Č. 6240.

Samospráva obecní: I. Členství ve správní radě městské a v užší správní komisi hl. města Prahy podle zákonů č. 39/1918 a 692/1920 není členstvím v obecní radě ve smyslu § 8 odst. 2. č. 3 ob. řádu vol. z r. 1919. — II. O kompetenci úřední stran resignace na členství v obec. zastupitelstvu hl. m. Prahy a o postupu při vyřizování resignace takové.
(Nález ze dne 21. ledna 1927 č. 11929/25).
Věc: F. P. v Praze proti zemské správě politické o resignaci na členství v obecním zastupitelstvu hlavního města Prahy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka oznámila podáním z 29. ledna 1925, řízeným na ústřední zatupitelstvo hl. m. Prahy, že se vzdává členství v ústř. zastupitelstvu. Podání toto, které došlo presidia měst. rady dne 13. února 1925, předložil primátor zprávou ze 14. února 1925 zsp-é s podotknutím, že jsou tu okolnosti uvedené v § 8 odst. 3 řádu volení v obcích, ježto st-lka byla členem správní rady hl. m. Prahy v období od 14. listopadu 1918, bezprostředně potom členem měst. rady v období od 15. června 1919, bezprostředně potom členem užší správní komise od 1. ledna 1922 a bezprostředně potom (od ob. voleb ze 16. září 1923) členem měst. rady.
Zsp v Praze vzala nař. rozhodnutím toto oznámení »v základě § 8 obecního řádu volení na vědomí, ježto jest tu zákonný důvod uvedený v § 8 bodu 3 ob. řádu vol.«. O tomto rozhodnutí byla st-lka vyrozuměna vynesením presidia ústř. zastupitelstva hl. m. Prahy z 28. února 1925 s podotknutím, že odvolání resignace, které st-lka oznámila presidiu podáním z 25. února 1925 (došlo 26. února 1925), jest opožděné, poněvadž rozhodnutí zsp-é o resignaci st-lčině má dle § 8 ob. řádu vol. platnost konečnou a nabylo moci práva.
Proti tomuto rozhodnutí podala st-lka stížnost k nss-u, v níž obsaženy jsou tyto stižné body:
1. St-lka předložila svoji resignaci klubu své volební strany; podle organisačního řádu této strany měl o ní rozhodnouti nejdříve ústř. výkonný výbor strany. Nebyl proto klub oprávněn resignaci předložiti přímo »úřednímu orgánu«, totiž ústř. zastupitelstvu hl. m. Prahy a to tím méně, ježto st-lka již 6. února 1925, tedy před 13. únorem 1925, kdy klub resignaci ústř. zastupitelstvu předložil, řečenému klubu oznámila, že resignaci odvolává.
2. Presidium měst. rady neprávem předložilo resignaci zsp-é, neboť nebylo tu zákonného důvodu k resignaci ve smyslu § 8 řádu volení, a st-lka ani žádného zákonného důvodu se nedovolávala, čímž dala na jevo úmysl, aby o resignaci ve smyslu § 8 řádu volení rozhodlo ob. zastupitelstvo. 3. Zsp mylně vycházela z předpokladu, že jest tu zákonný důvod pro přijetí resignace podle § 8 odst. 3 řádu volení, neboť st-lka nezastávala po celá dvě poslední období funkci člena ob. rady, nýbrž byla členem měst. správní rady a ústř. správní komise, tedy členem kolegií jmenovaných a nikoliv členem ob. rady vzešlé z volby, kterou § 8 řádu volení jedině má na zřeteli.
Odvolání resignace došlo k presidiu ústř. zastupitelstva již 25. února 1925, tedy dříve, než rozhodnutí zsp-é bylo doručeno, nebylo tedy odvolání resignace podáno opožděně, pročež slušelo k němu hleděti. Ústřednímu zastupitelstvu byla sice resignace st-lčina předložena 2. března 1925, nikoliv však k rozhodnutí, nýbrž pouze na vědomí jako věc zsp-ou již rozhodnutá. Mimo to jest intimace usnesení ústř. zastupitelstva ze 3. března 1925 nejasná.
Ad 1. Nss přísluší zkoumati jen rozhodnutí úřadů správních, nikoliv však akty orgánů polit. stran. Předmětem soudní kontroly mohlo tedy býti jen rozhodnutí zsp-é o resignaci st-lčině na členství v ústř. zastupitelstvu hl. m. Prahy. Namítá-li tedy st-lka proti tomuto rozhodnutí, že orgán její volební strany (klub) nezachoval se podle organisačního řádu strany, může za dané situace výtka tato býti uznána za přípustnou námitku proti rozhodnutí zemské správy politické jen v tom smyslu, že zsp již z formálních důvodů nebyla oprávněna otázkou její resignace se zabývati, poněvadž o resignaci nebylo dříve pojednáno příslušným orgánem volební strany (ústř. výkonným výborem). Leč námitka tohoto obsahu není důvodná. Zsp-é přísluší dle § 8 odst. 6 a § 69 ob. řádu vol. rozhodnouti o tom, jsou-li tu zákonné důvody pro vzdání se členství ob. zastupitelstva, když jí byl ob. starosta učinil oznámení o resignaci. Oznámení to primátor hl. m. Prahy zprávou ze 14. února 1925 vskutku učinil, a byl k tomu nejen oprávněn, nýbrž podle § 8 odst. 6 řádu volení i povinen, neboť podle tohoto ustanovení má starosta obce učiniti dohlédacímu úřadu oznámení o resignaci »ihned«, t. j. ihned, jakmile došlo. Oznámení st-lčino došlo pak 13. února 1925 v dopise z 29. ledna 1925, kterým st-lka výslovně »ústř. zastupitelstvu hl. m. Prahy« oznámila, že se »dnešním dnem členství v ústř. zastupitelstvu vzdává.« Oznámení má znění zcela kategorické a není tedy dle jeho znění účinnost jeho podmíněna předchozím usnesením ústř. výkonného výboru volební strany st-činy. Neměl tudíž ani primátor, ani zsp příčiny vyčkávati nějakého projevu výkonného výboru volební strany st-lčiny.
Ad 2. Podle § 8 ob. řádu vol. uskutečňuje se vzdání se členství v ob. zastupitelstvu dvojím způsobem, jednak rozhodnutím dohlédacího úřadu, jednak usnesením ob. zastupitelstva, a odepřelo-li toto souhlas s resignací rozhodnutím dohlédacího úřadu, jestliže resignující k němu se odvolal. Dohlédací úřad rozhoduje o vzdání se, jsou-li tu okolnosti pod č. 1—8, 2. odst. cit. § 8 uvedené, ob. zastupitelstvo pak v případech ostatních. V prvém případě rozhoduje dohlédací úřad bezprostředně, neboť dle § 8 odst. 6 řádu vol. jest ob. starosta povinen oznámení o resignaci učiniti ihned, z čehož jest zřejmo, že resignaci nemá se v tomto případě zabývati dříve ob. zastupitelstvo. Podle těchto ustanovení řídí se příslušnost dohlédacího úřadu, pokud se týče ob. zastupitelstva, k rozhodování o resignaci podle toho, jsou-li či nejsou-li tu okolnosti pod č. 1—8, 2. odst. § 8 uvedené, t. j. jsou-li či nejsou-li okolnosti tyto objektivně splněny. Zákon nežádá, aby resignující důvod resignace uplatnil, nelze tedy klásti váhu na to, zdali resignující ve svém oznámení resignace některou z těchto okolností výslovně uplatnil, či oznámil-li resignaci bez odůvodnění, leda že by výslovně uvedl, že žádný ze zákonných důvodů resignace uplatňovati nechce. Došlo-li tedy ob. starosty oznámení o resignaci bez jakéhokoli bližšího odůvodnění, a je-li tu některý ze zákonných důvodů v odst. 2 § 8 řádu vol. uvedených, nemůže se resignující důvodně pokládati za zkrácena ve svém právu tím, že ob. starosta věc zsp-é bez dalšího předložil a že zsp o resignaci rozhodla.
Ad 3. St-lka arci popírá, že zákonný důvod resignace, který žal. úřad pokládal za prokázaný, vskutku byl dán. Nař. rozhodnutí jest založeno na předpokladu, že st-lka po celá dvě poslední období byla členem ob. rady, tedy že jest splněna okolnost v odst. 2 § 8 řádu vol. pod č. 3 uvedená, jež zakládá nárok na osvobození od povinnosti přijmouti volbu do ob. rady a podle odst. 3 § 8 nárok na vzdání se členství i v ob. zastupitelstvu. Ježto pak podle toho, co svrchu bylo vyloženo, příslušnost zsp-é rozhodovati o resignaci je podmíněna tím, že některý ze zákonných důvodů vzdání se jest objektivně dán, a ježto st-lka byla by dotčena ve svém právu, kdyby o její resignaci rozhodoval úřad k tomu nepříslušný, musil nss zkoumati, zdali přepoklad, na němž žal. úřad svoji příslušnost založil a kterýž st-lka popírá, t. j. že st-lka po celá dvě poslední období byla členem ob. rady, jest dle stavu spisů splněn.
Za tím účelem bylo především vyšetřiti, jaký jest smysl slov »kdož po celá dvě poslední období byli členy ob. rady«. Nemůže býti pochybnosti, že ob. radou sluší rozuměti totéž kolegium, o kterém ob. řád vol. jedná v hlavě II. a v §§ 63—67, tedy kolegium voleným obecním zastupitelstvem z jeho členů zvolené. Jest o tom tím méně možno pochybovati, ježto jen při této ob. radě lze mluviti o »období«, jímž zřejmě jest myšleno období volební ve smyslu § 10 řádu vol. Rovněž výraz »celé období« může se vztahovati toliko na období zákonem vymezené, jímž jest právě období volební, jehož trvání jest v § 10 řádu vol. stanoveno.
Již z těchto úvah plyne, že osvobozovací důvod podle odst. 2 č. 3 cit. § není dán u osob, jež ve správě obecní byly činny nikoliv na základě volby, nýbrž na základě jmenování úřadem, kteréž podle žádného ustanovení zákonného nebyly povinny přijmouti a jež nevykonávaly úřad člena obecní rady po celá dvě období volební.
Obecní representace hl. m. Prahy byla v době, která přichází v úvahu, organisována nejprve podle zák. ze 13. listopadu 1918 č. 39 Sb. Tímto zákonem (§ 1) byl dosavadní sbor ob. starších rozpuštěn a zřízen správní sbor složený ze 49 členů jmenovaných státní mocí výkonnou. Sbor tento ze svého středu zvolil pak městskou správní radu s příslušností dosavadní rady městské. Po vydání zák. ze 6. února 1920 č. 115 a 116 Sb. byla pak na dobu, nežli podle těchto zákonů bylo ustaveno ústřední zastupitelstvo zvolené podle vol. řádu z roku 1919, na základě zák. z 21. prosince 1920 č. 692 Sb. (pokud se týče na základě zák. z 21. prosince 1921 č. 475 Sb.) ministrem vnitra jmenována ústř. správní komise pro sjednocenou obec pražskou, z níž rovněž jmenováním vzešla užší správní komise. Teprve volbami provedenými 16. září 1923 bylo zvoleno a pak ustaveno ústř. zastupitelstvo hl. m. Prahy ve smyslu cit. zák. z roku 1920. Jak správní sbor, tak ústř. správní komise i užší správní komise byly tedy orgány jmenovanými mocí výkonnou a nebyly povolány volbou občanstva.
Není o tom sporu, že st-lka byla členem jmenované měst. správní rady, zvolené jmenovaným správním sborem podle zák. č. 39/18, a že bezprostředně po té byla jmenovaným členem užší správní komise podle zák. č. 692/1920. Členství v těchto správních sborech nelze však podle toho, co svrchu bylo vyloženo, považovati za členství v ob. radě ve smyslu odst. 2 č. 3 § 8 řádu vol. z roku 1919 a období, po která řečená kolegia své funkce vykonávala, nejsou »období« ve smyslu zákona. Z toho plyne, že zákonný důvod pro vzdání se členství podle odst. 3 cit. § 8, jejž žal. úřad předpokládal, dán nebyl.
Žal. úřad ocitl se tedy v právním omylu, když zastávání úřadu člena v řečených sborech jmenováním vzešlých uznal za zákonný důvod resignace. Ježto pak příslušnost jeho k rozhodování o resignaci st-lčině opírá se toliko o existenci tohoto zákonného důvodu, jehož tu však ve skutečnosti není, nebyl žal. úřad za daného stavu věci příslušný o st-lčině resignaci rozhodovati a bylo proto rozhodnutí jeho pro nezákonnost zrušiti.

Citace:

č. 6240. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 244-247.