Č. 6266.

Zajištění bytu: Od kdy jest počítati lhůtu pěti dnů, po jejímž uplynutí zaniká zajištění bytu podle § 13, odst. 3. zák. č. 225/22 ve znění zák. 87/23?
(Nález ze dne 1. února 1927 č. 1723)
Věc: Metoděj S. v M. (adv. Dr. Em. Bayerle z Prahy) proti zemské správě politické v Brně o zajištění bytu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud týká se zániku vysloveného zajištění bytu, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím ... zajistila osp v M. byt v domě st-lově podle § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 pro revidenta stát. drah Frant. Š. Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti do toho podané nss uvážil: — — — — —
St-l tvrdil ve svém odvolání, že zajištění zaniklo, ježto žel. zaměstnanec Š., v jehož prospěch byt byl zajištěn, v 5denní lhůtě odst. 3 § 13 cit. zák. stanovené neoznámil, že byt přijímá. Žal. úřad prohlásil námitku tu za bezpodstatnou proto, že lhůtu tu jest počítati teprve od okamžiku, kdy příslušné zajištění se stalo pravoplatným.
Názoru tomu nss nemohl přisvědčiti. Odst. 3. § 13 stanoví, že zajištění vyslovené podle odst. 1. zanikne, jestliže úřad, který byt zajistil, vlastníku domu neoznačí stát. zaměstnance, kterému byt smí býti pronajat, ještě před počátkem výpovědní lhůty nejblíže následující »po zajištění«, nebo neoznámí-li mu označený zaměstnanec do 5 dnů po počátku této lhůty, že byt přijímá. O »zániku« zajištění lze mluviti zajisté teprve tehdy, když zajištění počalo již působiti. Podle odst. 1. však zajištění působí teprve ode dne, kterým se ruší dosavadní smlouva nájemní a, není-li tu nájemní smlouvy, ode dne, kdy se byt uprázdní. Nelze tedy termín, kterým dle odst. 3. zajištění zaniká, klásti před dobu, kdy dosavadní nájemní poměr se končí, resp. byt se uprázdní. Na druhé straně dlužno uvážiti, že zřejmým účelem ustanovení odst. 3. jest předejíti tomu, aby majitelé domů nebyli ve své dispoziční volnosti omezováni nad míru nezbytné potřeby, t. j. aby se nepostupovalo zajišťováním zbytečně tam, kde není aktuelní potřeby, a aby nemístné průtahy jednak státní správy, jednak zaměstnance, pro něhož byt byl zajištěn, nevedly na konec k tomu, že by zajištěný byt zůstal aspoň po nejbližší nájemní období prázdný. Majitel domu má omezení zajištěním mu uloženého býti sproštěn, když — ač nastala již možnost zajištění realisovati a byt odevzdati tomu účelu, pro nějž byl zajištěn, — k realisaci zajištění nedošlo, a má mu býti umožněno, aby zajištěný byt, když ho pro ubytování státního zaměstnance není aktuelně zapotřebí, mohl co nejdříve po tom, kdy se byt uprázdnil, zase zadati.
Z této dvojí úvahy se podává, že »zajištění« ve smyslu odst. 3. nelze spínati ani s doručením zajišťovacího výměru, ani s momentem, kdy zajištění to proti majiteli domu nabývá právní moci, nýbrž že dlužno považovati za rozhodný onen moment, kdy nastává možnost, aby vyslovené zajištění bylo realisováno, t. j. kdy dosavadní nájemní poměr se zrušuje, resp. — není-li tu nájemního poměru — kdy byt se uprázdní, čili týž moment, kterým dle odst. 1. zajištění počíná působiti. Kdyby se momentem »zajištění« ve smyslu odst. 3. rozuměla doba doručení zajišťovacího výměru nebo doba, kdy nabývá právní moci, mohlo by se státi, že by zajištění podle odst. 3. zaniklo ještě dříve, nežli se byt uprázdnil, aneb naopak, že by po případě byt — aniž by ho pro účely ubytování státního zaměstnance bylo zapotřebí — zůstal delší dobu prázdný. Prvá eventualita nevyhovovala by potřebám státní správy, druhá příčila by se intenci využíti co možná všech, volných bytů k účelům bydlení.
Nař. rozhodnutí, majíc za to, že lhůtu odst. 3. počínati jest od okamžiku, kdy zajišťovací výměr proti majiteli domu nabyl právní moci, vychází tedy z nesprávného správního názoru, a bylo je proto v tomto bodě dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 6266. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 291-292.