Č. 6223.

Vystěhovalectví. — Trestní právo policejní:
K výkladu § 17 zák. č. 71/1922 o vystěhovalectví.
(Nález ze dne 13. ledna 1927 č. 413.)
Věc: Jan B. Ž. v Praze proti zemské správě politické v Praze o přestupek zákona o vystěhovalectví.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem magistrátu hl. m. Prahy z 12. srpna 1924 byl st-l jako zástupce paroplavební společnosti pro dopravu poštovních zásilek v Londýně, representace v Praze, uznán vinným přestupkem § 17 zák. z 15. února 1922 č. 71 Sb., jehož se dopustil tím, že uvedená společnost st-lem zastoupená použila 18. března 1924 v 11 hod. dopoledne k doprovázení dvou vystěhovalců ze Slov. na min. soc. péče, tedy mimo své obchodní místnosti, Františka J., nemajícího k tomu povolení dle § 17 cit. zák. a byl proto dle § 37 cit. zákona odsouzen k pokutě 50 Kč ve
prospěch státní pokladny, po případě k vězení na dobu 24 hod. Nař. rozhodnutím nebylo odvolání z nálezu toho vyhověno, poněvadž skutková povaha přestupku st-li za vinu kladeného jest zjištěna konaným šetřením i částečným vlastním doznáním odvolatelovým.
Nss o stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil takto:
Cit. zákon zakazuje v § 17 jednajícím o zaměstnancích v podnicích
dopravních podnikateli dopravy a jeho zástupcům, aby při provozu dopravy vystěhovalců používali součinnosti prostředníků (cestovních kanceláří, agentů a pod.) a aby zaměstnávali zřízence mimo obch. místnosti. Min. soc. péče může jim však na určitou dobu a do odvolání povoliti, aby mohli použíti na určitých místech zaměstnanců mimo obch. místnosti při přijímání a dalším dopravování vystěhovalců. Tito zaměstnanci musí býti ve své vlastnosti označeni úřední legitimací, kterou
mají míti vždy u sebe. Tímto předpisem jest podle patrného jeho úmyslu podnikateli dopravy zakázáno, aby své zřízence bez zvláštního povolení min. soc. péče zaměstnával mimo obch. místnosti při provozu
dopravy, t. j. při přijímání a dalším dopravování vystěhovalců, — avšak zákaz ten nelze vztahovati na takové úkony zřízenců, které provádějí — byť i mimo obch. místnosti — na základě a v mezích zcela určitých,
konkrétních příkazů vedením podniků jim daných, jestliže a pokud obsahem a účelem příkazů těch není, aby zřízenci vystěhovalce přijímali nebo již přijaté dále dopravovali. V daném případě byla základem trest. nálezu skutečnost o sobě nesporná, že zřízenec representace uvedené společnosti pro čsl. republiku v Praze, František J., doprovodil dva Slováky vystěhovalce k min. soc.
péče, kde si chtěli stěžovati, že dlouho nedostávají vystěhovalecké pasy do Ameriky. Nějaká okolnost, která by odůvodňovala úsudek, že činnost onoho zřízence neomezila se právě jen na ono doprovázení vystěhovalců k úřadu, aby tam přednesli svoji žádost, zjištěna, resp. v nař. rozhodnutí vytčena nebyla. Jestliže žal. úřad již v skutečnosti v nař. rozhodnutí vytčené shledal přestoupení zákazu v § 17 zák. č. 71 z r. 1922 a tudíž skutkovou podstatu přestupku tohoto zákonného ustanovení, založil rozhodnutí své na mylném výkladu o použití zákona, a bylo proto
nař. rozhodnutí jako zákonu odporující zrušiti.

Citace:

č. 6223. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 219-220.