Č. 6362.Vojenské věci: * Ustanovení § 23 nař. vlády z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. z r. 1924, jímž se u jednotlivých kategorií důstojnických zavádí čekatelská lhůta jednoho roku, jest kryto zákonem.(Nález ze dne 3. března 1927 č. 4036.)Prejudikatura: Boh. 5034/25, 6062/26, 6360/27 a 6361/27 adm.Věc: Jiří F. v B. proti min. národní obrany (kap. Dr. P. Schmied) stran odečtení čekatelské lhůty při propočtení.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: St-l, podplukovník intendance, byl v býv. branné moci rak.-uh. vyřazen z kadetní školy dnem 18. srpna 1900 a zařazen jako kadet — důstojnický zástupce — s povinností konati presenční službu. V jeho osobním výkazu byla při def. přezkoušení zkrácena v části II. (propočtení služ. doby) jeho započítatelná služ. doba o jeden rok, jakožto čekatelskou lhůtu podle § 23 prov. nař. vl. z 20. pros. 1923 č. 10 Sb. ex 1924. Rekursu, jejž proti tomuto postupu st-l podal, mno nař. rozhodnutím nevyhovělo, dovolávajíc se ustanovení čl. V. zák. ze 4. července 1923 č. 152 Sb. a § 23 cit. vlád. nař.O stížnosti, která vytýká, že ustanovení právě uvedeného § 23 a tím i nař. rozhodnutí odporuje článku V. a XI. cit. zák. č. 152/1923, uvážil nss toto:Paragraf 6 lit. A, č. 1 lit. a) zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. prohlašuje za započítatelná za účelem zařadění do platových stupnic pro postup do vyšších požitků pro akt. gážisty domácího vojska skutečná služ. leta ztrávená v hodnosti důstojníka nebo voj. úředníka, při čemž se, jak dále nařizuje, služ. léta důstojnických a úřednických čekatelů (podporučíků a pod.) počítají jen potud, pokud převyšují 1 rok služby čekatelské. Čl. V. zákona ze 4. července 1923 č. 152 Sb. zní: »Ustanovení § 6 jmenovaného zák. (t. j. zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb.), bod A, doplňuje se tímto bodem 4: 4. Čekatelské lhůty, pokud byly zavedeny nebo jsou zaváděny v kategorii důstojnictva (voj. úřednictva), o niž jde, určí se vl. nařízením.« Paragraf 23 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924 pak stanovil, že dobu jednoho roku jest odpočítati jakožto lhůtu čekatelskou u důstojníků domácího vojska, kteří nevyšli z řad gážistů mimo hodn. třídy nebo poddůstojníků z povolání, jde-li a) o absolventy býv. kadetních a všech jiných voj. škol, kromě bývalých voj. akademií, b) o býv. jednoroční dobrovolníky, c) o býv. domobranecké gážisty, jakož i o osoby dříve domobranou povinné. Z toho jde, že § 23, který se ve svém nadpisu dovolává čl. V. zákona, jest provedením tohoto čl. V. a tudíž provedením nového bodu 4, který k § 6 lit. A zák. 195/20 byl zákonem 152/23 přičleněn.Jak nss nálezem Boh. 5034/25 adm. vyslovil, prohlašuje zákon č. 195/1920 ustanovením § 6 také službu kadetů — důstojnických zástupců — za službu čekatelskou a jest nezapočtení jednoho roku ze služby kadeta — důstojnického zástupce —, vyšlého z kadetní školy, jako roku čekatelského při započítání služ. doby voj. gážisty pro postup do vyšších požitků v souhlase s § 6 lit. A č. 1 lit. a) zák. č. 195/ 1920 i s čl. V. zák. č. 152 z r. 1923 a není proto ustanovení § 23 vl. nař. č. 10/1924 nezákonné, pokud jde o započtení služ. doby pro postup do vyšších požitků (§ 1, 5 a 6 zák. č. 195/1920).Ustanovení § 6 zák. platí dle § 7, odst. 1 téhož zák. č. 195/1920 nejen pro řečené započtení, nýbrž i pro propočtení celkové služ. doby, jež bylo ustanovením cit. § 7 pro voj. gážisty zavedeno (t. zv. »první propočtení vojenské« dle §§ 1, 5, 6 a 7 zák. č. 195/1920).Cit. zákonem č. 152/1923 byla vláda zmocněna 1. v čl. XI., aby v mezích zák. č. 222/20 o propočtení služ. doby civ. stát. zaměstnanců a prov. nař. k němu vydaných provedla ke dni 1. ledna 1921 nové propočítání služ. doby oněch gážistů voj., na něž se vztahuje cit. zákon č. 195/1920, a kteří byli ustanoveni před jeho účinností, t. j. před 1. lednem 1920 a 2. v čl. XII., aby v mezích zásad obsažených v předpisech, jimiž se provádí zákon č. 222/1920, započítala voj. gážistům čsl. vojska, vyžadují-li toho služ. zájmy a mají-li potřebnou kvalifikaci, do postupu do vyšších požitků ony doby neb jejich části, které dle dosavadních předpisů nebyly do tohoto postupu započítatelné.Vláda provádějíc tato ustanovení o propočítání nařízením č. 10/1924 použila cit. ustanovení § 6 ohledně čekatelské lhůty, jež zákonem č. 152/1923 dotčeno nebylo, — a to ve formě rozšířené vzhledem ke zmocnění danému jí článkem V. zák. č. 152/1923, na absolventy býv. kadetních škol vůbec (§ 23 nař. č. 10/1924), — i na toto nové propočítání, stanovíc v § 27, že se důstojníkům domácího vojska, kteří nevyšli z řad gážistů mimo hodn. třídy nebo poddůstojníků z povolání, propočítá služ. doba, ztrávená ve voj. službě podle čekatelské lhůty, pokud se tato ve smyslu § 23 odčítá a podle lhůt časového postupu, stanovených v § 5 zákona č. 195/1920.Stížnost namítá, že k postupu, jehož vláda použila v § 23, ji čl. V. nezmocnil, poněvadž měl, pokud jde o gážisty, kteří se stali důstojníky před vydáním zák. č. 195/1920, na mysli jen ony čekatelské lhůty, které byly platně zavedeny již v býv. armádě rak.-uh. a v té že čekatelské lhůty pro kadety — důstojnické zástupce nebylo, a že k postupu, jehož vláda použila v § 27, ji nezmocnil čl. XI. zák. č. 152/1923, neboť tímto ustanovením zmocnil zákon vládu prý jen k tomu, aby provedla voj. propočítání v mezích zák. č. 222/20 a dle tohoto zákona započítává se stát. zaměstnancům jejich celková služ. doba, pročež jest nutno započítati i voj. gážistům nezkráceně jejich služ. dobu a nelze z ní odečísti ani jediného dne z titulu kteréhokoli.Tyto námitky nejsou důvodné. Z důvodu čerpaného z ustanovení čl. XI. a ze zák. č. 222/1920 již proto ne, že zákon č. 222/1920, v jehož mezích právě nové propočtení má býti provedeno, v § 1 sice nařizuje, aby se státním zaměstnancům propočítala jejich celková služ. doba, ale nenařizuje, aby se jim nezkráceně započetla celá doba tato, neboť výslovně stanoví, že se jim služ. doba započte podle čekatelské doby a o tuto čekatelskou dobu zkracuje se podle § 3 vl. nař. č. 666/20 lhůta, potřebná pro zařadění do nejnižší hodn. třídy.Též pokud jde o dosah čl. V. zák. č. 152/1923, jest stížnost na omylu. Ustanovení toto, jež zmocňuje vládu, aby nařízením určila čekatelské lhůty, pokud byly zavedeny anebo jsou zaváděny, není sice zcela jasné, ale poněvadž jde o zákon, upravující nově nejen započtení, nýbrž i propočtení služ. doby voj. gážistům, nelze je, pokud jde o slova »jsou zaváděny« vykládati jinak, než jako zmocnění, aby vláda vzhledem k tomu, že u civ. zaměstnanců stát. čekatelské lhůty zavedeny jsou, zavedla sama nařízením lhůty čekatelské i pro voj. gážisty a aby tak vyhověla požadavkům konformity platového zařazení stát. zaměstnanců civ. i voj., jež právě zákonem č. 152/1923 jest intendováno, jak se v motivech zák. toho výslovně uvádí (tisk posl. sněm. č. 3963).Byla tedy vláda s hlediska čl. V. oprávněna a s hlediska čl. XI. (»v mezích zák. č. 222/1920«) povinna zavésti lhůtu čekatelskou pro nové propočítání i u těch voj. gážistů, u kterých lhůta podobná dosud zavedena nebyla. Jinak by ustanovení čl. V. nemělo praktického významu. Učinila-li tak vláda ustanovením § 23 nař. č. 10/1924 a vztáhla- li ustanovení to §em 27 i na propočtení, jest postup ten, pokud jde o zásadu, v souhlasu se zákonem. Pokud jde o bližší provedení této zásady, totiž o ustanovení, u kterých voj. gážistů jest čekatelskou lhůtu k cíli propočtení zavésti, byl vzhledem k ustanovení čl. XII. zák. č. 152/1923 směrodatným jen služ. zájem, tedy okolnost, která spadá do volného uvážení vlády (srovnej nál. Boh. 6062/26 adm.).