Č. 6422.

Obecní dávka ze zábav: * Pořádání vzorkového veletrhu nepodléhá dávce ze zábav podle pravidel vydaných vl. nař. č. 143/22.
(Nález ze dne 23. března 1927 č. 5744.)
Věc: Městská obec Bratislava proti župnímu úřadu v Bratislavě o dávku ze zábav.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Důchodkové oddělení města Bratislavy předepsalo plat. rozkazem z 24. září 1923 mezinárodnímu dunajskému veletrhu v Bratislavě z pořádání veletrhu v r. 1923 dávku ze zábav ve výši 47740 Kč. Odvolání uvedeného spolku bylo měst. zastupitelským sborem v Bratislavě zamítnuto, poněvadž jde ve smyslu § 2 č. 1 pravidel o vybírání dávky ze zábav, vydaných vl. nař. č. 143/22, o produkci neb podívanou, ke které třeba úředního povolení. Dalšímu odvolání vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodu, že mezinárodní dunajský veletrh není výstavou (podívanou), nýbrž podnikem, který poskytuje obchodníkům a průmyslníkům příležitost k prodeji jejich tovaru a slouží širším vrstvám obecenstva k obeznámení se s těmito produkty.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
V daném případě jde spor o to, zdali mezinárodní dunajský veletrh v Bratislavě jest pokládati za zábavu ve smyslu pravidel o dávce ze zábav a podléhá-li tudíž této dávce. St-lka hájí ve stížnosti souhlasně s usnesením měst. zastupitelského sboru názor, že uvedené veletrhy byly výstavou a poněvadž výstavy podle § 2 č. 2 cit. pravidel dávce podléhají a podle § 3 č. 3 jsou od dávky osvobozeny pouze umělecké výstavy, dovozuje stížnost, že mezinárodní dunajský veletrh podléhá dávce ze zábav.
Nss nedal stížnosti za pravdu.
Podle § 2 č. 2 prav. jsou dávce ze zábav podrobeny zejména produkce a podívané všeho druhu, k nimž jest třeba úředního povolení a příkladem jsou uvedeny mimo jiné také výstavy. V § 3 č. 1 prav. stanoví se pak, že dávce jsou podrobeny uměl. výstavy. Za výstavy ve smyslu cit. ustanovení pravidel jest pokládati jen takové podniky, při kterých jsou určité předměty vyloženy za tím účelem, aby obecenstvu, které tyto předměty prohlíží, byl poskytnut požitek z pozorování vystavených předmětů. To vyplývá zejména z toho, že »výstavy« jsou uvedeny jako druh »podívaných«, tedy podniků sloužících k ukojení požitku naznačeného. Při tom by ovšem nevadilo, že snad vedle toho vyložením předmětů jest sledován ještě jiný účel, na příklad prodej předmětů vystavených.
Veletrh má podle svého pojmu za účel, aby vyložením vzorků byli zájemníci informováni o pramenech nákupních a cenách výrobků, po případě také, aby přímým stykem zájemníků s výrobci neb obchodníky byl podpořen odbyt a ulehčeno uzavření obchodu. Má tudíž veletrh v prvé řadě na zřeteli zájmy obchodní. Nelze tedy tvrditi, že by vyložení vzorků na veletrhu sloužilo za podívanou ve smyslu shora vylíčeném a že by veletrh byl výstavou ve smyslu cit. ustanovení pravidel. Tomu nevadí ani, že snad mnoho návštěvníků nepřichází na veletrh v úmyslu nakupovati nějaké zboží, neboť není-li z technických důvodů možno návštěvníky omeziti pouze na osoby, které prokážou hospodářský zájem na návštěvě veletrhu, nemůže tato okolnost sama o sobě vtisknouti vyložení vzorků ráz zábavy.
Nss tedy neshledal, že by mezinárodní dunajský veletrh, který, jak není sporno, sleduje cíl shora vylíčený, byl výstavou ve smyslu § 2 č. 2 prav., a že by proto podléhal dávce ze zábav.

Citace:

č. 6422. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 595-596.