Č. 6342.

Stavební právo (Čechy). — Policejní právo trestní: I. Zahájení stavby — vyžadující stavebního povolení — dříve než stav. povolení bylo uděleno a nabylo právní moci, je trestné podle § 127 stav. ř. — II. Trestní zodpovědnosti v tomto směru není stavebník zbaven tím, že ujednal se stavitelem, že se tento o stav. povolení postará.
(Nález ze dne 25. února 1927 č. 20681/26).
Věc: Rudolf W. ve M. proti zemské správě politické v Praze o přestupek stavebního řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem ob. trestního senátu ve M. z 26. února 1925 byl st-l pro přestupek § 27 stav. ř., jehož se dopustil tím, že ve sklárně Emmina huť dal stav. firmou F. provésti stavbu, aniž o tom učinil dříve stav. úřadu oznámení, na základě §§ 128 a 129 stav. ř. odsouzen k pokutě 2000 Kč, v případě nedobytnosti k 20 dnům vězení. Podanému odvolání osp rozhodnutím z 21. dubna 1925 nevyhověla, pokutu však na základě § 127 stav. ř. opravila na 600 Kč. Další odvolání zamítnuto nař. rozhodnutím, ježto skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného je zjištěna; k vývodům rekursním nebylo možno vzíti zřetel, ježto trestní zodpovědnost za nezachování předpisů stav. řádu, zejména § 27, stíhá především stavebníka.
Okr. a souhlasně s ní i zem. správa pol. subsumovaly tuto skutkovou podstatu shora uvedenou a st-lem doznanou — na rozdíl od I. instance — pod trest. normu § 127 stav. ř. Učinily tak právem. Neboť stavebník, jenž staví, neopatřiv si předem potřebného stav. povolení, jedná proti předp. § 40 stav. ř., který zakazuje zahájiti stavbu, dokud stav. povolení nenabylo práv. moci, a tedy tím spíše, dokud vůbec nebylo uděleno — jak tomu svědčí citace § 27 stav. ř.; přestoupení předp. § 40 stav. ř. je však dle výslovného ustanov. § 127 stav. ř. trestno dle této normy a nikoli dle normy § 128. Vzhledem k tomu není třeba zabývati se námitkami stížnosti, čerpanými z § 128 stav. ř., jak co do otázky trestnosti, tak i co do výše uložené pokuty.
Zbývá toliko zkoumati důvodnost námitky, že st-li nelze žádné zavinění přičítati, poněvadž podle úmluvy učiněné se stavitelem byl tento sám povinen vyžádati si stav. povolení, a st-l tedy mohl se spolehnouti, že tak učinil. Nss neshledal tuto námitku důvodnou; § 127 stav. ř. stanoví, že pro přestoupení §§ 20, 40, 42 a 50 stav. ř. jsou trestáni »staveb-ník a ti, kdož jinak vinu mají« Srovná-li se toto znění se zněním následujícího § 128, jenž pro ostatní přestupky stav. řádu nařizuje trestati toho, stav. ř., § 128, je patrno, že zákon ukládá pečovati o zachování předpisů §§ 20, 40, 42 a 50 stav. ř. osobně stavebníku a všeliké opomenutí této péče pokládá za zavinění, které již samo o sobě činí stavebníka trestně zodpovědným.
V daném případě st-l nepopírá, že byly sporné stav. práce zahájeny prve nežli k nim dáno potřebné povolení stav. úřadu; hájí se toliko námitkou, že smluvil se stavitelem, že tento sám včas povolení to opatří, a že tedy mohl spoléhati, že jmenovaný tak učinil. Než stavebník povinnost jemu — jak shora dolíčeno — osobně uloženou nemůže takto na jiné osoby přesunouti a tím se zákonné své zodpovědnosti zbaviti. Bylo povinností st-lovou, aby přes úmluvu se stavitelem učiněnou, prve nežli k zahájení prací stav. dal staviteli svolení, zjistil, zda potřebné povolení stav. úřadu bylo dáno. Neučiniv tak, opomenul povinné péče jemu jako stavebníku náležející, a žal. úřad právem uznal ho ve smyslu § 127 stav. ř. vinným.

Citace:

č. 6342. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 443-445.