Č. 6402.

Obecní dávka z motorických vozidel: K výkladu
pojmu »stanoviště« automobilu.
(Nález ze dne 16. března 1927 č. 9664/26.) Věc: Firma Jul. W., nást. Adolf H. v B., Karel Sch. a David H. v N. proti zemské správní komisi pro Slezsko stran obecní dávky z držení motorických dopravních vozidel.
Výrok: Pokud jde o předpis dávky z automobilu č. ..., zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lům Davidu H. a Karlu Sch. byla obcí N. z osobního automobilu č. ... za dobu od 1. července do 31. prosince 1925 předepsána obecní dávka z držení motorických dopravních vozidel částkou 500 K. Plat. rozkazem z 2. března 1925 byla Adolfu H. předepsána z jiného automobilu č. ... dávka za dobu od 1. října 1924 do 31. prosince 1925 částkou 1250 K. K odvolání Adolfa H. vyslovil vl. komisař města N. výměrem z 10. září 1925, že se tato dávka místo Adolfu H. předpisuje firmě Julius W., nást. Adolf H., poněvadž automobil jest u polic. ředitelství ohlášen na toto jméno. Odvolání podanému z těchto předpisů nebylo nař. rozhodnutím vyhověno. — — — —
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto: — — — —
Podle § 1 pravidel pro vybírání dávky, o kterou jde, schválených výn. zsk ve Slez., z ... ve smyslu výn. min. vnitra z ..., platí se dávka automobilů, »jichž držitel má své stanoviště na území obcí Š.-B. a K.« Žal. úřad vykládá toto ustanovení tak, že rozhoduje pro dávkovou povinnost bydliště držitelů automobilu, avšak neprávem.
Mluví-li pravidla »o stanovišti« držitele automobilu, nemohla míti na mysli, než místo, kde držitel má svůj automobil, neboť pojem stanoviště nelze vůbec použíti na osobu, a vyplývá ostatně i z dalšího ustanovení pravidel, že mělo těmito slovy býti označeno stanoviště automobilu. Tak stanoví § 3, že dávku platí držitel automobilu, t. j. osoba, které byla vzhledem k jejímu stanovišti ležícímu v obvodu zmíněných obcí příslušným úřadem vydána značka pro automobil. (Nař. min. vnitra z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z.). I zde používají pravidla onoho zvláštního výrazu »stanoviště držitele automobilu.« Avšak z autentického něm. znění § 28 cit. min. nař. vyplývá jasně, že zde jde o stanoviště automobilu, neboť toto ustanovení předpisuje, že majitelé silostrojů, které mají své stanoviště v tuzemsku, mají se hlásiti o značku u polit. úřadu, v jehož okresu se nalézá stanoviště. Výslovně pak mluví pravidla o stanovišti vozidla v odst. 3 pravidel, které jedná o změně stanoviště vozidla. § 6 pravidel má sice stejnou dikci, jak § 1, avšak i zde nemůže míti výraz »stanoviště držitele« jiný význam, než bylo právě vylíčeno, neboť § 6 jedná o vyměření dávky pro ten případ, kdy se automobil nalézá v obci jen přechodně, když tedy automobil nemá v obci stálého stanoviště. Ostatně dlužno podotknouti, že by odporovalo pojmu dávky z držení motorických dopravních vozidel, kdyby pro placení dávky v určité obci mělo rozhodovati bydliště držitele automobilu bez ohledu na to, kde se automobil nalézá, neboť jest právě držení automobilu v obci předmětem dávky.
Z těchto úvah plyne, že v § 1 pravidel mělo býti vysloveno, že cit. dávková povinnost platí pro všechny automobily, jichž stanoviště jest na území zmíněné obce. Když tedy žal. úřad vyslovil, že automobil č. .... dávce v obci N. podléhá, ježto tam mají společníci firmy své bydliště, a nezabýval se otázkou, kde automobil má své stanoviště, jeví se nař. rozhodnutí v tomto směru nezákonným.

Citace:

č. 6402. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 554-556.