod do trvalé výslužby stát. zaměstnanců, kteří nepodali včas žádost za dobrovolný odchod dle §§ 9—11 a stanoví v odst. 3, že o zamýšleném dání do trvalé výslužby má býti zaměstnanec písemně vyrozuměn na datované potvrzení s výzvou, že může ještě dodatečně v nepřekročitelné 8denní hlůtě ohlásiti písemně dobrovolný odchod z činné služby. V odst. 4. praví se pak, že učiní-li tak, t. j. ohlásí-li v uvedené lhůtě písemně svůj dobrovolný odchod z činné služby, mají mu býti poskytnuty určité výhody, uvedené dále sub lit. a) a b).Z ustanovení těchto jest patrno, že ohlášení stát. zaměstnance o dobrovolném odchodu z činné služby, když úmysl dáti jej do trvalé výslužby byl mu oznámen, má význam jedině pro nárok stát. zaměstnance, aby mu při odchodu do trvalé výslužby přiznány byly výhody vyznačené v odst. 4 sub lit. a) resp. b), kdežto přeložení do trvalé výslužby samo o sobě není na podání tohoto ohlášení nikterak závislé. Dle toho jest tedy pro možnost přeložení do trvalé výslužby dle cit. § 13 po uplynutí osmidenní lhůty zcela nerozhodné, zda státní zaměstnanec, jemuž oznámení dle 3. odst. cit. § bylo učiněno, svůj dobrovolný odchod z činné služby ve stanovené lhůtě ohlásí či nikoliv. Jestliže však pro přípustnost pensionování stát. zaměstnance po uplynutí 8denní lhůty nemá nijakého významu skutečnost, že stát. zaměstnanec, vyrozuměný dle 3. odst. § 13, hlášení o svém dobrovolném odchodu z činné služby nepodal, a může-li k jeho pensionování býti přikročeno i v tomto případě, pak nemůže býti překážkou jeho pensionování ani okolnost, že ohlášení jeho o dobrov. odchodu z činné služby nestalo se bezpodmínečně, nýbrž jen za určité výhrady.Nemohla tedy za právního stavu dle zák. č. 286/24 ani v konkrétním případě výhrada st-lova ohlášení býti překážkou jeho pensionování, a nemohl proto žal. úřad zasáhnouti do st-lových práv tím, že přikročil k jeho pensionování již po podání jeho podmínečného ohlášení, nevyhradiv mu další 8denní lhůtu k podání prohlášení bezpodmínečného.St-l ovšem spatřuje takovou překážku v předpisech směrnic vydaných usnesením min. rady z 19. února 1925 (oběžník min. vnitra ze 16. března 1925) a to v ustanovení, jež praví, že žádost za přeložení do trvalé výslužby podle §§ 9—11 nelze vázati na žádnou podmínku nebo výhradu, že tedy na základě žádosti obsahující nějakou podmínku nebo výhradu nemůže býti zaměstnanec dán do výslužby s výhodami stanovenými v uvedených zákonných předpisech, pročež má býti zaměstnanec, který takovou žádost podal, vyrozuměn, že žádost s podmínkou nebo výhradou není žádostí ve smyslu zákona a že tudíž bylo by možno vzíti v úvahu vyřízení jeho žádosti jen tehdy, odvolá-li nejdéle do 8 dnů od tohoto vyrozumění podmínku nebo výhradu v žádosti uvedenou. K tomuto názoru budiž poznamenáno: Ustanovení zmíněných směrnic, jež nebyly ani publikovány a jsou jen vnitřní instrukcí úřadům, nemohou býti pokládána za právní normu, z níž by st-l mohl pro sebe odvozovati jakýkoli právní nárok na zachování postupu v nich úřadům uloženého, pokud povinnost taková nemohla by býti dovozena ze zákona samého. Ostatně nemá zmíněný názor stížnosti v cit. ustanovení směrnic žádného podkladu, neboť uvedené místo směrnic jest předpisem týkajícím se dobrovolného odchodu z činné služby podle ustanovení §§ 9—11 cit. zák. č. 286/24, kdežto v případě st-lově šlo o nucený odchod dle § 13 tohoto zák., modifikovaný ovšem dodatečným ohlášením dobrovolného odchodu co do výhod dle odst. 4 téhož paragrafu. Netřeba proto zkoumati, jaký jest bližší materielní obsah cit. usnesení zmíněných směrnic a možno již na základě toho, co právě uvedeno, nahoře zmíněnou námitku stížnosti, jež porušení st-lova subj. práva právě z onoho místa směrnic dovozuje, označiti za bezdůvodnou. — — — —Bylo proto stížnost do rozhodnutí min. pro Slov. zamítnouti jako bezdůvodnou.Ad II. Stížnost podaná do rozhodnutí min. vnitra obsahuje mimo jiné námitku, že zákonem č. 286/24 byli učitelé ohledně pensionování zařaděni do statutu stát. zaměstnanců a jest prý z tohoto důvodu služba učitelská do služ. doby st-lova započítatelna. St-l neuvádí konkrétní normy zák. č. 286/24, na nějž se ve své námitce odvolává a může, když zákon tento mluví o učitelstvu pouze v § 27, míti na mysli jedině tento předpis zákonný, jenž však praví: 86/1924 sb., § 27 Již z tohoto znění cit. zák. jest patrno, že obsahem jeho nebylo vysloveno to, co tvrdí st-l, a možno pak již z tohoto důvodu zmíněnou námitku stížnosti označiti za bezdůvodnou, aniž třeba obsahem jejím dále se zabývati.