Č. 6274.

Vojenské věci: * Nezpůsobilou k výdělku ve smyslu § 4 zák. z 18. března 1921 č. 120 Sb. o vyživovacích příspěvcích jest také žena, která nemůže jíti za výdělkem proto, že musí pečovati o své děti.
(Nález ze dne 2. února 1927 č. 1967).
Věc: Marie D. ve St. proti zemské vyživovací komisi v Praze stran vyživovacího příspěvku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zem. vyživ. komise nepřiznala st-lce v pořadí instancí příspěvek, požadovaný následkem povolání manžela ke cvičení ve zbrani za dobu od 14. září 1925 do 12. října 1925 proto, že nebyla k výdělku nezpůsobilá, když povolaný manžel nastoupil cvičení ve zbrani, pročež jí vzhledem k ustanovení § 4 zák. z 18. března 1921 č. 120 Sb. nárok na vyživovací příspěvek nepřísluší.
O stížnosti nss uvážil toto:
Žal. úřad opřel nař. rozhodnutí jedině o to, že st-lka není nezpůsobilá k výdělku. St-lka však již v odvolání namítala, že má dvě malá děcka, o která musí pečovati, že nemá nikoho, kdo by ji zastal, takže nemůže za výdělkem jíti a že tudíž není s to, aby si nějaký výdělek zaopatřila. Žal. úřad k námitce té nezaujal žádného stanoviska, ze spisů také je zřejmo, že okolnosti ty nevyšetřil a nezjistil, zda tvrzení st-lky jest správné čili nic. Se zřetelem k tomu musil nss míti za to, že žal. úřad vykládá ustanovení § 4 cit. zák. tak, že nárok na vyživ. příspěvek přísluší osobám tam vyznačeným jen tehdy, jsou-li fysicky k výdělku nezpůsobilé, t. j. že pouhá fysická možnost výdělku má za následek ztrátu nároku toho.
Názor ten neuznal nss správným. Jestliže cit. předpis § 4 činí nárok členů rodiny k voj. službě povolaného na vyživ. příspěvek závislým mimo jiné i na podmínce, že jsou k výdělku nezpůsobilí, jest zřejmo, že zákon chce zabrániti tomu, aby se vyživ. příspěvku nedostávalo takovým osobám, které mají možnost vlastním výdělkem si nutnou výživu opatřiti. Účelem vyživ. příspěvků jest, aby povoláním živitele k voj. službě nebyla ohrožována výživa členů jeho rodiny. Mezi povoláním k službě voj. a nebezpečím ohrožené výživy musí býti podle patrného úmyslu zák. příčinná souvislost, ale toto ohrožení musí býti skutečně dáno, čemuž tak není, má-li člen rodiny povolaného možnost, vlastní prací se uživiti. Ani znění ani patrná tendence zákona neodůvodňuje však výklad, že by pro posuzování způsobilosti k výdělku byla rozhodná jedině a toliko tělesná způsobilost k výdělečné činnosti, tak že by k jakýmkoli jiným okolnostem skutečnému opatření si výdělku bránícím nemělo býti přihlíženo. St-lka však se odvolávala právě na takovéto okolnosti — t. j. nutnou péči o malé dvě děti — dovozujíc, že jí není možno jíti za výdělkem. Ježto žal. úřad k těmto okolnostem zřetel neměl, jejich pravdivost nezjišťoval ani jinak k nim stanovisko nezaujal, zůstala námitka st-lčina o tyto okolnosti se opírající nevyřízena. Poněvadž pak tato neúplnost nař. rozhodnutí byla způsobena mylným výkladem zákona, musilo nař. rozhodnutí býti zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6274. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 306-307.