Č. 6365.

Živnostenské právo. — Administrativní řízení: Námitky podané jednotlivým živn. společenstvem k živn. úřadu I. stolice proti volbám do výboru okresní jednoty živn. společenstev nemají povahu opravných prostředků, nýbrž jenom dovolání se dozorčího zákroku.
(Nález ze dne 4. března 1927 č. 4246).
Věc: František Š. a spol. v T. proti ministerstvu obchodu stran voleb do výboru okr. jednoty živn. společenstev v T.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje dílem pro vady řízení, dílem pro nezákonnost.
Důvody: Dne 31. srpna 1924 měly se konati volby výboru okr. jednoty živn. společenstev v T. Ve stanovené lhůtě byly u živn. úřadu podány dvě kandidátní listiny. Volební komise prohlásila za neplatnou kand. listinu, počínající jménem Václav S., protože neměla dostatečný počet podpisů k volbě oprávněných delegátů a prohlásila za zvolené všechny osoby, uvedené na kandidátní listině, začínající jménem František Š. Výměrem z 29. listopadu 1924 odmítla osp v T. námitky podané starostou a jednatelem společenstva řezníků a uzenářů v T., poněvadž s námitkami nebyl předložen výpis z protokolu o schůzi výboru společenstevního nebo hromady společenstevní, obsahující usnesení o podání námitek po rozumu § 116 c) živn. řádu. Současně byly zamítnuty námitky Václava S. a spol. proti těmto volbám podané. Dalšímu jejich odvolání vyhověla zsp v Praze rozhodnutím z 8. dubna 1925 a zrušila provedené volby. Výrok tento byl nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad potvrdiv rozhodnutí druhé stolice, zrušil volby do okr. jednoty živn. společenstev v T. v podstatě ze dvou důvodů, a to: 1. že nebyl přesně znám počet delegátů společenstevních jako voličů v jednotě a 2. že vol. komise nebyla oprávněna prohlásiti jednu ze dvou podaných kand. listin za neplatnou. Současně bylo vysloveno, že námitky podané společenstvem řezníků a uzenářů v T. nelze považovati za odvolání a tudíž nebylo třeba instruovati je ve smyslu ustanovení 2. odst. § 116 c) živn. ř.
Pokud stížnost obrací se proti výroku naposled uvedenému, nedal jí nss za pravdu. Živn. řád nemá zvláštního výslovného ustanovení o tom, jakým způsobem má býti zjednána náprava, když při volbách orgánů společenstevní jednoty sběhly se nesprávnosti. Ježto však podle 2. odst. § 130, 1. ž. ř. jsou jednoty společenstev podrobeny dozorčí moci živn. úřadu, v jehož okrese jest sídlo jejich, nelze pochybovati o tom, že tento úřad jest oprávněn zakročiti na základě svého dozorčího práva také, když volby v jednotě byly provedeny způsobem zákonu se příčícím. Toto zakročení má vždy povahu výkonu moci dozorčí, tedy i tenkráte, když podnět k němu byl dán »námitkami«, jež proti volbám vznesli jednotlivci nebo některé společenstvo. Takové námitky, jichž podávání neopírá se o žádný positivní předpis zákonný — pro volby v jednotách není v živn. řádě ani obdobného ustanovení, jaké pro volby v hromadách společenstevních a pomocnických jest dáno v §§ 119 b) a 120 c) —, nelze pokládati za opravné prostředky, nýbrž jen za oznámení, že při provádění voleb nebylo dbáno zákona, resp. za dovolávání se výkonu dozorčího práva. Nejsou-li však námitky podané živn. společenstvem jako členem jednoty odvoláním, nýbrž toliko zakročením o výkon dozorčího práva, nelze na ně použíti ani ustanovení § 116 c) ž. ř. o tom, jak má býti instruován rekurs podávaný společenstvem a nedostatek náležitostí v onom § vytčených není překážkou, aby živn. úřad učinil podané námitky proti volbám podkladem svého dozorčího zakročení.
Když tedy žal. úřad vyslovil, že osp neprávem odmítla námitky společenstva řezníků a uzenářů v T. proto, že nebyly instruovány podle předpisu § 116 c) živn. řádu, nelze v tomto výroku shledati nezákonnost.
Nss však shledal rozhodnutí, pokud se opírá o prvý z důvodů shora uvedených, vadným, druhý důvod pak nezákonným.
Osp rozhodujíc o námitkách proti volbě konstatovala, že delegátů bylo 42, kdežto Václav S. a společníci ve svém odvolání z rozhodnutí prvé stolice tvrdili, že zástupců společenstevních s právem hlasovati na hromadě jednoty bylo pouze 33, a uvedli na důkaz tohoto svého tvrzení určité konkrétní okolnosti. Byl tu tedy rozpor mezi stanoviskem úřadu a stanoviskem zmíněných st-lů. Povinností žal. úřadu bylo, aby rozhoduje o odvolání k tomuto tvrzení rekurentů zaujal určité stanovisko a zjednal si pro to náležitý podklad zjištěním, zdali prvá stolice právem vycházela z toho, že delegátů bylo 42. Když se však žal. úřad omezil na výrok, že nebyl přesně znám počet delegátů společenstevních jako voličů, nevyřešil tím spor mezi stranami o počtu společenstevních delegátů, opravným prostředkem mu k rozhodnutí předložený. Jest proto nař. rozhodnutí v tomto bodě stiženo podstatnou vadou řízení.
Pokud žal. úřad odůvodnil zrušení voleb tím, že vol. komise nebyla oprávněna jednu kand. listinu prohlásiti za neplatnou, dlužno naproti tomu uvážiti, že vol. komise zřízená podle čl. V. vl. nař. z 26. prosince 1923 č. 233 Sb. jest orgán povolaný k provedení voleb. Se zřetelem k této její funkci dlužno vycházeti z toho, že jí náleží provésti všechny úkony, kterých jest potřeba, aby se volby uskutečnily a to způsobem zákonu vyhovujícím. K těmto úkonům náleží však také prohlásiti kand. listinu, která neobsahuje dostatečný počet podpisů k volbě oprávněných voličů (čl. VI. č. 3 cit. nař.), za neplatnou. Tento názor nalézá potvrzení v čl. IX. vl. nař. ze 6. prosince 1923 č. 233 Sb., kde v 2. odst. se praví, že hlasovacími lístky jsou kand. listiny volební komisí připuštěné. Předpokládá tedy i toto vl. nařízení, že v řízení volebním rozhoduje o připuštění kand. listiny vol. komise a nikoliv živn. úřad.
Jest tedy v rozporu se zákonem, jestliže žal. úřad shledal v okolnosti, že v daném případě o připuštění kand. listin vol. komise rozhodla, důvod ke zrušení voleb.

Citace:

č. 6365. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 484-486.