Č. 6377.Státní zaměstnanci: Za dojíždění z dřívějšího působiště do nového působiště nemá přeložený státní zaměstnanec nároku na subst. diety, třebas pro nedostatek bytů v novém působišti bydlí dále v působišti dřívějším.(Nález ze dne 8. března 1927. č. 4485.) Věc: Dr. Josef M. v Nitře proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o substituční útraty.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Po vydání nál. Boh. 4357/25 adm. zažádal st-l u min. pro Slov. za povolení substitučních útrat a to za cesty, které následkem svého přeložení z H. do L. a pro nedostatek bytu v L. konal od 16. ledna 1923 do 19. února 1924 z H. do L. a zpět. Nař. rozhodnutím nebylo žádosti st-lově za přiznání substitučních útrat ve smyslu výn. min. vnitra z 21. června 1920 za dobu od 26. ledna 1923 do 19. února 1924 vyhověno, poněvadž ve smyslu ustanov. bodu X zásad pro úpravu osob. poměrů stát. zaměstnanců na Slov., schválen, min. radou dne 17. července 1920, přísluší nárok na substituční diety jenom zaměstnanci konajícímu služ. cesty mimo úřední místo, do kterého jest přidělen; tedy jen v případě, že byl pověřen úřední činností mimo svoje služ. místo, kdežto žadatel domáhá se přiznání zmíněných diet z toho důvodu, že po dobu svého pobytu v H., kde jeho rodina z nedostatku bytu bydlela, docházel do svého úředního místa v L., kteréžto cesty nelze považovati za služ. cesty ve smyslu cit. zásad.Stížnost neshledal nss důvodnou: — — — —Stížnost opírá domnělý výrok st-lův o výnos min. vnitra z 21. června 1920 č. 36132/3, Věstník ročník 1920 str. 257, resp. o nař. ministra pro Slov. č. 50/120 (č. 15295 prez. adm.), Cr. Nov. ročník 11/1920 č. 25. Oba tyto předpisy upravují však již podle svého nadpisu a úvodu na základě usnesení ministerské rady »cestovní požitky stát. zaměstnanců při služ. cestách mimo úřední místo.«V daném případě bylo v rozhodné době služ. místem st-lovým město L., jelikož st-l byl pravoplatně podle § 67 služ. pragm. ze svého dřívějšího služ. místa H. přeložen k okr. úřadu v L. Cesty, které st-l v udané době konal ze svého bydliště a dřívějšího působiště H. do svého nového působiště L., nebyly tedy služebními cestami mimo jeho úřední místo, naopak byly cestami, které ze soukromých důvodů — poněvadž v H. bydlel — za účelem výkonu svého povolání musil konati do svého služ. místa.Uvedené předpisy neposkytují tedy st-li nároku, jakého se domáhá. Předpisů těch nelze však na případ st-lův použíti ani obdobně, poněvadž také § 58, 2. odst. služ. pragm. z roku 1914 15/1914 ř. z., § 58.2 jenom při výkonu služby mimo služ. místo a jenom podle vydaných předpisů a nelze tedy předpisů takto vydaných rozšiřovati nebo analogicky používati na případy výkonu služby ve vlastním působišti.Na tom nemůže nic měniti ta okolnost, že st-l pro nedostatek bytu nemohl se do nového svého působiště přestěhovati; neboť tato okolnost mohla by podle daných předpisů býti jenom důvodem povolení diet z důvodu vedení dvojí domácnosti, avšak ovšem jenom za splnění ostatních stanovených podmínek, které však v případě st-lově — jak vysloveno již nál. Boh. 4357/25 adm. — splněny nejsou.