Č. 6356.

Školství: * Místní školní rada (Čechy) není ani podle § 17 zák. o zřizování škol z 19. února 1870 č. 22 z. z., ani podle § 16, posl. odstavec min. nař. z 12. března 1888 č. 40 z. z., ani podle výnosu min. škol. ze 14. června 1919 č. 25779 a z 25. června 1919 č. 27334 povinna opatřiti na náklad školní obce do místností školních obrazy presidenta republiky.
(Nález ze dne 2. března 1927 č. 3931.)
Prejudikatura: Boh. 4052/24 adm.
Věc: Místní školní rada v J. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o opatření obrazů presidenta republiky pro školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě nál. Boh. 4052/24 adm. zamítlo min. škol. nyní nař. rozhodnutím odvolání mšr-y z rozhodnutí presidia zšr-y z 21. října 1922 jako neodůvodněné, jelikož v odpor vzaté opatření bylo učiněno v mezích ustanovení § 17 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. ve spojitosti s § 16, posl. odst. nař. býv. min. vyuč. z 12. března 1888 č. 40 z. z., jakož i min. výn. ze 14. června 1919 č. 25779 a z 25. června 1919 č. 27334, dle nichž musí býti veškeré učebny škol obecných a občanských vyzdobeny podobiznou presidenta republiky čsl.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost v podstatě proto, poněvadž ani §em 16, posl. odst. min. nař. z 12. března 1888 č. 40 z. z., ani cit. výnosy min. škol. není školní obci uložena povinnost opatřovati místnosti školní obrazem presidenta republiky, a to tím méně, když po názoru stížnosti předpisy, plativší dříve o mocnáři ve státě monarchistickém, nelze vztahovati též na presidenta republiky.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Výměrem ošv-u z 29. října 1922 bylo stěžující si mšr-ě uloženo, opatřiti obraz presidenta republiky pro všechny třídy a kanceláře škol obecných a občanských. Nař. rozhodnutí zamítlo odvolání st-lčino stran zakoupení obrazů těch »pro školy«, tedy bez rozlišování mezi učebnami a kancelářemi; stížnost, brojíc proti nař. rozhodnutí v celku, obrací se proti nař. rozhodnutí v obojím směru.
Nař. rozhodnutí je založeno na právním názoru, že nařízení dané stěžující si mšr-ě bylo učiněno v mezích ustanovení § 17 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk. ve spojitosti s § 16, posl. odst. min. nař. z 12. března 1888 č. 40 z. z. česk., jakož i výn. min. škol. ze 14. června 1919 č. 25779 a z 25. června 1919 č. 27334. O jinaké předpisy nař. rozhodnutí se neopírá.
Právní opsati cit. předpisů jest tento:
a) Podle § 17 cit. zem. zák. č. 22 z r. 1870 22/1870 z. z. č., § 17
b) Podle § 16 cit. min. nař., kterýžto paragraf má nadpis »výzdoba místností školních«, jest stanoveno toto: 40/1888 z. z. č., § 16
c) Podle výnosu zšr-y v Praze ze 17. července 1919 č. I—947/1, věstník vládní pro školství obecné z r. 1919 č. 60« sdělilo min. škol. výnosem ze 14. června 1919 č. 25779, že oficielní portrét pana presidenta T. G. Masaryka svého času u profesora Maxe Švabinského objednaný, byl v minulých dnech v dřevorytu dokončen a jest možno jej odevzdati veřejnosti. Tento portrét budiž vyvěšen, pokud se týče škol v ředitelně, sborovně a všech ostatních učebných místnostech školních ...«
d) Podle výn. min. škol. z 25. června 1919 č. 27334, věstník č. 82, vydalo min. »oficielní portrét presidenta republiky od profesora Švabinského. Portrét má býti vyvěšen ve všech úřadech a ústavech čsl. republiky ...«
ad a) Na předpisu cit. § 17 zák. č. 22 z r. 1870 nelze nař. rozhodnutí založiti, poněvadž předpis tento obsahuje toliko zmocnění, aby min. nařízením byla vydána podrobnější ustanovení o tom, jaké nářadí ve škole jest potřebné.
ad b) Případný právní základ závazku opatřovati učebny obrazem presidenta republiky na náklad školní obce jako nositelky věcného nákladu (§ 2 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. česk.) bylo by tedy nutno hledati v cit. nař. č. 40 z. z. z r. 1888. Nař. rozhodnutí vskutku se odvolává na § 16 tohoto nař., který, pojednávaje o výzdobě místností školních, obsahuje předpis, že v žádné učebně nemá scházeti obraz císařův. Podle mínění soudu nebylo třeba zkoumati, zda tímto předpisem § 16 byla skutečně míst. škol. radám jako zástupkyním školních obcí za režimu monarchistického uložena právní povinnost opatřovati na náklad školní obce obraz císařův, neboť, i kdyby tomu tak bylo, nebylo by přece možno cit. předpis o obrazu císaře rozšiřovati také na obraz presidenta republiky.
Jest ovšem pravda, že podle čl. 2 zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. 11/1918 sb., čl. 2 a že tedy i cit. § 16 uvedeného nař. z r. 1888 jest, nebyv od té doby změněn ani zrušen, platnou součástí našeho právního řádu. Při výkladu významu čl. II. zákona č. 11/1918 nutno však vycházeti z toho, že předpisy kdysi rakouské nelze přes uvedené ustanovení zákona potud pokládati za platné, pokud jsou neslučitelny s ústavním zřízením čsl. republiky.
Předpis posledního odstavce § 16 min. nař. č. 40 z. z. z r. 1888 mohl by ovšem po případě s ústavními poměry republiky čsl. býti slučitelný, kdyby bylo lze rozuměti mu tak, že v žádné učebně nemá scházeti obraz hlavy státu, avšak z úzké souvislosti posledního odstavce s odstavcem předposledním, který mluví o »probouzení a sílení lásky k císaři ...«, je zřejmo, že vyvěšování obrazu císařova v učebnách jest míněno jako jeden z prostředků, kterými má býti »probuzena a sílena láska k císaři«. Ustanovení posl. odstavce § 16 cit. nařízení jeví se podle toho jako výron monarchistické formy vládní v bývalém Rakousku. Předpisu takového nelze však použíti ve státě s vládní formou republikánskou, kdyžtě ústavněprávní rozdíly mezi postavením panovníka podle ústavy rak. a postavením presidenta republiky čsl. jsou rázu zásadního, takže postavení hlavy státu v bývalém Rak. a v republice čsl. je zcela odlišné, zejména též, pokud jde o osobní poměr státních občanů k hlavě státu.
V tomto směru budiž zejména poukázáno k tomu, že v býv. Rakousku císař podle čl. I. zákl. zák. stát. o moci vládní a výkonné z 21. prosince 1867 č. 145 ř. z. »byl posvátným« a že podle čl. II. téhož zák. císař vykonával moc vládní, dále že podle čl. 1 stát. zákl. zák. z téhož dne č. 144 ř. z., o moci soudcovské, jménem císaře bylo vykonáváno veškeré soudnictví ve státě a že konečně podle předpisů ústavních, zejména podle bodu 1. říjnového diplomu z 20. října 1860 č. 226 ř. z. moc zákonodárnou rovněž vykonával císař, ovšem za spolupůsobení rady říšské a sněmů zemských, takže — přidržíme-li se známého rozdělení funkcí státních na moc zákonodárnou, moc výkonnou a moc soudcovskou, všecky tyto funkce byly buďto výlučně, buďto za spolupůsobení jiných činitelů vykonávány císařem, pokud se týče jeho jménem.
Zcela jiné jest ovšem postavení presidenta republiky čsl., kde podle § 1 úst. listiny lid jest jediným zdrojem veškeré státní moci, kde zákonodárná moc dle § 6 téže ústavní listiny jest vykonávána Nár. shromážděním, kde moc výkonná podle § 64, odst. 2 přísluší vládě, pokud úst. listinou neb zákony čsl. republiky, vydanými po 15. listopadu 1918, není a nebude výslovně vyhrazena presidentu republiky, a kde konečně podle § 101, odst. 1. rozsudky se vyhlašují jménem republiky, takže presidentu republiky nenáleží ani moc soudcovská ani moc zákonodárná, nýbrž jenom jisté, v ústavě blíže vylíčené spolupůsobení při jejím výkonu (srovnej zejména § 47 úst. listiny) a z moci výkonné jenom určité zákonem taxative jemu přikázané úkony. Pokud pak jde o osobní postavení presidentovo, jest ovšem president republiky podle § 2 úst. listiny hlavou čsl. státu a přísluší mu ovšem četná důležitá práva srovnávající se s obvyklými prerogativami mocnářů ve státech monarchistických, avšak i tato práva, jako na př. právo svolávati a rozpouštěti sněmovny, právo jmenovati a propouštěti ministry, právo zastupovati stát na venek a sjednávati a ratifikovati mezinárodní smlouvy, právo přijímati a pověřovati vyslance, právo jmenování k důležitějším služebním funkcím státním, právo udělovati milost (§ 64, odst. 1. úst. listiny), právo propůjčovati vyznamenání (§ 4 zák. 243/20 a nař. č. 362/22) a pod. příslušejí presidentu jenom potud, pokud ústavou, resp. jiným zákonem jemu výslovně jsou vyhrazena.
Že ostatně nelze v převzatých právních normách rakouských prostě tam, kde normy ty mluví o císaři, klásti nyní presidenta republiky, a že zásada tato jest také v zákonodárství plně uznávána, plyne mimo jiné jasně již z předpisu § 58 lit. a) a § 63 tr. zák., resp. z toho, že k obdobné, ovšem podstatně snížené ochraně osoby presidenta republiky bylo zapotřebí zvláštního zák. z 19. března 1923 č. 50 Sb. na ochranu republiky (srovnej zejména § 1, odst. 3, § 7, č. 1, § 8, § 10, § 11 a jiné.). K tomu sluší též poznamenati, že ani osvobození býv. císaře od daní a poplatků, vyslovené na př. v § 154 č. 1 zák. o osobních daních z 25. října 1896 č. 220 ř. z. a z 23. ledna 1914 č. 13 ř. z., nebylo lze aplikovati na presidenta republiky, a že naopak bylo nutno teprve zvláštním předpisem zákonným (§ 1 zák. z 20. prosince 1918 č. 93 Sb. ve znění zák. z 12. srpna 1921 č. 290 Sb.) požitky zákonem presidentu republiky přiznané od daní a poplatků osvoboditi.
Nelze tudíž předpis § 16, posl. odst. min. nař. č. 40 z r. 1888, pojednávající o obrazech císařových, považovati za normu, která by nařizovala opatřování školních učeben obrazem presidenta republiky na náklad školní obce, tím méně lze ovšem o cit. předpis § 16 cit. nař. opírati povinnost školní obce, aby na svůj náklad opatřovala obrazy presidenta republiky do kanceláří školních, když cit. předpis vůbec mluví jen o učebnách.
Ad c) a d) Závazek, který byl nař. rozhodnutím v cestě instanční stěžující si mšr-ě uložen, nelze však vyvozovati také ani z obou min. výnosů shora sub c) a d) uvedených. Neboť jednak neobsahují výnosy ty výslovného nařízení, že by obraz presidenta republiky musil býti pro školy národní opatřen na náklad nositelů věcného nákladu (školních obcí), jednak nemohly by pouhé výnosy min. škol., jimž se nad to nedostalo ani předepsané publikace ve sbírce zákonů a nařízení, hromadně rozšiřovati závazky školní obce, které co do zařízení a výzdoby místností školních plynou z předpisů zákonů školských, zejména též z předpisů uvedených sub a) a b).
Jelikož tedy nař. rozhodnutí nelze po právu opříti o žádný z předpisů shora uvedených, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž musil nss zkoumati, zda by výzdoba školních místností obrazy presidenta republiky, pokud se týče opatření takových obrazů mohlo býti nařízeno s hlediska předpisů jiných, po případě s hlediska předpisů platných pro opatřování pomůcek učebních, ve kterémžto poslednějším případě ovšem by opatření takové rovněž nemohlo jíti na náklad obce školní.

Citace:

č. 6356. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 469-473.