Č. 6245.

Živnostenské právo. — Stavební právo. — Policejní právo trestní: K výkladu pojmů »podnikání staveb« a »provádění staveb«.
(Nález ze dne 22. ledna 1927 č. 953).
Věc: František K. ve V. a Matěj Š. v B. (adv. Dr. Ludv. Souček z Prahy) proti zemské správě politické v Praze stran přestupků § 22 živn. řádu a § 16 resp. 17 zák. o konc. živnostech stavebních.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nálezem osp-é v K. ze 4. března 1925 byl Frant. K., podnikatel staveb ve V., uznán vinným přestupkem § 22 živn. ř. a § 17 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z., jehož se dopustil tím, že v červenci a srpnu 1923 prováděl na svůj účet a samostatně opravu facady, štítů a ohradní zdi na továrně firmy Jos. P. a spol. ve V., ač nemá k tomu potřebného živn. oprávnění, a kryl se při tom živn. oprávněním zednického mistra Matěje Š. v B. Nálezem z téhož dne byl Matěj Š. uznán vinným přestupkem § 16 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř z., jehož se dopustil tím, že kryl svým živn. oprávněním jmenovaného podnikatele staveb Františka K. při neoprávněném provádění uvedených prací, a byl odsouzen Frant. K. podle § 133 lit. c) živn. ř. a § 17 cit. zák. č. 193/1893 k pokutě 2000 Kč a Matěj Š. podle § 16 téhož zák. k pokutě 1000 K ve prospěch reservního fondu okr. nemoc. pokladny v K., pro případ nedobytnosti každý k vězení v trvání 3 měsíců. Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno odvolání st-lů, ježto skutková povaha přestupku jest prokázána úředním šetřením. Náhradní trest vězení Matěji Š. upraven na 50 dní. — — — O stížnostech uvážil nss toto: — — — —
St-l K. namítá jednak, že byl oprávněn k provádění prací, o něž šlo, jednak že je neprováděl on, nýbrž druhý st-l, oprávněný mistr zednický.
St-l K. má dle spisů živn. list na podnikatelství staveb; tento živn. list opravňuje ho však právě jen k podnikání staveb, nikoli k provádění jakýchkoli staveb vyhrazených živnostníkům v zák. č. 193/1893 vyznačeným. Podnikání staveb může však podle povahy věci záležeti jen v tom, že podnikatel dává jako stavebník prováděti stavby oprávněnými živnostníky pro sebe za účelem jich zcizení, anebo v tom, že k příkazu stavebníků jiných obstarává pro ně provedení staveb, při čemž ovšem rovněž k vlastnímu vedení a provádění stav. prací musí používati příslušných oprávněných živnostníků. V případě tomto podnikatel staveb vstupuje jako prostředník mezi stavebníka a živnostníky k provádění prací stav. oprávněné. Nebyl tedy K. oprávněn na základě živn. listu, znějícího na podnikatelství staveb, stav. práce sám prováděti a zbývá zkoumati důvodnost námitky, jíž jmenovaný st-l popírá, že práce v trestním nálezu označené sám prováděl.
Co rozuměti jest prováděním stavby ani zákon č. 193/1893 ani stav. řády výslovně nevymezují. Tyto zákony jen vytýkají, že prováděti stav. práce smějí jen živnostníci k tomu oprávnění. Se zřetelem k tomu, že jak zák. č. 193/1893 tak stav. řády požadují, aby práce stav. prováděli jen živnostníci k tomu kvalifikovaní, a že těmto živnostníkům ukládají také odpovědnost za způsob provedení stavby, nutno jest míti za to, že k pojmu provádění stavby náležejí všechny ony disposice, které průběh a způsob provedení té které práce určují.
Bylo tedy soudu uvážiti, zdali žal. úřad měl v provedeném řízení dostatečnou oporu pro závěr, že stav. práce — o něž v daném případě šlo — prováděl v naznačeném smyslu nikoli Š., jak tvrdí stížnost, nýbrž K.
K. sám uvedl v řízení, že práce prováděl a dělníky přijímal a propouštěl a že k tomu byl oprávněn, tvrdě, že dělníky přijímal v zastoupení Š.; s druhé strany dovolával se K. toho, že Š. byl jeho náměstkem a že na práce dozíral. Jestliže žal. úřad na základě těchto výpovědí a údajů K. dospěl k závěru, že práce prováděl ve smyslu cit. zákonných ustanovení K. a nikoliv Š., nemohl nss názor ten shledati vadným; při tom nss uvážil, že pouhý dozor sám o sobě není ještě prováděním stavby, pokud s ním není spojeno vlastní rozdělování a řízení příslušných prací.
Podotknouti jest, že zcela bez významu pro posouzení zákonitosti a formální správnosti trestního nálezu jsou vývody stížnosti, pokud v ní K. poukazuje k tomu, že Š. byl jeho náměstkem v živnosti podnikatelství staveb. Nehledě k tomu, zdali za okolností daného případu vůbec o provozování živnosti náměstkem bylo by lze mluviti, jest zřejmo, že oprávnění, jehož K. nabyl ze živn. listu, jest vymezeno obsahem tohoto živn. listu a nemohlo by v jakémkoli směru nabýti rozsahu většího nějakým oprávněním, jež přísluší snad osobě, která úřadu jako náměstek byla ohlášena.
Jestliže však úřad důvodně uznal za prokázáno, že K. uvedené práce prováděl, posoudil právem i jako krytí ve smyslu § 16 zák. č. 193/1893, když Š. podle vlastního doznání na stavbu toliko dohlížel a při tom stavbu jakoby jím prováděnou svým jménem a živn. oprávněním označiti dal. — — —

Citace:

č. 6245. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 253-255.