Č. 6327.

Známky. — Administrativní řízení: I. O přípustnosti geografických označení k zápisu jako ochranných známek. — II. O úhradě útrat řízení ve sporu známkovém.
(Nález ze dne 21. února 1927 č. 3448.)
Prejudikatura: Boh. 4194/24 adm.
Věc: První moravská továrna na voskové zboží a svíčky V. Z. a syn v B. (adv. Dr. Kar. Růžička z Prahy) proti ministerstvu obchodu (odb. r. Kar. Weber, za zúč. firmu »Hostýn« v B. adv. Dr. Ar. Lasch z Prahy) stran ochranné známky a stran útrat známkového sporu.
Výrok: Stížnost do rozhodnutí ze 6. října 1925 zamítá se jako bezdůvodná. Rozhodnutí z 2. prosince 1925 zrušuje se pro nezákonnost. Stěžující si strana jest povinna fě. H. v B. jako straně zúčastněné zaplatiti na útratách právního zastoupení v řízení před nss-em částku 800 Kč do 14 dnů po doručení tohoto nálezu pod exekucí.
Důvody: Rozhodnutím ze dne 6. října 1925 vyslovil žal. úřad k žalobě firmy »Hostýn«, továrna na svíce a voskové zboží v B., že zápis slovní známky »Hostýn« č. 2566/Olomouc, zapsané pro firmu V. Z. a syn v B. jest právně neúčinný z důvodu §u 1 znám. novely, a nařídil její výmaz. Současně zamítl žal. úřad žalobu firmy V. Z. a syn, opírající se o § 4 známk. novely, na výmaz známky č. 2528/Olomouc, zapsané pro prv jmenovanou firmu »Hostýn«, popřev k záměně schopnou podobnost této známky s obrazcem užívaným firmou V. Z. a syn k označování jejího zboží, a uznal tuto firmu povinnou k úhradě útrat sporu, které určil rozhodnutím z 2. prosince 1925 částkou 3208 Kč 10 h.
O stížnostech podaných proti těmto rozhodnutím uvážil nss takto:
Rozhodnutí z 26. říina 1925, proti němuž směřuje prvá stížnost, obsahuje ve věci samé výrok dvojí: Jednak vyslovuje, že zápis slovní známky »Hostýn« jest právně neúčinný, a nařizuje její výmaz, jednak zamítá žalobu firmy V. Z. a syn na výmaz známky č. 2528/Olomouc, zapsané pro firmu »Hostýn«. Výrok prvý odůvodnil žal. úřad tím, že shledal, že slovní známka »Hostýn« jest pouhou známkou popisnou a tudíž nezpůsobilou k zápisu podle § 1 znám. novely z r. 1895. Námitky vznesené stížností proti tomuto výroku nemohl nss uznati důvodnými. Jméno Hostýn jest notoricky geografickým označením určitého zeměpisného místa. Jest ovšem připustiti, že geografická označení nejsou za všech okolností ze zápisu vyloučena, leč tomu jest tak jen tenkráte, když následkem docela zvláštních okolností jméno geografické vůbec není způsobilé vzbuditi v konsumentu představu, že podnik jest s místním jménem, ve známce obsaženým v nějakém lokálním vztahu, nebo kde jde o takové jméno, které, ač jest i jménem zeměpisným, přece jen podle povahy věci vyvolá představu jinou nežli místní. Na takové výjimečné případy vztahují se i judikáty, jichž se stížnost dovolává. Úvahy však, které v těchto případech byly rozhodující pro výrok soudu, nikterak nepřiléhají na jméno Hostýn. Nemůže býti pochybnosti o tom, že toto pojmenování — pokud jest vůbec známo — jest známo jako jméno hory; vyskytuje se také jako vedlejší označení v jiných pojmenováních místních, jako na př. právě Bystřice p. H. a pod. Nerozhodno jest, že, jak stížnost vytýká, jest snad fakticky vyloučeno, aby přímo na hoře Hostýn samé byla zřízena výroba svíček, neb nějaká výrobna jiná, neboť, jak správně zástupce žal. úřadu při veř. úst. líčení přednesl, jest místním označením ve smyslu § 1 známk. z. rozuměti nikoli jen takové označení, které jest jménem právě onoho místa, na kterém se ten který podnik nalézá, nýbrž že jím jest i takové místní označení, které vyznačuje lokální polohu podniku se zřením k nějakému známému neb blízkému zeměpisnému místu. Také tvrzení stížnosti, že s představou hory Hostýn spojuje se v mysli velké části obyvatelstva ustálená představa náboženského kultu, nemůže nijak vyvrátiti skutečnost, kterou ostatně zástupce společnosti při veř. úst. líčení sám přiznal, že představa místní se jménem Hostýn zůstala vždy spojena. Je-li však »Hostýn« jménem místním, a může-li býti pojímáno jako označení místa výroby, jest nutno jméno to pokládati za nezpůsobilé k zápisu jako známka, a jest při tom již bez významu, v jaké lokální souvislosti k závodu st-lů ve skutečnosti jest.
Rovněž nemohl nss uznati důvodnými námitky st-lů, pokud směřují proti výroku popírajícímu podobnost známky č. 2528/Olomouc s nezapsanou značkou druhé strany.
Stížnost dovozuje podobnost mezi touto známkou a svoií značkou z toho, že na obou jest obraz Hostýna. Veškeré ostatní součásti obou obrazců v úvahu zde přicházejících jsou nesporně různé, a úřad, popřev podobnost jejich, dovozoval ve svém rozhodnutí, že obraz hory Hostýn není tak význačnou součástí obou značek, aby jeho shoda zakládala podobnost jejich ve smyslu práva známkového. Úsudek o podobnosti obrazců těch jest ovšem úsudkem povahy skutkové a může jej nss přezkoumati toliko po stránce formelní, t. j. jen potud, zdali se zcela zřejmě nepříčí základním zásadám logického myšlení. Jestliže v daném případě shledal žal. úřad, že význačnými součástkami obou známek jsou toliko ostatní jejich části, jmenovitě obraz Merkura, svíce, zeměkoule, dívčí hlavička na straně jedné, na straně druhé pak obraz továrny, a že obraz hory Hostýn má ráz pouhého pozadí, které nepropůjčuje značkám, o něž tu jde, zvláštní charakteristiky, nemohl nss shledati, že by úsudek ten byl zřejmě logicky mylný.
Pokud stížnost vytýká, že žal. úřad nepřihlédl k tomu, že stěžující si firma používá také značky s vyobrazením Panny Marie Hostýnské, nad jejíž hlavou jest uvedeno jméno Hostýn, stačí poznamenati, že nebylo-li jméno Hostýn jako označení místní uznáno za způsobilé k zápisu, nemůže ani použití jména toho založiti podobnost známky, resp. značky podle práva známkového.
Nss přihlížeje k výsledku všech těchto úvah, nemohl vyhověti stížnosti, pokud směřuje proti výroku nařizujícímu výmaz slovní známky »Hostýn« a proti výroku odpírajícímu vyhověti žalobnímu návrhut s-lky, opřenému o § 4 známk. novely na výmaz známky č. 2528/Olomouc.
Rozhodnutí ze 6. října 1925 obsahuje dále výrok, jímž stěžující si firma jest uznána povinnou nahraditi firmě »Hostýn« útraty známk. sporu. Pokud proti tomuto výroku st-l namítá, že firma »Hostýn« po právu neexistuje, protože není v obch. rejstříku registrována, stačí poukázati k nál. Boh. 4194/24 adm., jímž bylo této firmě postavení strany procesní ve známkovém sporu přiznáno. Je-li však firma legitimována vystupovati ve sporu jako strana, mohl jí ovšem žal. úřad právem přiznati i útraty podle § 6 známk. novely.
Pokud stížnost namítá, že řízení o způsobilosti známky k zápisu dle § 1 známk. novely jest řízením oficiosním, a dovozuje z toho, že neměly stěžující si fě. býti ukládány útraty řízení, týkajícího se výmazu známky »Hostýn« z důvodu tohoto ustanovení, jest naproti tomu uvésti, že firmě »Hostýn« bylo již shora cit. nálezem přiznáno postavení strany i potud, pokud jde o otázku způsobilosti slovní známky »Hostýn« k zápisu z důvodu § 1 známk. novely, a nutno tudíž také na řízení v té příčině provedené vztáhnouti ustanovení § 6 novely. K námitce, že fě »Hostýn« byly opětně přiznány útraty, které jí st-lka již zaplatila, třeba podotknouti, že shora uvedeným nálezem z r. 1924, bylo dřívější rozhodnutí úřadu zrušeno v celém svém rozsahu, tedy i pokud se týče útrat, a byl tedy žal. úřad povinen, aby, vydávaje na základě tohoto nál. rozhodnutí nové, také znova učinil výrok o útratách řízení předcházejícího rozhodnutí zrušené.
Druhá stížnost směřuje proti rozhodnutí min. obch. z 2. prosince 1925, jímž útraty sporu známkového určeny byly sumou 3208 Kč 10 h. Zástupce žal. úřadu vznesl proti této stížnosti námitku, že stížnost tato jest nepřípustná, poněvadž podle § 6 známk. novely rozhoduje úřad o útratách známk. sporu podle svého volného uvážení. Tomuto právnímu názoru nemohl nss přisvědčiti. Cit. zákonný předpis ponechává ovšem min. obch., aby podle volného uvážení určilo, jakou částí a jakým obnosem mají zúčastněné strany hraditi útraty řízení a právního zastoupení, avšak toto volné uvážení vztahuje se jen na stanovení podílu, jakým mají strany participovati na útratách známk. sporu samotného, nesahá však tak daleko, aby úřad mohl účastníkům ukládati nějakého plnění, které není ekvivalentem útrat řízení ve smyslu právě cit. § 6 známk. novely.
Nss nemohl tedy upříti st-lce legitimaci k námitce, že neprávem byly pojaty do útrat také útraty dřívějšího řízení před tímto soudem. Nss shledal však tuto námitku i věcně důvodnou. Ustanovení § 6 známk. novely může dle povahy věci býti aplikováno jen na útraty řízení před úřady správními, nikoliv však na útraty před nss, pro které platí ustanovení zvláštní, obsažené v § 40 zák. č. 36 z r. 1876. Z tohoto důvodu bylo nař. rozhodnutí z 2. prosince 1925 zrušiti pro nezákonnost. — — — —

Citace:

č. 6327. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 409-412.