Č. 6436.

Samospráva obecní. — Církevní věci: * Jde-li o náklad na udržování obecní kaple věnované bohoslužbám církve katolické, nemá pro úhradu jeho význam ani § 25 ob. fin. novely, ani čl. 9. zák. č. 49/1868.
(Nález ze dne 30. března 1927 č. 6606).
Přejudikatura: Boh. 1661/22 a 2181/23 adm.
Věc: Antonín K. a spol. v T. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran úhrady nákladů na opravu obecní kaple.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V sezení obecního zastupitelstva v T. .. ze ... usneseno, aby chatrná stará krytina na kapli sv. Vojtěcha, která jest majetkem obce, nahrazena byla krytinou novou, a potřebný náklad per 6500 Kč aby byl zařazen do ob. rozpočtu pro 1925. Z usnesení toho odvolali se poplatníci Ant. K. a spol. namítajíce, že tento náklad má býti rozvržen toliko na příslušníky církve římsko-katolické. Osk rozhodnutím odvolání vyhověla, usnesení ob. zastupitelstva zrušila a vyslovila, že na opravu kaple povinni jsou přispívati jen ti ob. poplatníci, kteří jsou vyznání řím.-kat. K dalšímu odvolání obce, v němž namítáno, že kaple jest majetkem obce a že vzhledem k tomu jakož i podle erekční listiny z r. 1760 obec jest povinna kapli tu udržovati, zrušil zsv nař. rozhodnutím výrok osk jako nezákonný a odvolání Ant. K. a spol. z usnesení ob. zastupitelstva z 27. února 1925 zamítl jako bezdůvodné.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Na sporu jest otázka, lze-li náklad na opravu obecní kaple, věnované účelům církve řím.-kat., rozvrhnouti jako jiné vydání obecní na všechny poplatníky bez rozdílu jejich náboženského vyznání — to jest stanovisko obce a žal. úřadu, — či pouze na ony poplatníky, kteří jsou vyznání řím.-kat., jak tvrdí st-lé.
Jest nesporno, že kaple je vlastnictvím obce a že náklad na její udržování je nákladem obecním. Podle zásady vyslovené v § 30 ob. fin. nov. sluší tudíž tento náklad principielně rozvrhnouti na všechny poplatníky obce bez rozdílu, zda a jaký mají na udržování oné kaple zájem. Úchylka byla by na místě jen tehdy, když by buď nějaký předpis obec. zřízení resp. ob. novely nebo nějaká jiná norma zákonná ji připouštěly.
Stížnost dovolává se tu nejprve §§ 25 a 26 ob. fin. nov.
Pokud se týče především ustanovení § 26, dlužno dáti za pravdu žal. úřadu, poukazuje-li na to, jednak že úhrada příspěvky dle tohoto paragrafu je dána na vůli obcí a že jednotlivým poplatníkům nepřísluší nárok na zavedení takovýchto příspěvků (srv. nál. Boh. 2181/23 adm.), jednak že ustanovení to v daném případě již proto nemůže míti vůbec význam, poněvadž předpokládá zvláštní hospodářský prospěch těch, kteří mají příspěvky býti zatíženi, o takovém hospod. prospěchu jednotlivých majitelů pozemků nebo domů nebo živností nemůže pak v daném případě vůbec býti řeči.
Rovněž nelze tu použíti předpisu § 25 ob. fin. nov. Předpis ten stanoví zvláštní konkurenci pro případy, kde obec podniká nějaká vydání výhradně v zájmu určitého přesně vymezeného okruhu interesentů. Sporná obecní kaple však, byvši svého času věnována obcí k bohoslužbám církve katolické, na základě tohoto věnování — jak bylo vyloženo v nál. Boh. 1661/22 adm. — slouží účelu povahy veřejné, a nelze tedy náklad na její udržování pokládati za náklad učiněný v zájmu jednotlivých vrstev občanstva. — — —
Nedosti jasná jest námitka dovozující nezákonnost nař. rozhodnutí z toho, že i při patronátu práce potahové a ruční obstávají členové farní obce, neboť v daném případě nejedná se o takové práce, nýbrž o náklady, které by podle tvrzení stížnosti stíhaly patrona, a tedy zde — kdyby vůbec šlo o poměr patronátní — spíše politickou obec jako takovou.
Zbývá tedy jediná námitka, čerpaná z předpisů zák. z 25. května 1868 č. 49 ř. z., jenž ve svém čl. 9, který stížnost zřejmě má na mysli, stanoví, že příslušníci určité církve nebo nábož. společ. mohou k prestacím pro kultové a dobročinné účely jiné církve nebo nábož. společ. býti přidržování jen tentokráte, stíhají-li je povinnosti věcného patronátu, nebo je-li povinnost k takovým prestacím založena na soukromoprávním, listinami prokazatelném titulu, nebo je-li knihovně zajištěna. Nelze však říci, že by v daném případě šlo o plnění ve prospěch kultového účelu církve katolické. Jedná se o náklad na opravu obecní budovy, tedy o náklad spojený s udržováním majetkového objektu obce. Je pravda, že tento objekt je věnován účelům kat. církve. Tímto věnováním nepřestal však býti vlastnictvím obce, a vydržování jeho nepřešlo s obce na církev kat. Náklad na opravu onoho objektu není s používáním jeho k účelům kat. církve v pražádné ani faktické ani právní souvislosti, nýbrž jeví se i na dále ryze jako náklad spojený s řádnou správou ob. majetku, který je věcí toliko vlastníka, tedy polit. obce jako takové. Není tu tedy již z tohoto důvodu předpokladů pro použití čl. 9. zák. č. 49/1868 ř. z. a jeví se i poslední námitka stížnosti bezdůvodnou.

Citace:

č. 6436. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 620-622.