Č. 6360.Vojenské věci. — Šlechtictví. — Nadace: I. K praxi propočítání služ. doby voj. gážistům podle vl. nař. č. 10/1924. — II. O právní povaze Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze a služebního poměru zaměstnanců jeho.(Nález ze dne 3. března 1927 č. 4033).Věc: Rudolf M. v N. proti ministerstvu národní obrany (kap. just. služby Dr. P. Schmied) o započtení civilních služeb.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: St-l, kapitán pěšího pluku č. 40 žádal podáním z 26. září 1924, aby mu byla ve smyslu § 40 vl. nař. č. 10/1924 započtena pro postup do vyšších požitků tato období: 1. od 1. srpna 1911 do 31. října 1911, 2. od 16. června 1912 do 28. února 1915 a 3. od 1. června 1915 do 20. června 1915, během nichž byl zaměstnán: ad 1) u úředně autorisovaného geometra Viléma B. ve Vídni jako asistent, ad 2) u býv. Tereziánského ústavu šlechtičen na velkostatku L. jako prov. lesní příručí a od 16. června 1913 jako úředník., ad 3) na velkostatku C. jako lesní příručí.Žádost tuto zamítlo mno nař. rozhodnutím z důvodu, že voj. správa netěží ze zkušeností touto soukromou službou nabytých.O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:§ 40 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924 stanoví: Min. nár. obrany započte pro postup do vyšších požitků doby ztrávené v jiném odvětví služeb i důstojníkům (gážistům mimo hodn. třídy), kterým podle dosud platných předpisů nemohly býti započítány, a to: A) důstojníkům: službu státní, veřejnou nebo jí na roveň postavenou, dále službu soukromou nebo soukromé zaměstnání, pokud tyto služby byly rovnocenné co do výkonu i co do vzdělání předepsaného pro skupinu, o níž jde, a to: a) byly-li tyto služby podmínkou pro přijetí do příslušné skupiny, plně, b) jestliže z nich vojenská správa těží, dvěma třetinami, c) ostatní službu státní jednou polovinou.Pro ustanovení lit. a) a lit. b) je podle znění toho lhostejno, jde-li o službu státní či veřejnou nebo soukromou, kdežto při lit. c) se hodnotí pouze služba státní.Pokud tedy stížnost namítá, že služba, kterou st-l konal u autorisovaného geometra a na velkostatku C., jest služba více méně úřední, resp. úředního charakteru a proto veřejná, jest toto tvrzení pro posouzení sporné otázky nerozhodné i není třeba se jím zabývati. Že jde o službu státní, tvrdí stížnost pouze o službě na velkostatku ústavu šlechtičen v L. a namítá dále, že nař. rozhodnutí není správné a neodpovídá skutečnosti, pokud tvrdí, že voj. správa netěží ze zkušenosti těmito třemi službami nabytých, poněvadž z poznatků měřických, geodetických, topografických a z lesního znalectví má voj. správa přímo užitek jak v době míru a to k vyučování, k odhadování distančnímu, při odhadu lesů, zařizování střelnic a pod., tak i zvláště v době války a že st-l byl proto také určen ke konání přednášek z topografie.St-l domáhá se tedy hodnocení všech svých tří služeb dle lit. b) a případně hodnocení služby u ústav ušlechtičen dle lit. c), neboť že by některá z těchto jeho služeb byla podmínkou pro přijetí do příslušné skupiny lit. a), totiž do IV. skupiny (důstojníci zbraní), do níž st-l dle § 21 cit. vl. nař. patří, st-l ani ve stížnosti netvrdí, ani v řízení správním netvrdil.Nárok z ustanovení § 40, A. lit. b) vzniká jen, když voj. správa ze služeb nevojenských těží, t. j. když vědomosti a zkušenosti v dotčené službě získané přicházejí voj. správě k dobru pro onu služ. kategorii, ve které je dotčený důstojník ustanoven, předpokládá tedy vládní nařízení, že vědomosti a zkušenosti ty mají aspoň všeobecně význam pro služ. kategorii, o niž jde. Otázku tu sluší proto posuzovati výhradně dle povahy služeb v oné skupině, do které gážista patří. Civ. služba lékárnická může tedy přicházeti k dobru voj. správě ve skupině voj. lékárníků, civ. služba geometrova ve skupině voj. geometrů, nikoli naopak (arg. slova »rovnocenné co do výkonu pro skupinu, o niž jde«, § 40, odst. 1). Vychází-li stížnost, jak lze z uvedené její námitky souditi, z opačného právního názoru, jest názor ten podle toho mylný.St-l je kapitánem pěšího pluku, tedy důstojníkem ve skupině zbraní, kdež dle povahy věci sice mohou zkušenosti a vědomosti získané v lesn. nebo zeměměř. civ. službách — právě tak jako jakékoli jiné nevojenské služby — přijíti voj. správě k dobru, kdež však, t. j. ve skupině zbraní, — nemají ani zmíněného všeobecného významu. Ale pak nelze shledati, že by skutkový úsudek žal. úřadu, že voj. správa z těchto služeb st-lových netěží, trpěl nějakou podstatnou vadou ve smyslu § 6 zák. o ss, nebo že by nebyl logicky správným.Než stížnost není důvodná ani pokud uplatňuje nárok na hodnocení služeb konaných u ústavu šlechtičen dle § 40, A, lit. c), dle něhož jest ostatní službu státní čítati jednou polovinou, při čemž tedy služba veřejná nebo veřejné na roveň postavená nepadá na váhu. V tomto směru není sice rozhodnou otázka, nadhozená žal. úřadem v odvodním spise, zdali služ. poměr st-lův k řečenému ústavu byl poměrem veřejnoprávním či soukromoprávním, neboť § 41 cit. vl. nař. č. 10/1924 výslovně stanoví v odst. 1, že při započítání doby ve státní službě jest přihlížeti jak k dobám ztráveným v poměru úředníka tak i k dobám ztráveným v poměru smluvním, úřednickému na roveň postaveném, nýbrž rozhodným jest pouze, byla-li služba ona službou státní čili nic.Tvrzení stížnosti, že služba ona byla službou státní, není správné. Býv. c. k. Tereziánský ústav šlechtičen na hradě pražském byl pouhou nadací, byl zřízen císařovnou Marií Terezií nadační listinou z 28. srpna 1755, a byl spravován dle stanov z r. 1763 představenstvem, jemuž stál v čele dvorský úředník, — nebyl tedy státním úřadem a byli jeho zaměstnanci ve služ. poměru soukromoprávním a nikoli ve státní službě, třeba správa ústavu toho podléhala dozoru státní správy a třeba platy jeho úředníků i jejich zařazení do hodn. tříd odpovídalo předpisům platným pro státní úředníky.Není tedy stížnost důvodná i slušelo ji zamítnouti.