Č. 6276.

Cesty. — Samospráva obecní. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. O zrušení veřejné cesty obecní (Morava) rozhoduje zásadně obecní zastupitelstvo; k účinnosti rozhodnutí ob. zastupitelstva je třeba souhlasu okr. úřadu politického; o nárocích na zachování cesty veřejné rozhoduje se však pořadem stolic samosprávných, po případě cestou soudní. — II. Jsou adjacenti stranami v řízení o zrušení veř. cesty obecná?
(Nález ze dne 3. února 1927 č. 1771). Prejudikatura: Boh. 1029/21, 1904/23 a 5613/26 adm.
Věc: Ladislav R. a spol. proti moravskému zemskému výboru o odprodej obecního pozemku a zrušení cesty veřejné.
Výrok: Stížnost, pokud byla podána Karlem K., Růženou H., Andělou Š., Filipem B., Aloisem B. a Hugonem B., odmítá se jako nepřípustná. Ke stížnosti ostatních st-lů zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: K návrhu měst. rady a po usnesení ob. fin. komise usneslo se ob. zastupitelstvo v B. dne 19. prosince 1924 odprodati z obecního pozemku č. kat. — několika osobám různé díly. Usnesení to bylo vyhláškou z 20. prosince 1924, vyvěšenou ode dne právě zmíněného do 3. ledna 1925, uvedeno v obecnou známost. Výměrem z 22. ledna 1925 prohlásila osp v B., že není z veř. důvodů námitek proti odprodeji dílců ve výměře 22 m2 a 281 m2 z veř. majetku města B.
Námitkami z 31.prosince 1924 obrátili se někteří občané, mezi jiným i dnešní st-lé — mimo Karla K., Růženu H., Andělu Š., Filipa B., Aloise Š. a Hugo B. — na žal. úřad uvádějíce proti usnesení obce z 19. prosince 1924, že jde o veř. ulici, která má nejen všeobecný důležitý význam komunikační, nýbrž jmenovitě je i nutnou pro st-le, ježto tvoří přímé spojení jejich majetku domovního s ulicí R-skou, což má pro ně jako pro živnostníky existenční význam; že jejím zcizením jest ohrožen jejich majetek pro případ požáru a povodně a konečně, že zamýšleným odprodejem jest jim zabráněn přístup k pitné vodě.
Tyto námitky vyřídil žal. úřad nař. rozhodnutím tohoto znění: Výnosem osp-é z 22. ledna 1925 byla zbavena odprodávaná ulička veřejnosti, čímž stala se volným kmenovým jměním obce. Zv jakožto úřad dohlédací bdí nad tím, aby kmenové jmění obce zůstalo neztenčeně zachováno. Odprodejem uličky však kmenové jmění obce ztenčeno nebylo. Ostatně stížnost toho také nenamítá. Musel tedy zv stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.
O stížnosti nss uvážil: — — — —
Ulice č. kat. ..., jejíž zrušení zavdalo příčinu k dnešnímu sporu, byla veř. cestou. Mor. zem. zákonodárství, pojednávajíc o zrušení ob. cest v § 6 zák. z 30. září 1877 č. 38 z. z., omezuje se na ustanovení, že o zrušení cesty obecní rozhoduje v zásadě obecní zastupitelstvo a že k takovému zrušení jest potřebí souhlasu politického úřadu. Jinak otázka zrušení veř. cesty není upravena ani po stránce materielní ani ve směru formálním. Přes to však neponechává právě uvedené znění § 6 cit. zák. pražádných pochybností o tom, že zrušení veř. cesty obecní děje se aktem obecního zastupitelstva, k jehož činnosti se toliko vyžaduje souhlasu politického úřadu. Tento souhlas není však rozhodnutím, kterým by se o existenci takové cesty judikovalo, nýbrž jest toliko projevem mínění úřadu, bdícího z veř. ohledů nad veřejnými prostředky komunikačními. O nárocích na zachování cesty veřejné rozhoduje se však v pořadu stolic autonomních ev. cestou soudní. (Srv. Budw. č. 6063 A).
V daném případě zaujal žal. úřad právní stanovisko, že o zrušení ulice č. kat. ... bylo již pravoplatně rozhodnuto právě projevem souhlasu osp-é s tímto zrušením a poukázav st-le na tento výměr, neřešil námitky jejich proti zrušení této ulice vznesené. Toto právní stanovisko nemůže však vzhledem k vývodům právě podaným po zákonu obstáti.
Ovšem by se nemohli st-lé přes to vše s účinkem dovolati ochrany tohoto soudu, kdyby nebyli k vznesení výtek v řízení správním uplatněných legitimováni. V té příčině trvá však nss na právním názoru, vysloveném v nál. Boh. 1029 a 1904 adm., že pouhá účast na obecném užívání (usus communis) veř. cesty, jaká přísluší podle § 287 o. z. o. každému občanu, nedává účastníkům ani nárok na zachování veř. cesty jako takové, ani postavení stran v řízení o zrušení veř. cesty. Právo procesní strany v onom řízení mohl by ovšem — jak naznačeno v nál. Boh. 1029 adm. — reklamovati pro sebe ten, komu by příslušelo k dotčené cestě nějaké veřejné právo na kvalifikované její užívání, které by požívalo také ochrany podle § 2 zák. o ss. Avšak soud, zabývaje se dnešním sporem, uvážil, že mezi oběma krajními případy, t. j. pouhým všeobecným zájmem na zachování veř. cesty, jaký má každý, kdo cesty podle jejího určení používá jako obec. komunikace, na straně jedné a zvláštním subj. právem na kvalifikované její používání na straně druhé, jsou možné případy, kdy jednotlivec, aniž mu přísluší subj. právo kvalifikovaného používání, má stupňovaný zájem na zachování veř. cesty vzhledem k tomu, že zrušení nebo změna cesty dotýká se přímo jeho majetku. Veřejné cesty jsou určeny nejen k tomu, aby sloužily obecné komunikaci, nýbrž také aby poskytovaly přístup k pozemkům mezi nimi ležícím a zajišťovaly jim příliv vzduchu a světla. Jest přirozeno, že zájem, jaký má na zachování veř. cesty adjacent, jest daleko intensivnější nežli zájem, jaký má k oné cestě ostatní občanstvo. Třeba není možno onen stupňovaný zájem uznati za obsah subj. práva, které by dávalo nárok na zachování cesty veřejné, přece nelze jej v rozporu s poměry a potřebami skutečného života klásti na roveň všeobecnému interesu na veřejnosti cesty, jaký má quivis ex populo, a upírati mu všelikou ochranu. I když tedy není možno oněm kvalifikovaným interesentům přiznati materielní nárok stihatelný před nss-em na zachování veř. cesty, nelze jim přece upírati procesní nárok na to, aby o zamýšleném zrušení cesty bylo rozhodnuto řádným řízením a aby námitky jejich proti tomuto opatření vznesené byly zkoumány a řešeny příslušnou stolicí správní (srov. nál. Boh. 5613/26 adm.).
V daném případě vznesli st-lé na žal. úřad námitky proti usnesení ob. zastupitelstva v B., kterým byla zrušena veř. cesta. V námitkách těch uplatňovali na zachování zmíněné cesty kvalifikovaný zájem, o němž byla právě řeč, tvrdíce, že zrušením cesty jsou připraveni o důležité spojení komunikační, které má význam pro jejich hospodářskou existenci, že dále budou tímto opatřením v případě požáru a povodně na majetku ohroženi a konečně, že ztratí jediný přístup k pitné vodě. Žal. úřad byl tudíž podle vývodů právě podaných povinen tyto jejich námitky vzíti v úvahu a věcně o nich rozhodnouti. Neučinil-li tak, vycházeje z mylného právního názoru, že jest o nich již právoplatně rozhodnuto výměrem osp-é, porušil tím na újmu st-lů zákon, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6276. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 308-310.