Č. 6198.

Živnostenské právo. — Zemědělství: O rozdílu mezi
zahradnictvím jako součástí zemědělské výroby a mezi zahradnictvím spadajícím pod předpisy živn. řádu.
(Nález ze dne 4. ledna 1927 č. 27.127/26.) Věc: Gustav R. v B. proti zemské správě politické v Brně o přestupek §§ 11 a 132 lit. a) živn. řádu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-1 byl nálezem osp-é v M. z 28. května 1925 uznán vinným přestupkem § 11 živn. řádu spáchaným tím, že neoprávněně provozuje živnost zahradnickou, a odsouzen dle § 132 lit. a) živn. řádu k peněžité pokutě 100 Kč, v případě nedobytnosti na 10 dnů vězení. Odvolání bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto — což stížnost naříká pro vady řízení a nezákonnost.
Nss opřel rozhodnutí o této stížnosti o následující úvahy:
Přestupku dle § 11 a 132 lit. a) živn. řádu dopouští se ten, kdo
provozuje samostatně živnost, neohlásiv ji. Předpokladem pro povinnost ohlásiti živnost dle § 11 živn. řádu jest tedy, že jde o činnost, která
vůbec předpisům živn. řádu podléhá. Podle čl. IV. úvod. patentu k živn. řádu z r. 1859 platí předpisy živn. řádu na veškeré činnosti po živnostensku provozované, pokud článkem V. nejsou vyňaty. Lze proto shledati skutkovou podstatu shora uvedeného přestupku jen 1. je-li tu činnost provozovaná po živnostensku, t. j. činnost trvalá s úmyslem výdělečným, a 2. není-li činnost ta článkem V. z působnosti živn. řádu vyňata.
Stížnost uplatňuje námitky v obojím směru, tvrdíc jednak, že st-1 zahradnictví provozuje bez úmyslu výdělečného, jen pro svou potřebu a jako osobní zálibu, jednak že zahradnictví jeho spadá úplně v rámec
čl. V, lit. a), ježto jde pouze o produkci zemědělskou.
S prvou námitkou se nař. rozhodnutí vůbec nezabývá, ač st-1 námitku toho obsahu vznesl již v řízení správním, zejména též v odvolání na žal. úřad, a zodpovědění otázky, zdali jde o činnost provozovanou po živnostensku, jest podstatného významu pro posouzení sporné její
povahy právní; nedostatek tento tedy zakládá podstatnou vadu řízení.
Na námitku druhou reaguje nař. rozhodnutí odůvodněním, že konaným šetřením jest zjištěno, že st-1 pěstuje květiny, které nenáležejí k nezbytným potřebám životním a tedy nespadají pod pojem zemědělství, kromě toho pěstění zemědělských plodin provozuje se jen půl roku, t. j. v době, kdy počasí dovoluje vzrůst rostlin, kdežto st-1 pěstuje květiny s použitím skleníku po celý rok, takže se tu nejedná více o zemědělské zaměstnání ze živn. řádu vyloučené, nýbrž o živnost zahradnickou.
Nss neshledal, že by těmito důvody bylo lze prokázati, že činnost, kterou st-1 vyvíjí, nespadá pod výjimku stanovenou v cit čl. V. lit. a),
že jest proto podrobena předpisům živn. řádu. Článek V., lit. a) stanoví, že živn. řád neplatí na výrobu zemědělskou a lesnickou a jejich vedlejší živnosti, pokud mají za hlavní předmět svůj zpracování vlastních výrobků. Vylučuje tedy veškerou činnost, kterou lze označiti za zemědělskou a lesní produkci. Zemědělskou výrobou rozumí se již
podle obvyklého významu slova zásadně výroba takových produktů rostlinných, kterých se dociluje obděláváním půdy, S tohoto hlediska nevypadá zásadně z rámce zemědělské výroby ani pěstování zeleniny ani pěstování květin, zejména jest bez významu okolnost, na niž klade důraz nař. rozhodnutí, zdali rostlině produkty obdělané půdy slouží k nezbytné potřebě životní čili nic, ani zdali se vyrobené rostliny pěstují i mimo dobu přirozeného vzrůstu, třebas s použitím skleníků; neboť používání skleníků a pařenišť samo o sobě nezbavuje povahy zemědělské výroby.
Zahradnictví může ovšem za určitých okolností vybočovati z rámce zeměd. výroby ve smyslu cit. čl. V, lit. a) a to, když jest provozováno takovým způsobem, že se liší od obvyklého způsobu provozování hospodářství zemědělského. Přesné směrnice po této stránce všeobecně stanoviti nelze; třeba bráti v úvahu celkový obraz hospodaření. O zahradnictví, podléhajícím předpisům živn. řádu, bude lze mluviti zejména tehdy, když rostliny se pěstují v podstatě jinde než na zeměd. pozemcích, zvláště když se tak děje ve sklenících, a když tento způsob pěstění neslouží k podpoře provozu zahradnictví polního (na př. k přezimování rostlin, nutné přípravě a pod.) anebo kde zahradník se neomezuje
pouze na prodej vlastních produktů, nýbrž ve značné míře prodává i výrobky cizí.
Z řečeného plyne, že žal. úřad založil své rozhodnutí na skutečnostech, které pro posouzení živn. povahy zahradnictví jsou buď vůbec nebo samy o sobě (používání skleníků) nerozhodné, nemá proto rozhodnutí dostatečné opory v zákoně.

Citace:

č. 6198. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 175-177.