Č. 6312.

Živnostenské právo: O průkazu způsobilosti k nabytí koncese pro živnost elektrotechnickou.
(Nález ze dne 15. února 1927 č. 2823.)
Věc: Josef H. v K. (adv. Dr. Rich. Fanta z Prahy) proti ministerstvu obchodu stran koncese elektrotechnické.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Zsp v Praze výnosem z 23. října 1924 nevyhověla žádosti st-lově o udělení koncese pro živnost elektrotechnickou se stanovištěm v L., ježto nepodal průkazu způsobilosti ve smyslu min. nař. z 25. března 1883 č. 41 ř. z. ani pro nejnižší stupeň nejčastěji udělovaných koncesí elektrotechn., prokázav jako absolvent vyšší školy elektrotechn. pouze 3 roky, 7 měsíců a 12 dnů odborné činnosti. Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno z důvodů rozhodnutí prvé stolice. Rozhodnutí jest založeno na skutkovém základě, že st-l navštěvoval v době od 20. září 1914 do 10. července 1917 soukr. elektrotechn. školu v Praze, podrobil se s úspěchem závěrečné hlavní zkoušce a prokázal toto praktické zaměstnání: 1. Od 1. května 1919 do 31. prosince 1919 jako techn. úředník u Elektrár. svazu středolab. okresů, spol. s r. o. v K. 2. od 1. ledna 1920 do 18. července 1920 jako techn. úředník v elektrotech. závodě Františka H. v D. a 3. od 1. ledna 1921 do 24. května 1923 jako společník firmy Elektrotechn. strojírna, Antonín K. a spol. v M. V nař. rozhodnutí bylo vysloveno, že absolvovanou soukr. školu nelze vzhledem k učební osnově zařaditi mezi odborná učeliště ve smyslu §u 2 min. nař. ze 25. března 1883 č. 41 ř. z., a že praxe st-lova i se zřetelem k jeho voj. službě jest ve smyslu tohoto nař. příliš krátká.
Ostížnosti uvážil nss toto:
Dle § 24 živn. řádu jest min. obch. zmocněn ve shodě s min. vnitra podrobiti koncesi ještě jiné živnosti, než jsou vyjmenovány v II. hlavě živn. řádu a může také nař. vydati předpisy o potřebné odborné způsobilosti žadatelů. Min. nař. z 25. března 1883 č. 41 ř. z., které bylo min. nař. z 20. prosince 1883 č. 188 ř. z. v celém rozsahu prohlášeno platným, bylo po živnostensku provozované zařizování závodů na výrobu a vedení elektřiny, jakož i živn. provozování těchto závodů prohlášeno za živnost koncesovanou a stanoveno v § 2, že kdo chce tuto živnost osobně provozovati nebo techn. správu její převzíti, musí prokázati potřebnou odbornou způsobilost alternativně buď vysvědčením vys. školy techn. nebo příslušného učeliště odborného nebo výkazem o delším zaměstnáním v oboru elektrotechn.
St-l předložil na průkaz své odborné způsobilosti jednak vysvědčení, dle něhož poslouchal od 20. září 1914 do 10. července 1917 přednášky na soukr. vyšší škole elektrt. v Praze a podrobil se na této škole s prospěchem závěrečné hlavní zkoušce, jednak doklady o praktickém zaměstnání v oboru elektrotechn. V nař. rozhodnutí přihlíželo min. obch. k oběma druhům příkazů odděleně: vyslovilo především, že absolvovanou soukr. školu nelze vzhledem k učební osnově zařaditi mezi ona odborná učeliště, o nichž se mluví v § 2 min. nař. č. 41 z r. 1883. Neuznal tedy žal. úřad vysvědčení soukr. vyšší školy elektrotechn. v Praze za dostačující průkaz způsobilosti st-lovy provozovati živnost elektrotechn. v neomezeném rozsahu, aniž však uvedl, jakými úvahami dospěl k tomuto svému závěru, spokojiv se pouhým povšechným odkazem na učebnou osnovu, z něhož však nijakým způsobem seznati nelze, které skutkové momenty a právní důvody podle názoru žal. úřadu závěr ten odůvodňují. Toto opomenutí zakládá podstatnou vadu řízení, poněvadž jím byla st-li znemožněna řádná obrana a nss-u odňata možnost zmíněný úsudek žal. úřadu přezkoumati.
Žal. úřad však odepřel st-li žádanou koncesi také proto, že jeho praktická činnost v oboru elektrotechn. jest příliš krátká.
Nss nemohl uznati stížnost důvodnou, pokutd vytýká, že žal. úřad nepřihlížel ke st-lově službě voj.; neboť v nař. rozhodnutí se výslovně uvádí, že praxe jeho i se zřetelem k voj. službě jest příliš krátká. Pokud stížnost v souvislosti s právě uvedenou námitkou vytýká, že úřad neprovedl st-lem nabídnutý důkaz o této praxi, resp. o dalším jeho odb. vzdělání, dlužno ostatně podotknouti, že jest věcí strany, aby si opatřila a úřadu předložila doklady o svém zaměstnání, na němž svoji způsobilost k nabytí živn. oprávnění zakládá, a že zásadně není úřadu uložena povinnost, aby doklady ty si opatřoval sám.
Avšak stížnosti jest dáti za pravdu, pokud vývody její obsahují námitku, že při hodnocení doby praktického zaměstnání pro podání průkazu způsobilosti jest přihlížeti i k současně podanému průkazu o nabytém odb. vzdělání školním. Žal. úřad posuzuje žádost st-lovu s hlediska průkazu způsobilosti, pokud byl podán předložením vysvědčení o praktickém zaměstnání v oboru elektrotechn., nebral zřetele k tomu, že předloženo bylo i vysvědčení o absolvování soukr. vyšší školy elektrotechn., nýbrž hodnotil praktické zaměstnání samo o sobě tak, jakoby by byl st-l předložil jen vysvědčení o prakt. zaměstnání a neměl žádného odb. vzdělání školního. I když žal. úřad byl názoru, že vysvědčení o teoret. vzdělání samo o sobě není dostačujícím průkazem odb. způsobilosti k nastoupení žádané živnosti, přece byl povinen vzíti zřetel k tomu, že návštěva učeliště, které poskytuje jak teoretický, tak praktický výcvik v oboru elektrotech., může míti vliv na hodnocení praktické činnosti vedle toho v tomto oboru vykázané.
Výrok min., že praxe st-lova jest příliš krátká, nelze tudíž se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno, považovati za dostačující odůvodnění zamítavého rozhodnutí. Jest tedy nař. rozhodnutí také v této části ztíženo podstatnou vadou řízení.

Citace:

č. 6312. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 373-375.