Č. 6352.

Obecní úředníci: * Jestliže obec pro úpravu platových poměrů svého úřednictva zvolila požitkový systém státní služby, není vázána poskytnouti úředníkům v rámci tohoto systému to základní (počáteční) služné, které pro svůj systém jako minimální uvádí zákon č. 443/1919 v §19.
(Nález ze dne 28. února 1927 č. 22187/26). Věc: Městská obec Ch. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran úpravy služebního poměru obecních úředníků.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Vládní komisař zastupitelského okresu ch-ského, vykonávaje dozorčí právo příslušící okr. výboru podle § 43 zák. z 20. května 1908 č. 35 z. z. česk. nad úpravou služ. poměrů zaměstnanců města Ch., zrušil usnesení ob. zastupitelstva z 15. září 1921, pokud jím byly stanoveny služ. požitky pokladního úředníka Jiřího F. podle XI. hodn. třídy 3. stupně plat. systému stát. úředníků, poněvadž jmenovanému náležejí při udělení definitiva podle § 19 II. cit. zák. č. 443/19 požitky nejméně X. hodn. třídy 2. stupně stát. úředníků, při čemž jest vzíti zřetel také k ustanovením čl. XIV. č. 4. prov. nař. Současně bylo zrušeno také usnesení ob. zastupitelstva z 31. července 1923 stran stanovení služ. požitků ošetřovatelky Berty M-ové a usnesení téhož zastupitelstva z 21. února 1923 stran stanovení služ. požitků kanc. úředníka manipulačního Jiřího W., jimž ob. zastupitelstvo přiznalo taktéž základní služné XI. hodn. třídy 3. stupně stát. úředníků, poněvadž jmenovaným podle § 19 II. cit. zák. č 443/1919 a ve smyslu čl. XIV. č. 3. prov. nař. náleží plat X. hodn. třídy 1. stupně státních úředníků.
Odvolání obce Ch. zamítl zsv v Praze nař. rozhodnutím jako bezdůvodné, poněvadž zákonem č. 443/1919 byly stanoveny minimální nároky ob. úředníků na základní služné, časové přídavky a příbytečné, zákonem č. 312/1920 pak zákonný nárok na drah. přídavky a výpomoci, s tím ovšem omezením, že celkový služ. příjem ob. úředníka nesmí přesahovati obdobného celkového příjmu stát. úředníka stejné nebo rovnocenné kategorie, stejné doby služ. a stejných poměrů rodinných. Normy ty dány jsou na prospěch ob. úřednictva, jsou povahy kogentní a nemůže účinnost jich býti v konkrétním případě vyloučena dohodou mezi služ. pánem — obcí — a úředníkem. V daném případě jest nesporno, že vyměřením požitků ob. úředníkům Jiřímu F., H. M. a Jiřímu W. obec nedodržela předpisů zák. č. 443/1919 o minimálním zákl. služném, časových přídavcích a příbytečném a jest tedy v tomto postupu právem spatřovati nezákonnost, jež opravňovala dozorčí úřad k použití moci dozorčí, a to bez ohledu, zda dotčení ob. úředníci s úpravou, obcí usnesenou, projevili souhlas či nikoliv.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí uznal nss důvodnou.
Žal. úřad — jak dlužno z nař. rozhodnutí souditi — nepokládá sice požitkový systém, stanovený zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. za tak výlučný, že by obec nesměla požitková práva a nároky svých úředníků upraviti podle systému jiného. Má však za to, že — aspoň, když pro úpravu tu zvolí požitkový systém státní, — je vázána i v tomto systému poskytnouti svým zaměstnancům ty počáteční platy, které stanoví § 19 cit. zák. Názoru toho nelze sdíleti.
Zákon č. 443/1919 určuje arciť v § 19. II. minimální základní platy úředníků obecních, které jim obec, pokud jim nestanoví služného vyššího, poskytnouti musí. A pravdu má také žal. úřad, prohlašuje-li předpisy tyto za normy juris cogentis, jichž platnost ani srovnalou vůlí obce a úředníka účinným způsobem vyloučena býti nemůže. To platí však jenom potud, pokud obec pro honorování svých úředníků zvolila požitkový systém zák. č. 443/1919.
Jak bylo však již řečeno a jak plyne z ustanovení § 19 I cit. zák., není obci bráněno, aby požitkové poměry svého úřednictva s jeho souhlasem upravila podle systému jiného, na př. podle požitkového systému státního. Rozhodla-li se pro tuto alternativu, pak není vázána sazbami § 19 zák. č. 443/1919, stanovenými právě jen pro požitky systém tohoto zákona a zejména také ne jeho předpisy o základním (počátečním) služném. Méně příznivé počáteční postavení úředníka může býti vyváženo výhodami, které mu tato úprava při srovnání s úpravou zák. č. 443/1919 poskytuje v jiných směrech, zejména snad co do postupu pro budoucnost. Záleží jenom na tom, zda tato odchylná, obcí zvolená úprava, posuzována celkově, není pro jednotlivého úředníka méně příznivá nežli úprava dle zák. č. 443/1919, otázka to, kterou arciť nejlépe bude moci posouditi ten který úředník sám. A jenom když by tomu tak bylo, lze pak říci, že obec nevyhověla intenci zák. č. 443/1919.
V daném případě není podkladu pro úsudek, že úprava požitkových poměrů tří shora jmenovaných úředníků je ve svém celku pro ně méně příznivá, nežli úprava podle zák. č. 443/1919. Žal. úřad, vycházeje z mylného právního názoru, že v tom směru postačuje již srovnání počátečního služného, porovnáním té a oné úpravy v jejich celku se vůbec nezabýval. Zůstala takto skutková podstata nař. rozhodnutí důsledkem mylného právního názoru neúplná, pročež bylo nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 6352. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 463-465.