Č. 6263.

Župní zaměstnanci. — Administrativní řízení (Podkarpatská Rus): O pensionování župních zaměstnanců na Podk. Rusi rozhoduje za platnosti vl. nař. č. 113/1923 v prvé a poslední stolici župan.
(Nález ze dne 31. ledna 1927 č. 1707.)
Věc: Dr. Bela I. v S. proti civilní správě Podkarpatské Rusi stran upravení pensijních požitků a doplacení služebních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se ve výroku o stěžovatelově pensi pro nezákonnost, jinak zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím župního úřadu v Užhorodě ze 13. května 1925 byl st-l na svoji žádost z 15. února 1925 podle předpisu župního pensijního statutu pensionován. Civ. správa Podk. Rusi nař. rozhodnutím zamítla odvolání, pokud se jím st-l domáhal vyměření pense dle zákonných předpisů pro def. státní úředníky, ježto nebyl převzat do státní služby jako def. stát. úředník. Pokud pak st-l v odv. uplatňoval nárok na vyplacení platu za dobu od 1. října 1921 do 30. dubna 1925, poukázala Civ. správa Podk. Rusi st-le na svůj pravoplatný dekret ze 16. září 1921, jímž byl ze služby propuštěn. O nároku na doplacení jedné třetiny platu za dobu suspense, t. j. od 1. října 1920 do 30. září 1921 vyslovila pak, že bylo by lze o něm rozhodovati po skončení disc. řízení župním úřadem dle ustanovení platných pro župní zaměstnance.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje v podstatě dva samostatné výroky a to výrok o pens. nárocích st-lových a pak výrok o st-lově nároku na doplacení akt. služ. požitků.
Nss, maje zkoumati důvodnost námitek stížnosti proti výroku prvému, musel se nejprve zabývati otázkou příslušnosti žal. úřadu k rozhodování o otázce st-lovy pense a tu seznal, že žal. úřad nebyl příslušný, aby o st-lově odvolání z rozhodnutí župního úřadu v Užhorodě ze 13. května 1925 rozhodoval a to z těchto důvodů:
O st-lově žádosti za vyměření pens. požitků rozhodl župní úřad v Užhorodě a vyměřil mu požitky pensijní podle žup. statutu pensijního. Pokládal tedy st-le za zaměstnance župního. K pensionování župních zaměstnanců na území býv. státu uherského byly příslušny podle ustanovení § 47 lit. i) zák. čl. XXI : 1886 župní (municipální) výbory. Rozhodnutí těchto výborů ve věcech pensijních byla rozhodnutími konečnými, proti nimž byla přípustná pouze stížnost na uh. ss (§ 45 zák. čl. XXVI : 1896). Nařízením ze 7. června 1923 č. 113 Sb. přenesena byla působnost komitátního výboru na území Podk. Rusi na župana (§ 1 nař.), aniž jinak na instančním postupu co bylo měněno. Z toho plyne, že rozhodnutí župního úřadu v Užhorodě ze 13. května 1925 o pensionování st-lovu bylo rozhodnutím konečným, proti němuž nebyl přípustný řádný opravný prostředek, nýbrž jen stížnost na nss. Župní úřad v Užhorodě proto také ani nepřipojil svému rozhodnutí žádného právního poučení.
Když tedy žal. úřad ke st-lovu odvolání rozhodnutí to přes to jako odvolací instance přezkoumal, je rozhodnutí jeho jako rozhodnutí úřadu nepříslušného zmatečným. Ježto pak k nezákonnosti toho druhu musí nss přihlížeti z povinnosti úřední, byl nucen nař. rozhodnultí ve výroku o pens. požitcích st-lových zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6263. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 286-287.