Č. 6279.

Pozemková reforma (Slovensko): I. O povinnosti vlastníka zabrané půdy nésti náklady komisionelního šetření o jeho nárocích na propuštění ze záboru. — II. Min. nař. z 3. července 1854 č. 169 ř. z. platí i na Slov.
(Nález ze dne 4. února 1927 č. 1979).
Prejudikatura: Boh. 4085/24, 4516, 4517, 4518/25 adm.
Věc: Dr. Julius H. v L. proti státnímu pozemkovému úřadu stran komisionelních výloh.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. výměrem zpravil stpú st-le, že na základě jeho žádosti, týkající se vyloučení, resp. propuštění ze záboru objektů v žádosti uvedených ustanovuje místní šetření na den 7. listopadu 1925, k čemuž dodal: »Dle § 24 min. nař. ze 3. července 1854 č. 169 ř. z. jste povinen hraditi náklady se shora uvedeným místním šetřením spojené a vyzýváte se tudíž, abyste do 3 dnů připojenou složenkou pošt. úřadu šekového stpú-u zálohou na tyto náklady zaslal obnos 1500 Kč.«
Proti tomuto dodatku st-l brojí, uváděje, 1. že za místní šetření nežádal a 2. že nařízení, na které se úřad odvolává, na Slov. nikdy platnosti nemělo. O stížnosti této uvažoval nss: — — —
Ad 1. Podkladem nař. rozhodnutí byla žádost st-lova z 18. května 1925, v níž se domáhal toho, aby určité pozemky, ve příčině kterých provedena byla v pozemkové knize poznámka záboru, byly dle § 2. zák. záb. ze záboru vyloučeny. Předmětem sporného místního řízení bylo pak dle nař. rozhodnutí »vyloučení, vztažně propuštění ze záboru« objektů v žádosti st-lově uvedených. Nss již ve svých nál. Boh. 4085, 4516, 4517 a 4518 adm. vyslovil právní názor, že vlastník zabrané nemovitosti jest povinen nésti komisionelní výlohy spojené s řízením o žádosti jeho za ponechání půdy dle § 20. zák. příd., resp. za propuštění půdy ze záboru dle § 11. záb. zák. a dle a dle § 3. lit. a) zák. záb., ježto výroky, jichž se vlastník domáhá, jsou jedině v zájmu vlastníka. Stejně tomu jest i v případě daném, kde se st-l domáhal výroku úřadu o tom, že určité nemovitosti jsou prosty nexu záborového. Ježto pak st-l potřebu řízení komisionelního vyvolal svou žádostí za vyloučení, resp. propuštění určitých objektů ze záboru, jde o komisionelní řízení předsevzaté nikoli výhradně v zájmu veřejném, nýbrž vzhledem k podané žádosti strany a v jejím vlastním zájmu a jest pak úplně nerozhodno, zda st-l o místní šetření žádal či nikoliv. Námitka ad 1. je proto lichá.
Pokud pak jde o námitku ad 2., jest stížnost na omylu, tvrdí-li, že min. nař. z 3. července 1854 č. 169 ř. z. nikdy na Slov. neplatilo, ježto nařízení toto bylo vydáno pro »veškeré korunní země« vyjímaje Království lombardsko-benátské, Dalmácii a Vojenskou Hranici. Bylo tedy nařízení toto, třebaže v Uhrách mělo vzhledem k předpisu § 32 ihned účinnost jen pro určité úřady, přece jen součástí positivního práva i v býv. Král. Uherském a tedy i na území nynějšího Slov. Že nařízení toto snad později bylo zrušeno, nebo že zásada v jeho § 24. vyslovená v době přítomné již neplatí, to st-l netvrdí, a nemusil se proto nss otázkou touto, nemaje tu žádné námitky st-lovy, vůbec zabývati.

Citace:

č. 6279. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 315-316.