Č. 6207.

Jazykové právo: * Zájemní protokol při zabavování věci movité podle § 253 exek. řádu, při němž byl exekut přítomen, je součástí vyřízení ve smyslu § 2 jaz. zák. (případ, že exekut není přítomen, resp, že mu byl doručen dražební edikt, neřešen).
(Nález ze dne 10. ledna 1927 č. 20.419/25).
Věc: Dr. Zikmund R. v J. proti ministerstvu spravedlnosti o jazykové právo.

Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuta byla v cestě instanční jazyková dozorčí stížnost st-lova do postupu okr. soudu v J., kterýž v exekuční věci Zem. úřadovny II. všeob. pens. ústavu v Praze proti st-li
nevyhověl žádosti st-lově, aby zápis mobilární exekuce u st-le dne 12. května 1925 provedené byl vyhotoven v jazyku německém.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
V daném případě není o tom sporu, že věc byla zahájena něm. podáním od příslušníka jazyka německého u okr. soudu, v jehož okresu obývá aspoň 20% státních občanů národnosti německé. Jde jen o otázku, zda i v takovém případě má zájemní protokol býti sepsán pouze
v jazyku státním, či má-li exekut, je-li národnosti německé, právní nárok na to, aby protokol ten vyhotoven byl také německy.
Podle § 1 jaz. zák. z 29. února 1920 č. 122 Sb. děje se úřadování
všech soudů, úřadů, ústavů, podniků a orgánů republiky zásadně jazykem státním. Z této základní zásady připouští zákon výhrady, zmíněné v § 1 sub č. 1. Výjimky podle § 2, které tu přicházejí v úvahu, týkají se pouze úředních vyřízení, vyhlášek a zevních označení úřadů.
Poněvadž v daném případě zřejmě nejde ani o vyhlášku ani o zevní označení úřadu, dlužno zkoumati jen, zda sepsání zájemního protokolu v exekuční věci možno uznati za úřední vyřízení ve smyslu 2. odst. cit. zák. ustanovení.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí postavil se na stanovisko, že zájemní protokol při exekučním zabavování svršků takovým vyřízením není, a to v podstatě proto, že exekuční návrh vyřízen jest již usnesením, jímž se exekuce povoluje, a že zájemní zápis se stranám nedoručuje. Názor tento není správný. Předem není pravda, že by exekuční žádost byla
vyřízena, t. j. úplně vyřízena již usnesením, kterým se zabavení povoluje. Z toho, že exekuční řád ukládá soudu, aby i po doručení exekučního povolení prováděl celou řadu úkonů, a to i bez dalšího návrhu stran, zejména aby zabavení provedl a strany o provedení tom za okolností
zpravil (§ 253 ex. ř.), jest patrno, že i tyto další úkony soudní spadají do rámce »vyřizování« exekučního návrhu vymáhajícího věřitele. Jest
ovšem pravda, že ne každý úřední úkon, jejž soud v rámci tohoto »vyřizování« provádí, jest také »vyřízením« ve smyslu § 2. odst. 2. jaz. zák., t. j. procesním aktem soudu věc vyřizujícího, který o sobě je způsobilý založiti právní účinky v právní sféře strany a jehož obsah seznati, má strana z tohoto důvodu nárok. V daném případě nss dospěl k názoru,
že sepsání zájemního protokolu — aspoň tam, kde dlužník při zabavování jest přítomen — takovým vyřízením jest. To plyne zejména z ustanovení § 253, odst. 1 ex. ř., který stanoví, že zabavení movitých věcí provede se tím, že je výkonný orgán v zájemním protokole seznámená a popíše, a z ustanovení posledního odstavce téhož § ve znění cís. nař. z 1. června 1914 ř. z. č. 118, kterýž předpisuje, aby dlužník, nebyl-li
při výkonu zabavení přítomen, anebo nebyl-li mu neprodleně doručen dražební edikt (jenž dle § 272 ex. ř. musí obsahovati označení věcí, které se mají vydražiti, podle jejich druhu), o tomto zabavení byl zpraven. Z ustanovení toho jest patrno, že v případě, kde dlužník při výkonu exekuce přítomen byl, tento výkon, t. j. zaznamenání a popsání zabavených věcí v zájemním protokole, zastupuje vyrozumění dlužníka o
výkonu exekuce a jest tedy vyřízením dle § 2 odst. 2 jaz. zák.

Citace:

č. 6207. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 192-194.