Č. 6435.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení: I. * Pronájem obecní budovy, podléhající jinak schválení dohlédacího úřadu podle § 33 ob. fin. novely, má schválení toho zapotřebí i tehdy, když je prostředkem, aby obec v rámci § 28 ob. zřízení podporovala tím nějaký účel všeužitečný. — II. Dozorčímu zakročení zsv-u ve věci obecního hospodářství není v cestě správní moc usnesení ob. zastupitelstva o dotčeném opatření.
(Nález ze dne 30. března 1927 č. 6605).
Věc: Městská obec P. (adv. Dr. Reinard Lumbe z Prachatic) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran pronájmu domů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ob. zastupitelstvo v P. usneslo se dne 20. května 1925 1. aby za účelem podpory míst. školství dosavadní budova české školy a býv. studentský domov věnovány byly školským, tedy všeužitečným účelům, a to první české menšině, druhý něm. většině, 2. aby na základě tohoto věnování zmíněná budova čes. školy a býv. student. domov s příslušenstvím a zařízením za šetření předpisů čl. I. k § 23 bod 5 prov. nař. k ob. fin. nov. byly pronajaty tím způsobem, že první přikazuje se kuratoriu spolku »Božena Němcová«, druhý manželům L-ovým s příkazem, že smějí oněch realit používati toliko pro účely škol ve věnovacím usnesení určených.
V srpnu 1925 provedena byla zemskou kanceláří revise obecního hospodářství v P.; na základě výsledků jejích uložil pak zsv nař. výnosem obci, aby cit. usnesení ad 2. předložila bezodkladně osk-i ke schválení, poněvadž běží o nájem provedený bez veř. dražby (odst. 4. prov. nař. k § 23 ob. fin. nov.).
Proti tomuto příkazu míří stížnost. Nss nedal vývodům jejím za pravdu.
Na sporu jest otázka, je-li nájemní smlouva o obecní budově podrobena po zákonu schválení. Stížnost namítá, že v daném případě nájemní smlouva má sloužiti toliko jako prostředek k plnění určitého kulturního úkolu, který podle § 28 bodu 10. ob. zř. spadá do vlastního oboru působnosti obce, a že z tohoto důvodu ona nájemní smlouva schválení podrobena není. Stížnost však přehlíží, že zákon podrobuje správu majetku obecního povinnosti schvalovací podle hledisek docela jiných. V § 23 ob. fin. nov., — kde je sedes materiae pro dnešní spor — je pro otázku, podléhá-li opatření o majetku obecním schválení čili ne, rozhodným nikoliv účel, jemuž opatření to má sloužiti, nýbrž způsob a stupeň, jakým to které opatření působí na fin. hospodářství obce. Pokud jde o pronájem objektů náležejících k ob. majetku, je předepsáno, že smlouvy nájemní jenom tehdy povinnosti schvalovací jsou sprostřeny, uzavírají-li se na dobu do 6 let a děje-li se pronájem veř. dražbou nebo veř. řízením ofertním. Nerozhoduje tedy konečný účel, nýbrž zvolený prostředek. Je ovšem připustiti, že věnování nějakého majetkového objektu obecního účelům kulturním schválení podle § 23 ob. fin. nov. by nepodléhalo, kdyby se stalo ve způsobě zřízení ob. ústavu, poněvadž v takovém případě změna ve stavu majetku obce by nenastala, a mohlo by se jednati jen o otázku co možná největšího výnosu dotyčného objektu ve smyslu § 21 odst. 1 cit. zák. Děje-li se však zamýšlené podporování zmíněného kulturního úkolu tím způsobem, že se pro třetí osobu zakládají nájemní práva na kus ob. majetku, nelze případ posuzovati nežli podle § 23 ob. fin. nov. Pro daný případ jest však podle § 23 cit. zák. schválení zcela výslovně předepsáno. Tím je vyřízen také pokus stížnosti, restriktivním výkladem omeziti ustanovení § 23 ob. fin. nov. jenom na objekty, které poskytují výnos. Že posléze nelze odpověď na otázku, podléhá-li pronájem schválení čili nic, činiti závislou na tom, že nájemní smlouva pro obec není příznivá, je na bíledni.
Odvolává-li se stížnost na ustanovení odst. 5 prov. nař. k § 23 ob. fin. nov., není to důvodno. Ustanovení to má totiž zřejmě na mysli nájemní a pachtovní smlouvy, jaké se o jednotlivých objektech uzavírají při výkonu běžné hospodářské správy k cíli normálního a obvyklého hospodářského využitkování těchto objektů, zejména pronájem bytů v činžovních domech obecních. Za takový pronájem nelze však dojista považovati pronájem celé budovy na dobu 6 let s eventuelním automatickým prodloužením na další šestileté období za nájemné, jež vzhledem k všeužitečným účelům disposicí tou sledovaným stanoví se níže nežli by odpovídalo normální nájemní hodnotě objektu.
Že posléze nelze proti nař. dozorčímu zákroku žal. úřadu s úspěchem uplatňovati domnělou právní moc abstraktního věnovacího usnesení ob. zastupitelstva, uvedeného ad 1., vyplývá již z povahy dozorčího práva.

Citace:

č. 6435. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 619-620.