Č. 6300.

Státní zaměstnanci. — Státní osoby učitelské: * Osobní přídavek dle zák. č. 457/1919, který byl při úpravě podle zák. č. 99/1921 připočten k pensijní základně, nemá významu pro zvýšení pense dle zák. č. 287/1924.
(Nález ze dne 9. února 1927 č. 1663).
Věc: Dr. Jakub V. v J. proti ministerstvu školství a národní osvěty o zaopatřovací požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li bylo výnosem zšr-y v Praze z 2. března 1925 podle zák. č. 287/24 vyměřeno odpočivné ročních 19704 Kč. t. j. 100% pens. základny 19704 Kč (služné 16452 Kč, 50% místního přídavku pro Prahu 2352 Kč a osobní přídavek 900 Kč) na dobu života. V odvolání namítal st-l, že mu nepřísluší požitky odpočivné podle základny VII. hodn. třídy 4. stupně platového, nýbrž VI. hodn. tř. 2. stupně platového, poněvadž prý z dekretu zfř v Praze z 15. června 1923 stanovícího, že »na základě zák. č. 394/22 příslušejí st-li k jeho pensi ročních 12312 Kč od 1. ledna 1925 do odvolání drah. přídavky ...« plyne, že měl st-l dne 1. ledna 1925 akt požitků 12312 Kč. Žal. min. nař. rozhodnutím odvolání zamítlo, protože st-lovy požitky pensijní byly upraveny správně podle § 1 zák. č. 287/24 a dodalo: »Do pens. základny podle tohoto paragrafu nebylo lze vpočísti osobní přídavek k pensi udělený podle §u 1 č. 2, 5 a 6 zák. č. 457/19 v částce ročních 900 Kč; nýbrž správně byl jen připočten. Podotýkám, že označení tohoto přídavku v druhém odstavci výměru zšr-y z 5. září 1921 též jménem »VI. kvinkvenálka« nemůže ničeho měniti na jeho právní povaze a to tím méně, když v prvním odstavci téhož výměru uveden jest přídavek ten správně i se zákonitým svým podkladem.
Stížnost do rozhodnutí toho shledal nss bezdůvodnou. Zák. z 22. prosince 1924 č. 287 Sb. stanoví ve svém § 1 odst. 1 287/1924 sb., § 1.1 Odst. 2 téhož paragrafu pak ustanovuje, že budou upraveny podle tohoto zák. odpoč. požitky také zaměstnanců jmenovaných v odst. 1, kteří za činné služby nepodléhali ustanovením zák. č. 541/1919, 186/1920 nebo č. 394/22, jestliže byly základní odpoč. nebo zaopatř. požitky upraveny podle č. 99/21.
O tom, že při st-li jsou splněny předpoklady 2. odst. § 1 zák. č. 287/24 a že tudíž slušelo jeho odpoč. požitky upraviti podle 1. odst. téhož paragrafu, není sporu. St-l však namítá, že úprava jeho odpoč. požitků podle tohoto zák. nestala se správně, poněvadž prý z cit. dekretu zfř v Praze z 15. června 1923 plyne, že měl st-l dne 1. ledna 1925 akt. požitků 12312 Kč. Měla mu prý tedy býti vyměřena pens. základna podle zák. č. 287/24 z těchto akt. požitků a byl by pak zařazen do 2. stupně VI. hodn. třídy, nikoli do 1. stupnice VI. hodn. třídy, jak se stalo, a ke kterému stupni přísluší pensijní základna 11412 Kč.
Stížnost je zřejmě na omylu.
Zákon č. 287/24 upravuje podle výslovného ustanovení svého § 1 odpočivné požitky zaměstnanců tam označených, jejichž činná služba skončila před 1. lednem 1925, tedy těch, kteří tohoto dne vůbec již neměli akt. požitků služebních. Je-li tomu tak, nelze rozuměti slovům zákona 287/1924 sb., § 1 jinak, než, že pro odpočivné požitky podle tohoto zák. je směrodatná pens. základna vyplývající z požitků, jež měl ten který úředník, soudce, stát. učitel atd. již za činné služby podle hodn. třídy a plat. stupně, jichž dosáhl posléze v činné službě, jen že na místě ve výši, jakou měly tyto požitky dříve, ve výši, v jaké ji stanovily normy platné 1. ledna 1925. Tím byly zároveň ze zvýšení, jež zák. č. 287/24 sleduje, vyloučeny ony osobní a jiné přídavky, jež sice jsou do pense započítatelny, jež však nebyly součástí akt. požitků služ. dotčeného úředníka.
Mohou tedy také pro úpravu st-lových odpoč. požitků dle zák. č. 287/24 býti směrodatny toliko akt. požitky služ. oné hodn. třídy a plat. stupně, jichž st-l posléze za své činné služby dosáhl, ovšem ve výši, kterou stanovil pro požitky této hodn. třídy a plat. stupnice zákon platný dne 1. ledna 1925, t. j. zákon č. 394/22.
St-l, jak nesporno, odešel do výslužby v r. 1916 jako profesor VII. hodn. třídy s platem IX. hodn. třídy a pěti kvinkvenálkami. I když byly pak ve smyslu zák. z 3. března 1921 č. 99 Sb. nově upraveny odpoč. požitky st-lovy podle zák. č. 541/1919, stalo se tak podle výslovného ustanovení zák. č. 99/21 sice podle stupnic zákonem č. 541/1919 zavedených, ale na základě aktivních požitků odpovídajících aktivním požitkům, jež byly rozhodny pro výměru odpoč. požitků, jež st-l do té doby pobíral. St-li byl sice později přiznán osobní, do pense započítatelný přídavek dle 2. bodu § 1 zák. č. 457/1919. Poněvadž však st-l sloužil sice ještě za války, ale byl dán na trvalý odpočinek již před účinností zák. č. 457/1919, byl tento přídavek ve smyslu § 6 zák. č. 457/1919 započten toliko do pens. základny st-lovy, takže se zvýšily sice jeho pens. požitky, ale jeho býv. akt. požitky zůstaly tímto přídavkem nedotčeny. Na tom nenastala změna ani zmíněným již zákonem č. 99/21, poněvadž dle výslovného ustanovení tohoto zák. se započítatelné osobní přídavky vpočtly toliko do nové pens. základny dle tohoto zákona, ale při určení stupně se k nim nebralo zřetele. Oprava zák. z 22. prosince 1920 č. 394 Sb. záležela, pokud jde o pensisty, toliko v tom, že jim byly k dosavadní pensi přiznány drah. resp. dětské přídavky.
Nemůže proto st-l z dekretu zfř z 15. června 1923 ničeho odvozovati pro otázku svých akt. požitků, poněvadž z dekretu toho je patrno nade vší pochybnost a je potvrzeno také ze správních spisů, že st-li se jen poukazují k pensi ročních 12312 Kč přídavky zákonem č. 394/22 přiznané, že však o akt. služ. požitcích st-lových tento dekret vůbec se nevyslovil a ani ovšem vysloviti nemohl, poněvadž st-l v té době v aktivitě již dávno nebyl, dosavadní pense 12312 Kč však dle zák. č. 99/21 ve spojení se zák. č. 541/1919 byla vyměřena na základě 100% služného VII/4 — — — 9408 Kč, 50% pražského místního přídavku 2004 Kč a osobního přídavku dle zák. č. 457/1919 per 900 Kč.
Dosáhl-li však st-l za činné služby toliko VII. hodn. třídy a byly-li mu do účinnosti zák. č. 287/24 vypláceny odpočivné požitky vyplývající z akt. služ. požitků této hodn. třídy 4. stupně, nemůže ve smyslu toho, co uvedeno o významu ustanovení 1 a 2 bodu § 1 zák. č. 287 z r. 1924 právem žádati, aby mu byly nové požitky odpočivné dle tohoto ustanovení vypláceny z akt. služ. požitků VI. hodn. třídy 2. stupně a nebyl ve svých právech zkrácen, přiznal-li mu žal. úřad toliko odpoč. požitky podle pens. základny vyplývající z akt. služ. požitků VII/4. Že by tyto požitky skutečně mu přiznané nebyly ciferně ve shodě s normou platnou 1. ledna 1925, stížnost netvrdí.
Nebyl-li však přídavek podle zák. č. 457/1919, jak shora uvedeno, částí akt. služ. požitků st-lových, nelze tvrditi, že by byl porušen zákon, když žal. úřad tento přídavek k pensi st-lově dle zák. č. 287/24 toliko připočetl a je námitka stížnosti k tomu se vztahující bezdůvodná.
Opory nemá konečně ani námitka, že šlo při tomto přídavku o VI. kvinkvenálku, poněvadž jej výnos zšr-y z 5. září 1921 v II. svém odstavci takto nazval, poněvadž příslušné zákony č. 173/98 a č. 55/07 žádné VI. kvinkvenálky neznají a poněvadž označení přídavku tímto jménem v 2. odstavci uvedeného výnosu je bez významu, když tento druhý odstavec je pouhým provedením vlastního rozhodnutí obsaženého v I. odstavci (argum. úvodní slova 2. odstavce výnos Zšr č. X.2 (05.09.1921)) a dle tohoto rozhodnutí nejde o kvinkvenálku, nýbrž o osobní přídavek dle 2. odst. § 1 zák. č. 457/1919.

Citace:

č. 6300. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 353-355.