Č. 6386.

Policejní právo trestní. — Tiskové právo: I. O významu výrazu »veř. sbírka«. — II. Povolení udělené podle tiskového zákona k plakátování ohlášení, že bude konána veř. sbírka pro určitý účel, nenahrazuje povolení, jehož podle zvláštních předpisů ke konání veř. sbírky je třeba.
(Nález ze dne 11. března 1927 č. 4636).
Prejudikatura: Boh. 4625/25 adm.
Věc: Ing. Rudolf T. ve Z. proti zemské správě politické v Brně o přestupek pořádání sbírky bez povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle trestního rejstříku vedeného u měst. rady ve Znojmě jako politického úřadu I. stolice byl st-l uznán vinným přestupkem proti patentu z 10. září 1773 č. 1520 sb. zák. pol., pokud se týče proti § 25 min. nař. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z. spáchaným tím, že 1. května 1925 při taneční zábavě uspořádal veř. sbírku, aniž si k tomu vymohl povolení osp-é, a byl proto dle min. nař. z 3. září 1857 č. 198 ř. z. odsouzen k pokutě 50 Kč po př. k pětidennímu vězení. Odvolání z nálezu toho bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, ježto skutková podstata trestního jednání st-li za vinu kladeného jest prokázána. K vývodům odvolání bylo v rozhodnutí poznamenáno, že dle dekretu z 10. září 1773 č. 1520 sb. zák. pol. jest třeba ke každé sbírce úředního povolení; okolnost pak, že plakátování sbírky bylo podle ustanovení tiskového zákona povoleno, nenahrazuje nikterak udělení povolení dle shora zmíněného ustanovení.
Stížnost neshledal nss důvodnou.
Nss vyslovil již v nál. Boh. 4625/25 názor, že za sbírku veřejnou dlužno pokládati také sbírku, kterou provádí osoba soukromá za kterýmkoliv účelem na veř. místech aneb obracejíc se povšechně na obecenstvo, t. j. na větší množství neurčitých osob a že takové sbírky, při kterých sbíratel se přímo na obecenstvo obrací a peníze vybírá neb dary sbírá dům od domu, mohou se díti pouze na zvláštní povolení a že jsou tedy bez takového povolení zakázány. — — — —
St-l poukazuje k tomu, že plakáty ohlašující t. zv. l0minutovou sbírku pro německý osvětový svaz byly polic. komisařstvím ve Znojmě schváleny, a dovozuje, že polic. úřad, schválil-li takové plakátování, současně povolil tím i účel a počínání, jež onen plakát oznamuje, neboť nedá se mysliti, že by polic. úřad povolil vyhlášky nedovolených jednání.
Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu. Předpis 2. odst. § 23 tisk. zák., zakazující vyvěšování plakátů na místech veř. bez povolení úřadu bezpečnostního, obsažen jest v druhé částce zák. tisk., opatřené nadpisem »Ustanovení k zachování pořadu ve věcech tiskových.« Jest to předpis policie tiskové, a příslušný úřad, udíleje nebo odpíraje povolení k plakátování, posuzuje plakát se zřetelem k jeho obsahu jen s hlediska policie tiskové. Do rámce policie tiskové nenáleží zkoumání, zdali ten, kdo nějaké podnikání nebo nějakou činnost plakáty veřejně vyhlašuje, vyhověl také veškerým náležitostem, na které toto podnikání nebo tato činnost jest podle zvláštních předpisů v té příčině platných vázána.
Nelze proto uznati, že by povolení k plakátování udělené podle zák. tisk. zahrnovalo nebo nahrazovalo povolení, jehož v tom kterém případě podle oněch zvláštních předpisů je snad potřebí. Úřadu tiskovému bude se ostatně často nedostávati i věcné a místní příslušnosti, aby povolení takové udílel. Nemá tedy ani námitka naposled uvedená oporu v zákoně a bylo proto zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6386. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 523-524.