Č. 6196.

Domovské právo. — Administrativní řízení: Podle zákona o domovském právu z r. 1863 nemá strana právního nároku
na navrácení v předešlý stav pro zmeškání rekursní lhůty.
(Nález ze dne 4. ledna 1927 č. 26.680/26).
Věc: Obec B. (adv. Dr. Benno Wertheimer z Pelhřimova) proti ministerstvu vnitra stran navrácení v předešlý stav pro zmeškanou lhůtu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 23. července 1924 rozhodla osp v P., že domovský list, vydaný Václavu J., zakládá domovské právo pro Václava
J., jeho manželku Antonii a jeho děti Antonína, Vladimíra a Václava J. do obce B. Odvolání z toho výměru podané stěžující si obcí zamítla zsp v Praze jako opožděné. — — — a žal. úřad nař. rozhodnutím potvrdil rozhodnutí zsp-é z jeho důvodů a zároveň odmítl žádost stěžující si obce v rekursu projevenou za navrácení v předešlý stav pro zmeškanou lhůtu, ježto prominutí účinků zmeškané lhůty k opravnému prostředku, pokud by tím byla dotčena práva osob třetích, jest dle zákona nepřípustno.
O stížnosti nss uvážil: — — —
Lhůty, jež jsou určeny pro jednotlivé prostředky opravné, jsou zpravidla lhůtami preklusivními, obmezujícími časově oprávnění strany užíti opravného prostředku. Strana, jež nepoužila opravného prostředku v předepsané lhůtě, pozbývá právního nároku na použití tohoto prostředku opravného a to i tenkráte, zmešká-li lhůtu beze své viny. Z této zásady jest výjimka jen tam, kde právní řád přiznává straně nárok na navrácení v předešlý stav pro zmeškanou lhůtu. Tak jest tomu na př. v § 147 a živn. ř., v § 9 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. a v §§
58 a 59 hor. zákona. V zákoně domovském ze 3. prosince 1863 č.
105 ř. z., který v konretním případě jedině padá na váhu, není žádného podkladu pro přiznání právního nároku na navrácení v předešlý stav pro uplynutí preklusivní lhůty.
Nemá-li však stěžující si obec právního nároku na navrácení v předešlý stav, jehož se domáhala, nemůže důvodně tvrditi, že byla zkrácena v právech subjektivních výrokem žal. úřadu, tento mimořádný prostředek opravný odpírajícím, a jest zcela irelevantní, ze kterých důvodů byla její žádost zamítnuta.
Poněvadž pak výrok o žádosti za navrácení v předešlý stav pro zmeškanou lhůtu učinil úřad, který rozhodl v poslední stolici o včasnosti opravného prostředku, pro nějž se strana domáhala navrácení v právo předešlé, nelze důvodně ani tvrditi, že se straně stala újma v jejich právech procesních.

Citace:

č. 6196. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 173-173.