Č. 6299.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. * Podléhá-li smlouva o prodej nemovitosti několika osobám úřednímu schválení jen ohledně některých z nich, nelze za den převodu ohledně ostatních pokládati teprve den schválení, leč by platnost celého právního jednání dle projevené vůle stran závisela na tomto schválení (§ 1, odst. 3. pravidel o dávce z přírůstku hodnoty č. 143 Sb. z r. 1922):
(Nález ze dne 8. února 1927 č. 2488.)
Věc: Dr. Mořic P. v P. proti župnímu úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši stran dávky z přírůstku hodnoty.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Trhovou smlouvou z 31. března 1922 zcizil st-1 nemovitosti v B. Adamu B. a spol. Smlouva byla 18. května 1923 schválena stp-em a dne 14.června 1923 stran 8 nezletilých spolukupitelů sirotčím úřadem I. stolice v Lipt. Sv. Mikuláši. St-li. byla plat. rozkazem obecního představenstva v B. z tohoto převodu nemovitosti předepsána dávka z přírůstku hodnoty v částce 10501 Kč. Odvolání, vytýkající, že převod dávce vůbec nepodléhá, poněvadž schválení smlouvy stpú-em se stalo dne 10. května 1922, tedy v době, kdy pravidla o vybírání dávky ještě nebyla v platnosti a doba, kdy smlouva byla sirotčím úřadem schválena, pro povinnost poplatkovou nerozhoduje, bylo ob. zastupitelstvím v B. zamítnuto. Dalšímu odvolání vyhověl okr. úřad rozhodnutím z 12. července 1925, zrušil předpis dávky a uložil obci, aby po řádném vyměřovacím řízení dávku znovu vyměřila, poněvadž převod sice dávce podléhá, když sirotčí úřad smlouvu schválil dne 14. června 1922, avšak řízení nebylo provedeno podle předpisu pravidel. Další odvolání, ve kterém st-l vytýkal, že převod dávce nepodléhá, poněvadž schválení sirotčího úřadu pro povinnost dávkovou nerozhoduje, zvláště když část kupujících byla zletilou, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, při čemž žal. úřad vycházel z právního názoru, že pro poplatnost ve smyslu § 1 pravidel rozhoduje den, kdy smlouva byla sirotčím úřadem schválena.
O stížnosti, která se obrací proti tomuto výroku, uvážil nss toto: Stížnost vytýká, že pro vznik dávkové povinnosti ve smyslu §u 1 pravidel má význam pouze takové schválení, bez kterého celé právní jednání by bylo neplatné, jako na příklad schválení stpú-u. Odepře-li sirotčí úřad schválení, jest smlouva platná, pokud jde o strany plnoleté. Nss neshledal tuto námitku důvodnou.
Podle § 1 pravidel vydaných vl. nař. č. 143 z r. 1922 nastává převod ve smyslu těchto pravidel dnem, kdy právní jednání převod uskutečňující, bylo pravoplatně ukončeno. Podléhá-li smlouva úřednímu schválení (souhlasu), platí za den převodu den schválení (souhlasu).
Nemůže býti sporu o tom, že ustanovení toto se týká jen případů, jichž úřední schválení jest zapotřebí k platnosti smlouvy, neboť jde právě o bližší určení, kdy právní jednání převod uskutečňující jest pravoplatně ukončeno, když podléhá úřednímu schválení. Dotýká-li se však úřední schválení jen samostatné části právního jednání, má schválení právní význam pro vznik dávkové povinnosti jen ohledně oné části právního jednání, k jejíž platnosti úřední schválení se vyžaduje. Není tedy správný názor stížnosti, že se uvedené ustanovení pravidel týká jen těch případů, kde by následkem neschválení úřadem celé právní jednání bylo neplatné, neboť pro takovýto názor pravidla žádného podkladu neposkytují.
Stížnost vytýká dále, že v daném případě část kupců byla plnoletých a pouze část nezletilých a že proto bez schválení sirotčího úřadu byla smlouva ohledně těchto osob platná, resp. že byla platná ohledně celé nemovitosti, ježto všichni kupci zavázali se solidárně k placení kupní ceny. Žal. úřad k této námitce uplatňované již v odvolání podotkl, že sirotčí úřad projevil souhlas za nezletilce solidárně zavázané jako spolukupující a takto doplnil projev vůle smluvní strany, takže teprve schválením smlouvy bylo právní jednání ukončeno. Tento názor žal. úřadu nss nesdílí.
Jde-li o převod nemovitosti na několik nabyvatelů, pak převádí se, pokud ze smlouvy není ničeho jiného patrno, na každého nabyvatele ideelní podíl nemovitosti připadající podle počtu nabyvatelů. Byli-li pak, jak v daném případě není sporno, někteří z kupců svéprávní, bylo ohledně těchto kupujících právní jednání, pokud šlo o převod podílů spoluvlastnických na ně připadajících platně ukončeno uzavřením smlouvy, neboť ohledně těchto osob žádného schválení sirotčího úřadu nebylo zapotřebí. Nastal tedy ohledně těchto osob převod nemovitostí, resp. jejich ideelních podílů spoluvlastnických již v době uzavření trhové smlouvy, resp. schválením smlouvy stpú-em. Že by snad platnost celé smlouvy byla podmíněna schválením sirotčího úřadu ohledně nezletilců, ani stížnost, ani žal. úřad netvrdí.
Bylo tedy stížnost uznati důvodnou, pokud vytýká, že co do části nemovitostí nabytých osobami plnoletými, nemělo schválení úřadu sirotčího pro dobu převodu žádného významu, neboť podléhá-li smlouva o prodeji nemovitosti několika osobám úřednímu schválení jen ohledně některých z nich, pak nelze za den převodu ohledně ostatních nabyvatelů pokládati teprve den schválení, leč by platnost celého právního jednání dle projevené vůle stran závisela na tomto schválení (§ 1, odst. 3 pravidel č. 143 Sb. z r. 1922). Naproti tomu nemohl nss sdíleti názor stížnosti, že by okolnost, že se osoby plnoleté zavázaly solidárně s osobami nezletilými k zaplacení trhové ceny, mohla založiti platnost smlouvy bez úředního schválení, pokud jde o plnoleté smluvní strany, ohledně celé nemovitosti, neboť jak již uvedeno, nabyl každý kupující ideelní části na nemovitosti a nerozhoduje, pokud jde o platnost smlouvy týkající se nezletilců, jak bylo upraveno placení trhové ceny.
Z uvedeného plyne, že žal. úřad vycházel z nesprávného právního názoru, když vyslovil, že schválení sirotčího úřadu ohledně nezletilců má význam pro platnost celé smlouvy a že tedy teprve schválením sirotčího úřadu celé právní jednání, tedy i pokud šlo o kupce plnoleté, bylo ukončeno. Následkem tohoto nesprávného názoru nehleděl žal. úřad k tomu, kteří z nabyvatelů byli v době uzavření smlouvy plnoletými a ohledně kterých ideelních podílů převod tedy nastal již uzavřením smlouvy, resp. schválením stpú-em, tedy v době, než dávková pravidla nabyla platnosti.

Citace:

č. 6299. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 351-353.