Č. 6210.Živnostenské právo. — Samospráva obecní: Kdoje samostatným kupcem, povinným obchodní taxou v lázeňských místech?(Nález ze dne 10. ledna 1927 č. 193.)Prejudikatura: Boh. 4819 adm.Věc: Egon Cz. v P. proti okresní správě politické v Mar. Lázních stran obchodného.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: St-li byla městským úřadem v M. L. z barového podniku předepsána za rok 1924 obchodní taxa (obchodné) ve výši 1700 Kč,poněvadž provedeným šetřením bylo zjištěno, že byl samostatným podnikatelem uvedeného podniku. Odvolání, vytýkající, že st-l není samostatným podnikatelem, nýbrž pouhým zřízencem majitelky baru Emilie F. a že ho proto nestihá povinnost k placení obchodného, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.O stížnosti uvážil nss toto:Jak nss ve svém nál. Boh. 4819 adm. vyslovil a blíže odůvodnil,jest otázku, zda, od koho a v jaké výši jest obec M. L. oprávněna vybírati t. zv. obchodní taxu, posuzovati jedině podle dekretu dvor. kanceláře z 23. března 1798 č. 4764. Tento dekret stanoví: »Od cizích kupců, dostavujících se do města K. během lázeňského období, včetně těch, kteří tu mají sice právo měšťanské, ale nemají tu vlastního domu, nýbrž se v K. zdržují jen v lázeňském období, může býti požadován vyšší tržní poplatek.«Žal. úřad vyslovil, že st-le bylo považovati za samostatného podnikatele, tedy za kupce ve smyslu uvedeného dekretu, poněvadž byl sice u nemocenské pokladny přihlášen jako zřízenec, avšak učinil pro barový podnik větší investice na prádle, záclonách, skle, osvětlovacích tělesech atd., nakupoval samostatně pro barový podnik víno a likéry, přijímal samostatně zřízence a byl podle dohody s majitelkou baru Emilií F. povinen nésti polovici případného deficitu. Okolnost, že st-l nebyl schválen živn. úřadem co pachtýř živnosti, nerozhoduje, poněvadž bar jest částí hotelu »Delphin« a částečný pacht hostinské živnosti není podle zákona přípustným.Naproti tomu vytýká st-l po stránce právní, že v daném případě jde o vykonávání výčepnické a hostinské koncese a že kupcem (samostatným podnikatelem) v takovémto případě jest pouze majitel koncese neb pachtýř; st-l není však ani majitelem koncese, ani nebyl osp-ou jakopachtýř živnosti schválen.Soud tuto námitku neshledal důvodnou, neboť, prováděl-li st-l skutečně samostatně podnik barový, pak bylo ho považovati za kupce ve smyslu uvedeného dekretu a nerozhoduje pro povinnost k placení obchodného, zda byl majitelem koncese, resp. pachtýřem koncese úředně schváleným. Nepadá ani na váhu, jak st-l míní, zdali finančními úřady byl za podnikatele pokládán st-l či Emilie F. a komu daň výdělková byla předepsána.Stížnost vytýká dále po stránce skutkové, že st-l nemohl na základě úřadem zjištěných fakt býti pokládán za samostatného podnikatele ve smyslu uvedeného dekretu.Zodpovědění této otázky skutkové nemůže nss zkoumati po stránce věcné, nýbrž pouze po stránce formální správnosti vzhledem k ustanovení odst. 2 § 6 zák. o ss. Žal. úřad dospěl k závěru, že st-l jest kupcem (samostatným podnikatelem) ve smyslu cit. dekretu, z úvah výše uvedených, totiž, že učinil pro barový podnik větší investice, že nakupovalsamostatně pro podnik vína a likéry, přijímal samostatně zřízence a byl podle dohody s Emilií F. povinen nésti polovici případného deficitu.Stížnost vytýká, že nelze z okolnosti, že st-l učinil v podniku uvedené investice, ničeho usuzovati na jeho povahu jako samostatného podnikatele, poněvadž on tyto předměty podniku pouze zapůjčil. Žal. úřadnevycházel však z jiného skutkového základu, než jak jej stížnost vytýká, neboť i žal. úřad má za to, že st-l opatřil uvedené předměty a pak jich v uvedeném barovém podniku použil. Že by z této okolnosti nemohl úřad souditi na postavení st-le jako samostatného podnikatele, nss neshledal.St-l doznává sám, že samostatně nakupoval vína a likéry a samostatně nřiiímal personál a že převzal pro případ ztráty závazek participovati na ní. Tyto okolnosti, jichž správnost stížnost sama připouští, spolu s okolnostmi dříve uvedenými dostačují, aby z nich bezpečně mohl býti čerpán závěr, že st-l jest samostatným podnikatelem (kupcem) a neshledal nss zejména, že by řízení trpělo nějakými vadami, ke kterým by soud ve smyslu § 6 odst. 2 zák. o ss musil přihlížeti z moci úřední.