Č. 6249.

Nemocenské pojišťování (Slovensko): I. * Disposiční právo § 58 zák. čl. XIX : 1907 stran léčení nemocného v nemocnici nemůže nemocenská pokladna uplatniti tehdy, když dle povahy případu je volba vyloučena, zejména je-li nebezpečí v průtahu, vyžadu-je-li toho druh nemoci nebo způsob léčení, aby nemocný byl léčen v nemocnici. — II. * I za platnosti novely č. 26/1921 jest nemocenská pokladna povinna za předpokladů § 58 zák. čl. XIX : 1907 hraditi nemocnici náklady vzniklé ošetřením rodinného příslušníka zvlášť nepojištěného.
(Nález ze dne 24. ledna 1927 č. 1174.)
Věc: Okresní dělníky pojišťující pokladna v Trenčíně proti župnímu úřadu v Turčanském Sv. Martině stran náhrady léčebného.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Okr. úřad v Trenčíně uznal podle § 4 zák. čl. XXI : 1898 a § 59 zák. čl. XIX : 1907 stěžující si pokladnu povinnou hraditi náklady, vzniklé ošetřováním a léčením Marie P., dcery Filipa P. a Anny N. rodem M., ve všeobecné župní nemocnici v Trenčíně a Rudolfa Ž., syna dělníka, ve všeob. stát. nemocnici v Žilině s odůvodněním, že okresní dělníky pojišťující pokladna jest povinna hraditi nemocniční ošetřovací náklady za rodinného příslušníka, jenž s pojištěným členem žije ve společné domácnosti a výdělku nemá, za 28 dní i v tom případě, když ho před tím do nemocnice nepoukázala, když se však dodatečně prokázalo, že nemocničního léčení bylo bezpodmínečně třeba, což v daných případech jest dosvědčeno lékařským nálezem při spisech se nalézajícím.
Nař. rozhodnutím byly k odvolání pokladny tyto výměry I. stolice
potvrzeny z důvodů v nich uvedených.
O stížnostech uvážil nss toto:
Především jest namítáno, že tu jde o rodinného příslušníka, jenž má v bodě 6, § 6 vl. nař. č. 26 z r. 1921 přesně vymezené svoje nároky plynoucí z nemoc. pojištění vůči pokladně a že mezi těmito nároky není nemocniční léčení a že není zákonného ustanovení, které by pokladně takové povinnosti ukládalo.
Stížnostem nelze přisvědčiti. Rodinné pojištění zavedeno v nemoc. právu pojišťovacím na Slov. § 50 č. 5 zák. čl. XIX : 1907, jenž stanoví, že jest poskytnouti nepojištěným členům rodiny, kteří s pojištěným členem ve společné domácnosti žijí a výdělku nemají, bezplatné lékařské ošetření, léky a potřebné léčebné pomůcky po 20 týdnů, kromě toho v pádě porodu potřebnou pomoc při porodu a léčení. § 58 téhož zákona poskytl tam stipulované disposiční právo pokladnám i při členech rodiny pojištěncovy (arg. citace § 50, číslo 1 až 5) a zahrnul tyto rodinné příslušníky pod výraz »člena«, jejž užívá promiscue s výrazem »nemocný.« Nelze pochybovati, že následující § 59, jenž dle spojitosti jest pokračováním §u 58, ukládaje pokladnám náhradu nákladů nemocničního ošetření onemocnělých členů, má na mysli ve své první větě, jednající o náhradě těchto nákladů za prvých 28 dnů, okruh týchž osob, jako § 58. Tomu svědčí druhá věta §59, jež citací § 50, 1 až 4 vyjímá přísl. rodiny pojištěncovy, pokud jde o náhradu, kterou poskytuje pokladna nemocnici při léčení přesahujícím 28 dnů, což jest jen důsledkem toho, že jim nepřísluší nemocenské, o jehož hrazení nemocnici tu jde.
Na tomto právním stavu nenastala novelisací zák. článku XIX : 1907 žádná, pro tento spor relevantní změna; jedině § 50 dostal §em 6 vl. nař. z 21. ledna 1921 č. 26 Sb. nové znění, stanově, pokud jde o rodinné pojištění toto: »Příslušníkům rodiny pojištěncovy ..., kteří bydlí s pojištěncem ve společné domácnosti a nejsou sami podrobeni pojistné povinnosti, buďtež poskytovány dávky uvedené pod 1 a 5.« Předpis tento zařaděn v § 6 vl. nař. pod č. 6, kdežto v původním znění § 50 zák. čl. XIX : 1907 jest, jak shora uvedeno, normováno rodinné pojištění pod č. 5. Při tom však §§ 58 a 59 tohoto zák. článku nebyly vůbec změněny, zejména zůstala v § 58 i dosavadní citace § 50, č. 1 až 5 nezměněna. Okolnost tu nelze vykládati snad tak, že novelisací byla vyloučena disposice pokladny rodinnými příslušníky pojištěncovými proto, poněvadž § 50 nového znění mluví o rodinném pojištění až v bodě 6, kterýžto bod § 58 necituje. Výklad takový jest již proto neudržitelný, ježto bod 5 nového znění § 50 mluví o pohřebném, za něž zajisté pokladna nemůže »poskytnouti léčení v nemocnici.« Třeba proto míti za to, že citace § 58 má na mysli i po novelisaci výpočet dávek § 50 původního znění, t. j. že citujíc § 50, č. 5, míní tím i po novelisaci podpory rodinných příslušníků pojištěncových.
Je-li tomu tak, poskytuje § 58 za předpokladů tam uvedených i rodinným příslušníkům na místo dávek stanovených §em 50 léčení v nemocnici, jehož náklady dle §u 59 zatěžují nemoc. pokladnu na dobu 4 neděl. Není proto nezákonným, když nař. rozhodnutí posoudila dané případy dle § 59 zák. čl. XIX : 1907.
Stížnosti namítají dále, že ani členové pokladny nemají nároku na nemocniční léčení, pokladna dle § 58 zák. čl. XIX z r. 1907 může jim poskytnouti nemocniční léčení, není však k tomu povinna.
K tomu třeba podotknouti: Stanovil-li citovaný § 58, že pokladna může místo podpor stanovených v § 50 bod 1 až 5 poskytnouti léčení v nemocnici, vyslovil tím ovšem zásadu, že ošetření v nemocnici nastupuje na místo povinností pokladně v § 50 uložených a to dle volby pokladny. Přísluší proto pokladně v tomto směru zásadně disposiční právo. Toto právo nemůže však pokladna přirozeně uplatniti tehdy, když dle povahy případu jest volba vyloučena, zejména je-li nebezpečí v průtahu, vyžaduje-li toho druh nemoci nebo způsob léčení, aby nemocný byl léčen v nemocnici. Že o takovéto případy tu jde, t. j. že nemocničního léčení bylo bezpodmínečně třeba, žal. úřad v nař. rozhodnutích výslovně zjistil a stížnosti správnost tohoto zjištění ani nepopírají. Nemůže proto stěžující si pokladna dle hořeních úvah odpírati náhradu nákladů nemocničního léčení poukazem na disposiční právo cit. §em 58 jí poskytnuté.

Citace:

č. 6249. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 259-261.