Č. 6384.

Pozemková reforma: I. K praxi zaopatření zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém podle § 75 zák. náhr. — II. Rozhodnutí stpú-u podle odst. 1 č. 3 § 75 zák. náhr. zakládá práva jenom pro dotčeného zaměstnance, nikoliv pro vlastníka.
(Nález ze dne 10. března 1927 č. 2421). Věc: Alžběta S. a spol. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu stran ponechání hospodářského správce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím z 20. března 1925 zaopatřil stpú dle § 75 zák. náhr. a vl. nař. č. 305/22 doplněného vl. nař. č. 192/24 peněžním odškodněním per 45000 Kč Štěpána R., správce velkostatku, patřícího st-lům. Dne 12. září 1925 vydal pak žal. úřad st-lům nař. rozhodnutí tohoto znění: »Majitel velkostatku. B. předal stpú-u na základě převzetí 385 kat. jiter 202 čiv. sáhů zeměd. půdy k účelům poz. reformy mezi jinými zaměstnanci též hospodář. správce Štěpána R. Převzetí téhož jakož i jeho odškodnění stpú-em jest, jak provedeným šetřením zjištěno, neodůvodněné a sice z těchto důvodů: Po provedení poz. reformy na jmenovaném velkostatku zůstává majiteli v režii 331 kat. jiter 1089 čtv. sáhů půdy zeměd. a 1630 jiter 694 sáhů půdy ostatní nehledě k propuštění t. č. nájmu a sice 182 kat. jiter 1033 čtv. sáhů zeměd. a 274 kat. jiter půdy ostatní. Tato plocha, nehledě k polnostem t. č. pronajatým, které však zamýšlí převzíti majitel po projití pachtu do režie, vyžaduje nadále úřednickou sílu, což prokázal zástupce majitele svým vyjádřením do protokolu ze 3. srpna 1925 sepsaného u přídělového komisaře v P. Proto odmítá stpú převzíti a odškodniti jmenovaného úředníka a trvá bezpodmínečně na ponechání jeho ve smyslu § 10 vl. nař. č. 305/22 v dalších službách na ploše propuštěné majiteli podle § 11 z. z.«
Při rozhodování o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, byl nss veden těmito úvahami:
Nejprve bylo se nss-u zabývati námitkou vadnosti řízení, kterou stížnost spatřuje v tom, že žal. úřad bez součinnosti st-lů a bez vyjádření jejich ustoupil od svého prvotního rozhodnutí z 20. března 1925 a aniž nastaly nové okolnosti, které by odůvodňovaly zpětvzetí onoho rozhodnutí, toto změnil.
Za tím účelem byl nutno zjistiti právní dosah zmíněného rozhodnutí pro st-le a zkoumati, zda jím vůbec bylo pro vlastníky velkostatku již založeno nějaké subj. právo, neboť jen v kladném případě mohlo by býti stížnosti přisvědčeno.
§ 75 zák. náhr. obsahuje v odst. prvním předpisy o zaopatření zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, kteří svého dosavadního zaměstnání pozbyli provedením poz. reformy; v odst. 3 pak určuje, že může býti vlastníkům zabraného majetku při rozhodování o přídělu nebo propuštění nemovitosti dle § 11 z. z. uloženo, aby převzali zaměstnance v počtu a druhu úměrném vlastnostem a rozloze přidělovaného nebo propuštěného majetku. Zákonodárce postaral se tudíž dvojím způsobem o osoby zaměstnané na velkém majetku pozemkovém, jejichž služ. postavení prováděním poz. reformy jest ohroženo, a to tím, že buď je v tom případě, když svého zaměstnání následkem převzetí zabraných nemovitostí státem k účelům poz. reformy, již skutečně pozbyli, zaopatří přídělem nemovitostí, zprostředkováním, přikázáním nebo jiným opatřením přiměřeného zaměstnání, odškodněním na penězích neb opatřením starobním neb invalidním, aneb tím způsobem, že stpú vůbec nedá dojíti k tomu, aby dotčený zaměstnanec svého dosavadního zaměstnání pozbyl, a při vyřešení § 11 z. z. vlastníku uloží, aby jej převzal. Z toho se také podává, že v prvním případě jde jen o práva a nároky zaměstnance, který svého dosavadního postavení pozbyl, kdežto majitel zabraného majetku v této relaci stojí úplně stranou a že jen tento zaměstnanec z případného rozhodnutí nabývá určitého právního postavení, v druhém případě pak, že vlastníka stihá povinnost, za určitých okolností dle příkazu stpú-u určité zaměstnance převzíti. Důsledkem toho také jen rozhodnutí vydané dle 3. odst. § 75 zák. náhr. buď zakládá pro vlastníka povinnost k převzetí zaměstnance, dá-li mu totiž stpú takový příkaz, anebo jej od této povinnosti liberuje, ať již úřad výslovně prohlásí, že oprávnění mu tímto ustanovením daného vůbec nepoužije, anebo že oznámení vlastníka, kterýmž tento úřadu zaměstnance dal k disposici, výslovně vezme na vědomí a tím in concreto rozhodne, že ohledně tohoto zaměstnance zmíněný příkaz dán nebude.
V daném případě stížnost netvrdí, že by žal. úřad při vyřešení nároku dle § 11 z. z. byl nějakým zvláštním rozhodnutím st-le liberoval od takové povinnosti, nebo že by byl oznámení, jímž st-lé dali Štěpána R. k disposici, výslovně vzal na vědomí, nýbrž spatřuje takový výrok v uvedeném rozhodnutí z 20. března 1925. Toto rozhodnutí jest však rozhodnutím dle odst. 1. č. 3 § 75 z. náhr., z něhož pouze zaměstnanec, — jak dovozeno — mohl nabýti nějakého oprávnění, nikoli však vlastník, jehož práv a povinností, založených 3. odstavcem cit. §, se nikterak nedotklo. Nebylo-li však tímto rozhodnutím založeno nějaké subj. právo st-lů, nelze také mluviti ani o nějakém porušení tohoto práva, ustoupil-li později žal. úřad od tohoto rozhodnutí, ani o nějaké vadě řízení, jak ji v tomto směru stížnost vytýká. Posuzuje-li se věc s tohoto stanoviska, nutno dospěti k závěru, že nař. rozhodnutí je zcela samostatným příkazem, daným st-lům dle 3. odst. § 75 z. náhr., resp. dle § 10 nař. č. 305/1922.
Stížnost nevznáší námitku toho obsahu, že žal. úřad nemohl vůbec uděliti příkaz k převzetí hospod. správce proto, poněvadž se nejedná o případ vyřešení nároku dle § 11 z. záb., pročež i nss v uvedeném směru nař. rozhodnutí své kognici podrobiti nemohl.
Stížnost označuje jen předpoklady skutkové, z nichž žal. úřad vychází, jako nesprávné.

Citace:

č. 6384. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 519-521.