Č. 6401.Pozemková reforma. — Administrativní řízení: Má stpú v řízení podle § 2 záb. zák. povinnost, přičiniti se sami o opatření důkazů, které strana nabízí, které však strana sama opatřiti nemůže?(Nález ze dne 15. března 1927 č. 5128.)Věc: Likvidační komise církevních statků na Slov. (adv. Dr. Jan Galia z Bratislavy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o uznání samostatných souborů zabraných nemovitostí a nároků dle § 11 záb. zák.Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad žádost stěžující si komise z 15. května 1925, aby bylo uznáno, že nemovitosti ... ostřihomské kapitule připsané jsou ve skutečnosti majetkem osmi kanovnických obročí a tudíž samostatnými soubory nemovitostí ve smyslu § 2 záb. zák.; dále zamítl stpú další žádost stran propuštění půdy dle § 11 záb. zák. u každého souboru.O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:Žal. úřad vychází, jak vyplývá z odůvodnění nař. rozhodnutí, z právního názoru, že každé církevní beneficium jest právnickou osobou a vlastním subjektem jmění a vyslovuje, že žádost nař. rozhodnutím zamítnutá byla by důvodnou, kdyby se ukázalo správným, že nemovitosti v nař. rozhodnutí uvedené tvoří skutečně osm různých beneficií. Pak, jak nař. rozhodnutí výslovně uvádí, nebylo by je lze pro otázku záboru sčítati, nýbrž posuzovati každé samostatně. Ovšem uvádí žal. úřad, že by st-lka musela určitě tvrditi, že právě ony nemovitosti, o které jde, tvoří majetkový základ oněch osmi obročí a musela by obročí ta dostatečně individualisovati, t. j. přesně a určitě označiti nemovitosti je tvořící. Toho st-lka neučinila a právní zástupce její výslovně prohlásil, že toho ani učiniti nemůže, vysloviv i názor, že toho není potřebí. Názor ten je prý však mylný, poněvadž podmínkou existence každého obročí je určité jmění; znalost výměry a kultury tohoto jmění je pak pro posouzení otázky záboru i propuštění půdy dle § 11 záb. zák. nezbytně nutná. Proto nepodařil se důkaz existence osmi kanovnických obročí. Ovšem omlouval zástupce st-lky neúplnost svého přednesu skutkového tím, že si nemohl opatřiti všechny dokumenty nalézající se v archivu ostřihomském, a to proto, poněvadž je mu zakázán přímý styk s arcibiskupstvím tím. Ale stpú není povinen scházející dokumenty ex officio opatřovati, ježto výhradně stranu stihá povinnost relevantní okolnosti dokázati. Pokud jich nedokáže, nemusí k nim úřad přihlížeti. Proto pokládal stpú vlastnictví kapitoly, jíž jsou pozemky připsány, za nesporné a bylo věcí strany dokázati, že pozemky nepatří arcibiskupství, nýbrž jsou vlastnictvím osmi různých beneficií. To však nebylo stranou dokázáno, ba ani nebylo konkrétně tvrzeno; okolnosti, jež tvrdila, jsou zcela všeobecné a nabídnutí důkazů, jež blíže neoznačila, naprosto nevyhovuje.Úřadu žal. je dáti za pravdu, že určité jmění je pojmovou náležitostí každého obročí a podmínkou jeho právní existence. I v tom má pravdu, že znalost výměry nemovitého jmění je podmínkou pro posouzení otázky záboru a znalost kultury jeho podmínkou pro řešení § 11 záb. zák. Z toho se pak ovšem pro daný případ podává, že má-li žal. úřadem býti rozhodnuto, patří-li nemovitosti připsané do vlastnictví arcibiskupství ostřihomskému i s hlediska záb. zák. tomuto arcibisupství, či je-li jejich subjektem vlastnickým někdo jiný — totiž osm různých beneficií, musí býti zjištěno, které nemovitosti to které beneficium tvoří. Konečně i v tom sluší úřadu dáti za pravdu, že donationálními listinami st-lkou během řízení adm. předloženými nebylo prokázáno, že nemovitosti, o které jde, jsou vlastnictvím osmi různých beneficií a že skutečnost ta nebyla prokázána ani zápisem o kanonické visitaci z roku 1397. Ale nesprávný je závěr žal. úřadu, který dochází k tomu, že důkaz o existenci tvrzených osmi beneficií se st-lce nezdařil a nesprávný je i právní názor, že stpú nebyl povinen scházející doklady si ex officiovyžádati.Třeba uvážiti, že st-lka jak ve své písemné žádosti tak při jednání dne 6. října 1925 konaném tvrdila, že majetek arcibiskupství ostřihomského knihovně rozpadá se vůbec v řadu beneficií, a to proto, že statky ony nebyly darovány arcibiskupství jako takovému, nýbrž jednotlivým funkcionářům kapituly nebo ke zvláštním účelům. Uvedla dále, že jednotlivá beneficia spravovala své statky jako zcela samostatné subjekty a na důkaz tohoto všeobecného tvrzení — tedy jaksi principu — předložila již v žádosti určité listiny, z nichž skutečně jde, že některé statky byly určitým funkcionářům jako takovým darovány a že samostatně byly spravovány. Při místním šetření pak uvedla, že nemůže označiti přesně ty které nemovitosti, jež tvoří majetkovou podstatu jednotlivých beneficií, a to proto, že veškeré listiny, z nichž majetkové poměry stran nemovitostí ostřihomskému arcibiskupství připsaných jsou zřejmy, jsou v archivu arcibiskupském v Ostřihomě a st-lka nemůže si je opatřiti, když je jí přímý styk s cizinou zapovězen. Ale důkaz listinami oněmi vedla a uvedla, že předloží listiny ony, až bude onen zákaz odvolán. Za tohoto stavu věcí ze spisů se podávajícího a uváží-li se, že st-lka jen správou majetku ostřihomského arcibiskupství a církevních majetků teprve po převratu byla pověřena, takže je víry hodným, že do detailů majetkových poměrů zasvěcena není, jak na to v řízení poukazovala, nelze ovšem říci, že se st-lce nepovedl důkaz o tom, že ony nemovitosti patří vlastnicky osmi beneficiím, nýbrž nejvýše bylo by možno konstatovati, že nepředložila listin, z nichž by tvrzení její plynulo.Žal. úřad, postaviv se na stanovisko, že není povinen scházející si listiny ex officio si vyžádati, zamítl žádost již na základě tohoto výsledku šetření. A v tom spočívá nezákonnost, jak stížnost správně vytýká. Je ovšem pravda, že v daném případě, kde strana tvrdí, že vlastníkem ve smyslu záb. zák. není ten, jemuž nemovitost je připsána, nýbrž subjekty jiné, je povinna své tvrzení dokázati. To však neznamená nic jiného, než že je povinna o tvrzení svém nabídnouti důkazy a je — pokud je jí možno — předložiti a ničeho z nich nezatajovati a tím snad šetření ztěžovati neb mařiti. Úřad je povinen důkazy stranou nabídnuté, pokud je sama strana produkovati nemůže, si opatřiti, ovšem zase jen v mezích možnosti. Vždyť zásada inkvisiční, o níž sám žal. úřad uvádí, že jí řízení správní je ovládáno, směřuje k zjištění obj. pravdy. Při zjišťování tom nemůže se strana chovati pasivně, poněvadž chováním takovým se vydává v nebezpečí, že důkazy jí známé a nabídnuté snad nebudou provedeny a že nebude případně ve stížnosti u nss neprovedení jich moci vytýkati jako vadu; ale ani úřad nemůže se omeziti jen na přezkoumání důkazů stranou mu již předložených, nýbrž má důkazy nabídnuté provésti. K provedení nabídnutého důkazu patří zajisté i opatření průvodního materiálu listinného, na který se strana odvolává a o němž právem tvrdí, že si jej nemůže sama opatřiti, že však opatřeníjeho úřadem bylo by možné.Jestliže tedy v daném případě stěžující si strana již během řízení adm. o svém tvrzení, že pozemky, o něž jde, nepatří kapitule, nýbrž že jde o osm samostatných podstat majetkových, nabízela důkaz listinami, o nichž tvrdila, že sama je předložiti nemůže, nemohouc si je ihned opatřiti, ježto vzhledem k platnému zákazu nesmí sama u arcibiskupství v Ostřihomě o ně žádati, nemohl žal. úřad, nevyšetřiv ani pravdivost tvrzení st-lky ohledně onoho zákazu, žádost její zamítnouti s odůvodněním, že se st-lce nepodařilo ona tvrzení dokázati, aniž se dříve pokusil sám listiny ony si opatřiti nebo nedal straně přiměřenou lhůtu k tomu, aby si je opatřila cestou diplomatickou.Ovšem uvádí žal. úřad také, že st-lka, neuvedši určité nemovitosti jako vlastnictví toho kterého beneficia a nenaznačivši blíže ony listiny, žádost svou dostatečně nekonkretisovala a nabízené důkazy jen nedostatečně označila. Obě tyto vady žádosti vysvětlil zástupce st-lky právě tím, že tato jako pouhá dosazená správa není podrobně informována a tím, že listiny, jimiž dokazoval, že jde o osm samostatných subjektů vlastnických, nemůže a nemohl si opatřiti. Avšak i žádost, jak byla podána a při šetření doplněna, je potud konkretisována, že se tvrdí, že jde o osm beneficií a že se nabízí důkazy o tom listinami, jež pro překážku blíže vysvětlenou nemohou býti předloženy.V tom, že straně nebyla poskytnuta možnost, nabídnuté důkazy o relevantních okolnostech skutečně provésti, spočívá podstatná vada řízení. Vada ta zaviněna byla nesprávným názorem žal. úřadu o tom, co je při vedení důkazů povinen činiti úřad a co strana, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušeno dle § 7 zák. o ss.