Č. 6281.

Školství. — Veřejní zaměstnanci. — Administrativní řízení: * Služební poměr učitele živnostenské školy pokračovací není poměrem veřejnoprávním. (Jaký je tento poměr na základě čl. VII. zák. č. 251/22 za účinnosti tohoto zákona, neřešeno.)
(Nález ze dne 5. února 1927 č. 1796.)
Věc: Otto A. v B. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (prof. Dr. Jiří Pazourek) stran příslušnosti správních úřadů k rozhodování o odměně za vyučování na odborné pokračovací škole.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Měst. rada v B. vydala společenstvu holičů v B. výměr z 13. června 1922 tohoto znění: Podáním ze 4. května 1921 stěžoval si Otto A. u měst. rady jakožto dozorčího úřadu nad pokračovacími školami, že mu společenstvo holičů odpírá jako správci bývalé něm. pokračovací školy pro učně živnosti holičské výplatu remunerace 300 Kč pro školní rok na dobu od 1. října 1919 až do uplynutí zákonité výpovědi. Měst. rada uznala nárok st-lův za odůvodněný, poněvadž Otto A. byl výnosem mor. místodržitelství z 6. března 1913 ve smyslu výnosu min. kultu a vyuč. z 5. dubna 1883 pro tento učitelský úřad potvrzen a může tohoto úřadu býti zbaven jen se schválením min. a po předchozím vyrozumění pololetním. Z toho důvodu vybízí měst. rada společenstvo, aby vyhovělo žádosti Otty A. a vyplatilo mu remunerací ročních 300 Kč ode dne 1. října 1919 až do uplynutí 6měsíční výpovědi.
K odvolání společenstva holičů zrušila zšr mor. rozhodnutím z 27. dubna 1924 výnos měst. rady, poněvadž nárok Otty A., plynoucí vlastně ze smlouvy uzavřené se školním výborem něm. odborné školy pokračovací pro holiče v B., jest nárokem soukromoprávním a lze o existenci jeho rozhodnouti jen pořadem práva, při čemž legitimace strany je dána jen stanovami býv. něm. odborné školy pokračovací pro holiče v B.
Odvolání z tohoto rozhodnutí, v němž Otto A. popíral, že jde o poměr soukromého práva, zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodu výnosu zšr-y.
Stížnost do rozhodnutí toho shledal nss bezdůvodnou.
Služební poměr je zásadně povahy soukromoprávní (§ 1151 a sl., zejména § 1163 o. z. o.). Veřejnoprávní je služební poměr jen tehdy, byl-li za takový výslovně prohlášen zvláštní normou, anebo když veřejnoprávní povaha (ráz) jeho vyplývá z určitého zákonného ustanovení, zejména je-li tu právní norma, která dává kompetenci k rozhodování o takovém poměru úřadům správním.
Takové právní normy, z níž by nepochybně vyplýval veřejnoprávní charakter služ. poměru učitelů odborných pokračovacích škol, nss neshledal. Nelze za takovou normu uznati ani nařízení býv. min. kultu a vyuč. ze 24. února 1883 č. 3674 ani výnos téhož min. z 5. dubna 1883 č. 6495, vydaný k provedení nařízení toho a stanovící, že učitelské síly, jejichž způsobilost k vyučování na pokračovacích školách byla odbornou inspekcí zjištěna, budou v učitelském úřadě ministerstvem potvrzeny a mohou pak býti propuštěny jen se svolením min., poněvadž z tohoto ustanovení sám o sobě nevyplývá ještě veřejnoprávní ráz služ. poměru učitele pokračovací školy. Takovým předpisem není však ani § 77 a § 99 b) zák. z 5. února 1907 č. 26 ř. z., neboť tyto §§ stanoví pouze povinnost učňů navštěvovati pokračovací školy, ale neobsahují ustanovení o učitelích na školách těch a zejména ustanovení o právní povaze služebního poměru učitelů těch. Ustanovením takovým není konečně ani výnos z 15. října 1885 č. 18666, kterým byly školy uvedeného druhu prohlášeny za veřejné, poněvadž ani tento výnos se nedotýká služ. poměru učitelů na školách těch, ani vlastnost školy o sobě nedává tomuto poměru ráz poměru veřejnoprávního. Z veřejné povahy školy neplyne ještě veřejnoprávní charakter služ. poměru učitele na škole takové zaměstnaného, stejně jako není každý zaměstnanec státu nebo jiné veřejnoprávní korporace zaměstnancem veřejným, nýbrž jen ten, kdo je v služ. poměru, jehož veřejnoprávní ráz je positivním právním předpisem určen. Z potvrzení učitele min-em a z potřeby min. souhlasu ke zrušení služ. poměru nelze pak již proto ničeho dovozovati pro veřejnoprávní charakter služ. poměru učitelova, že min. těmito akty vykonává zřejmě jen funkci dozorčího úřadu ke školám, na povaze poměru pro nedostatek zvláštní právní normy pouze soukromoprávního ničeho jimi neměníc.
Není-li však právního předpisu, z kterého by nepochybně vyplývala veřejnoprávní povaha služ. poměru učitelů odb. škol pokračovacích a je-li tudíž poměr ten pokládati za poměr soukromoprávní, pak přísluší o všech sporech z něho vzešlých rozhodovati podle § 1 jur. normy z 1. srpna 1895 č. 111 ř. z. řádným soudům a nelze shledati proto nezákonnost v nař. rozhodnutí, když odmítlo pustiti se do rozhodnutí otázky, přísluší-li st-li odměna, které se jako učitel odb. školy pokračovací domáhal.

Citace:

č. 6281. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 317-319.