Č. 6232.

Policejní právo trestní (Slovensko): Na to, aby policejní úřad trestní ve smyslu § 21 zák. čl. XL : 1879 uznal na pokutu místo na trest uzamčení, nemá strana právního nároku, ani když podmínky v § 21 uvedené jsou splněny.
(Nález ze dne 18. ledna 1927 č. 490).
Věc: Josef K. v K. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o trestní nález.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozsudkem okr. úřadu ve Sníně z 8. listopadu 1924 byli Stefan P., Kazimír P. a st-l uznáni vinnými přestupkem § 75 zák.
čl. XL:1879, kterého se dopustili tím, že dne 7. července 1924 veřejně se rvali na nádraží ve S., a odsouzeni každý k trestu uzamčení v trvání dvou dnů a peněžité pokutě v částce 50 Kč. Za polehčující okolnost vzat byl u všech obžalovaných beztrestný život, nízký stupeň vzdělanosti a přiznání, za přitěžující pak okolnost, že ani na vyzvání železničních zaměstnanců nezanechali rvačky.
V odvolání z tohoto rozsudku uplatňoval st-l, že se zřetelem k polehčujícím okolnostem, jež uznány byly již rozsudkem I. instance, a k další polehčující okolnosti, totiž že čin byl spáchán v opilosti, mělo býti použito při výměře trestu § 21 cit. zák. článku XL:1879, a trest uzamčení změněn v peněžitou pokutu.
Rozsudkem župního úřadu v Košicích ze 13. března 1925 byl rozsudek I. instance z důvodů v něm obsažených potvrzen a odvolání st-lovo zamítnuto, neboť spáchání přestupku jest dokázáno a polehčující okolnosti nejsou tak převažující, aby se mohlo upotřebiti § 21 zák. čl. XL:1879, naopak, rvačka stala se na nádraží a vzbudila mezi cestujícími značné pohoršení.
V odvolání k III. instanci uvedl st-l, že — — — trestní soudy v obdobných případech používají vždy ustanovení § 92 trest. zák., obdobného § 21 cit. zák. článku XL:1879, a vytýkal, že župní úřad béře za přitěžující okolnost, že čin se stal na nádraží a vzbudil mezi cestujícími velký rozruch, ač k podstatě přestupku, pro něž byl st-l odsouzen, veřejnost činu již pojmově náleží a nemůže proto býti brána ještě za přitěžující okolnost.
Nař. rozsudkem žal. úřad odvolání st-lovo zamítl a rozsudek župního úřadu z jeho důvodů potvrdil, připojiv jako své vlastní důvody ještě toto: Vina st-lova byla provedeným řízením dosvědčena, a proto napadnutý rozsudek v tomto směru musil býti potvrzen. St-li nemohla býti připočtena žádná polehčující okolnost, ale jako přitěžující musela býti připočtena okolnost, že on rvačku začal prvý, spoluobžalovaného Stefana P. udeřil, pročež nemohlo mu býti přiznáno dobrodiní § 21 zák.
čl. XL:1879.
O stížnosti bylo uvážiti. — — —
Ustanovení § 21 zák. čl. XL : 1879 zní: »Mají-li převahu polehčující okolnosti, lze na místě uzamčení uznati na pokutu.« Z tohoto znění zákonného místa jest patrno, že na dobrodiní přeměny trestu na svobodě v trest peněžitý, i když mají převahu okolnosti polehčující, není nároku, neboť přeměna trestu za předpokladu zákonem stanoveného neukládá se úřadu za povinnost, z níž by pak vyplývalo subj. právo jednotlivcovo na přeměnu, nýbrž ponechává se volné úvaze rozhodujícího úřadu. Jestliže však splnění předpokladu, za něhož zákon přeměnu trestu na svobodě v trest peněžitý dovoluje, nezakládá pro jednotlivce nároku, aby mu přeměna ta byla povolena, nemůže odepřením přeměny té býti porušeno žádné subj. právo jednotlivcovo, a to ani tenkráte, jestliže v osobě jeho splněna byla podmínka, za níž zákon přeměnu tu připouští. — — — —

Citace:

č. 6232. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 232-233.