Č. 6361.

Vojenské věci: K praxi propočítání služební doby vojenským gážistům podle vl. nař. č. 10/1924.
(Nález ze dne 3. března 1927 č. 4035.)
Věc: Ph. Mag. Arnošt Sch. v Praze (adv. Dr. Lad. Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (kap. Dr. Schmied) o odečtení čekatelské lhůty při propočítání.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l sloužil v býv. armádě rak.-uh. od 1. října 1907 jako jednoroční dobrovolník sanitní a byv v listopadu 1908 jmenován lékárnickým akcesistou, vstoupil po civ. lékárnické službě dne 1. února 1912 do služeb voj. jako voj. lékárník z povolání. V čsl. armádě nastoupil službu tuto 1. prosince 1918, žádal přihláškou z 9. prosince 1918 o převzetí a byl roku 1919 převzat jako nadporučík lékárnictva v činné službě. Nař. rozhodnutím zamítlo mno, přihlížejíc k ustanovení čl. V. zák. č. 152/23 a § 23 vl. nař. č. 10/24 st-lovu žádost ze 7. listopadu 1925, aby mu při přezkoušení osobního výkazu nebyla služ. doba zkrácena o jeden rok čekatelský z důvodu, že st-l jest důstojníkem domácího vojska a býv. jednoročním dobrovolníkem.
Stížnost namítá, že ustanovení § 23 vl. nař. č. 10/1924, dle něhož jest ze započítané služ. doby odpočítati býv. jednoročním dobrovolníkům jeden rok jako lhůtu čekatelskou, jest v rozporu s čl. V. i s články XI. a XII. zák. ze 4. července 1923 č. 152 Sb., tímto nařízením prováděného.
Nss nemohl stížnosti té přiznati důvodnost, neboť v obdobném případu vyslovil nál. Boh. č 6362/27 právní názor opačný, na němž i nyní trvá, totiž názor, že ustanovení § 23 nař. č. 10/24, jímž se u jednotlivých kategorií voj. gážistů k účelu započtení, resp. propočítání služ. doby nově zavádí čekatelská lhůta jednoho roku, jest kryto zákonem a že ustanovení to zejména neodporuje článkům V., XI. a XII. zák. č. 152/1923.
Mimo to namítá st-l, že z titulu jednoročního dobrovolníka nelze mu nějakou dobu odpočítati, poněvadž podle § 4 zák. č. 222/1920 a podle § 12 č. 1 vl. nař. č. 666/20 zákon tento provádějícího se voj. služba presenční započítává plně, pokud není z trestu prodloužena.
Tato námitka není důvodná. Ustanovení právě uvedené bylo převzato i pro propočítání služ. doby voj. gážistů, neboť § 27 vl. nař. č. 10/1924 stanovil výslovně, že se do propočítávané služ. doby voj. čítá i eventuelní služba presenční, pokud nebyla z trestu prodloužena, podle čekatelské lhůty, pokud se tato ve smyslu § 23 odečítá. Toto obmezení musilo býti pro voj. propočítání vysloveno právě z důvodu docílení konformity s propočítáním civ. zaměstnanců státních, neboť z důvodu této konformity musily, jak bylo shora cit. nál. dovozeno, býti zavedeny čekatelské lhůty i u voj. gážistů a musily tedy býti lhůty tyto odečteny ze započítatelné jinak služ. doby, třeba tím byla tangována doba presenční služby.

Citace:

č. 6361. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 478-479.