Č. 6317.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení: I. Okolnost, že vyšší úřad dohlédací zamítl odvolání poplatníků z rozhodnutí nižšího úřadu dohlédacího, schvalujícího usnesení obecního zastupitelstva ve věci správy obecního jmění, není na závadu tomu, aby vyšší úřad dohlédací mohl zrušiti rozhodnutí nižšího úřadu z moci dozorčí. — II. K jakým úkonům majetkové správy obecní je třeba vyslechnutí fin. komise?
(Nález ze dne 16. února 1927 č. 3106.)
Věc: Jakub A. a František K. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze (zem. konc. Dr. Jos. Kliment) o propachtování obecního pivovaru a poplužního dvora. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě dražby spojené s písemným řízením ofertním pronajaty byly poplužní dvůr a pivovar v T., patřící městu P., na dobu 12 let počínajíc od 1. listopadu 1925 Josefu B. z P., který písemnou ofertou nabídl roční nájemné 30000 Kč a v draž. podmínkách požadované naturalie, avšak s výhradou, že veškeré hospodářské a pivovarské budovy i pivovarské zařízení bude uvedeno do dobrého stavu, ve kterém jest uchazeč ochoten je dále udržovati. Nejblíže nižší nabídka 20500 Kč byla učiněna odstupujícím pachtýřem řečeného dvora Václavem Ch. a to ústním podáním při dražbě. V příčině převzetí nájemního objektu pachtýřem a jeho udržovací povinnosti obsahovaly draž. podmínky, které byly sestaveny ve formě návrhu nájemní smlouvy a schváleny ve schůzi ob. zastupitelstva v P. dne 30. října 1924, v odst. I. ustanovení, že obec P. propachtuje dvůr a pivovar v T. ve stavu takovém, v jakém se budovy a zařízení v době smlouvy nacházejí, v odst. IX. uložena pachtýři povinnost po dobu pachtovní beze srážky činže na svůj vlastní náklad obstarávati a prováděti veškeré opravy na nájemním objektu i s dodáním všeho potřebného materiálu a pro případ nesplnění převzatých povinností pachtýřem stanoveno v odst. XIV., že obec jest oprávněna na účet a nebezpečí pachtýře provésti potřebná opatření. Pronájem obecního dvora s pivovarem Josefu B. stal se jednomyslným usnesením ob. zastupitelstva v P. z 19. ledna 1925; v příčině oprav nájemního objektu, požadovaných Josefem B., pak současně usneseno, aby všechny opravy provedl svým nákladem nájemce Josef B. a to nejdéle do 4 roků, počínajíc od 1. listopadu 1925, a aby na úhradu těchto nákladů obec jako pronajímatelka přispívala nájemci každoročně 10000 Kč po celou dobu 12tiletého nájmu.
Odvolání z tohoto usnesení podané Jakubem A. a Františkem K., kteří vystupují před tímto soudem jako st-lé, zamítla osk v P. výnosem ze dne 7. dubna 1925 a zároveň cit. usnesení ob. zastupitelstva o pronájmu ob. dvoru a pivovaru v T. schválila za podmínek ob. zastupitelstvem stanovených.
K dašímu odvolání dnešních st-lů zrušil zsv nař. výnosem z 25. června 1925 rozhodnutí osk jako nezákonné ve výroku, jímž usnesení zastupitelstva v P. z 19. ledna 1925 o pronájmu dvora a pivovaru v T. bylo schváleno a uložil osk-i, aby o schválení uvedeného usnesení nyní znovu rozhodla, v ostatním pak zamítl odvolání st-lů jako bezdůvodné. Výrok ten odůvodněn tím, že rozhodnutí osk obsahuje dva rozdílné správní akty, jednak dozorčí schválení usnesení ob. zastupitelstva o pronájmu ob. nemovitostí, jednak zamítnutí instanční stížnosti do tohoto usnesení. Akt schvalovací zrušil zsv v podstatě proto, že jest nepřípustno udíleti schválení ob. zastupitelstva, jež se dosud nestalo pravoplatným. Na odůvodnění druhého výroku uvedl zsv., že podle návrhu pachtovní smlouvy schváleného ve schůzi ob. zastupitelstva dne 30. října 1924 byli pachtýři povinni po dobu pachtovní beze srážky činže vlastním nákladem prováděti veškeré opravy i s dodáním všeho potřebného materiálu. Usneslo-li se pak ob. zastupitelstvo, provádějíc své dřívější usnesení, ve schůzi dne 19. ledna 1925 pronajmouti objekt za nabízených 30000 Kč, avšak s 12tiletou slevou po 10000 Kč ročně na zrestaurování celého objektu ve směrech přesně vytčených, čili skutečně za 20000 Kč ročně, aniž se dotklo jakkoli původního usnesení, že po dobu trvání pachtu spadnou další opravy k tíži nájemcově, neporušilo tím nijak svého dřívějšího usnesení. Námitka odvolání, že o usnesení ob. zastupitelstva z 19. ledna 1925 se nevyslovila fin. komise, zamítnuta argumentací, že není výslovného zák. předpisu, že by usnesení toho druhu vyžadovala ke své platnosti vyjádření fin. komise (analogie § 6 odst. 1 nemá podle předpisu § 23 odst. 2 fin. nov. arg. a contr. místa, rovněž nepřicházejí v úvahu §§ 9 a 10 fin. nov.), a že ostatně v daném případě, byť i dodatečně, bylo příznivé stanovisko fin. komise zjištěno usnesením z 25. dubna 1925. Proti námitce, že usnesení obce o propachtování dvora a pivovaru odporuje § 21 ob. fin. nov., poukázáno na to, že otázka, dociluje-li se v daném případě výtěžku co největšího a není-li to obecně prospěšným zájmům na újmu, je otázkou skutkovou. S tohoto hlediska zsv nepovažuje číselný peněžitý výnos za jediné kriterium pro zodpovědění této otázky, nýbrž bere zároveň v úvahu ostatní okolnosti, s nimiž § 21 fin. novely počítá a shledává, že pronájem, jímž objekt se zachovává plně svému účelu jako celek a svěřuje se do rukou odborníka, jak z dokladů ve spisech přiložených vysvítá, zcela vyhovuje § 21 ob. fin. novely, přihlédne-li se také k tomu, že číselný nejvýše dosažitelný výtěžek podle draž. protokolu ze 17. prosince 1924 byl by pouze o 500 Kč větší. K výtce st-lů, že se usnesením ob. zastupitelstva odstupující nájemce bezdůvodně zbavuje své smluvní povinnosti odevzdati najatý objekt v původním stavu, poznamenáno v rozhodnutí zsv, že st-lé vkládají do usnesení toho něco, co v něm není, a že usnesením o pronájmu povinnosti odstupujícího nájemce zůstávají nedotčeny.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost uplatňuje především, že v nař. rozhodnutí obsažen jest rozpor, který st-lé vidí v tom, že schvalovací výrok osk byl zrušen a že přes to odvolání z instančního rozhodnutí osk zamítnuto.
Stížnost přehlíží však, že mezi aktem schvalovacím a instančním rozhodnutím je podstatný rozdíl. Akt schvalovací předpokládá pravoplatné usnesení ob. zastupitelstva, které je předmětem schválení. Rozhodnutí instanční naopak předpokládá, že usnesení, které se má státi předmětem schválení, ještě v právní moci není. Vydal-li úřad dozorčí akt schvalovací, dokud usnesení, jež je předmětem dozorčího schválení, nenabylo moci práva, mohl žal. úřad schvalovací akt pro předčasnost zrušiti, aniž toto zrušení nějak bránilo pojednati v instančním řízení o podaném prostředku opravném. Je tedy vytýkaný rozpor jen domělý a námitka bezdůvodná.
V další námitce vytýká stížnost, že nebyla před sporným usnesením vyslechnuta fin. komise. Ani tato námitka není důvodná. Neboť zákon, předepisuje vyslechnutí fin. komise jen v určitých případech, zejména při usnesení o rozpočtech a účtech obecních (§ 9 ob. fin. novely), nových vydáních v rozpočtu neobsazených (§ 11), zastavení neb snížení rozpočtového příjmu (§ 12) a pak v případech § 14. O žádný z těchto případů však nejde. Zejména nelze usnesení o tom, že obec ponese náklady na potřebné opravy pachtovních objektů, pokládati za nové vydání podle § 11 cit. zák., ježto neběží o samostatné nové vydání, nýbrž o správní náklad na kus ob. jmění, o který výtěžek z tohoto ob. jmění (podniku) se snižuje a kterýž podle § 2 č. 2 cit. zák. vyjádřen jest v rozpočtu obecním jen číslicí konečného výsledku.
Stížnost vytýká dále, že ob. zastupitelstvo nebylo oprávněno od perfektní smlouvy, uzavřené s Josefem B., podle níž činilo pachtovné 30000 Kč a podle které pachtýř vzal na sebe povinnost v příčině provedení oprav, ustoupiti a práv obce z perfektní smlouvy se vzdáti, zejména, že nebylo možno tak učiniti bez předchozí revotace původních draž. podmínek.
Námitka tato nesouhlasí s obsahem správních spisů, neboť s Josefem Z. nebylo uzavřeno dvojí právní jednání: nejprve pachtovní smlouva, stanovící pachtovné ve výši 30 000 K, a povinnost pachtýře v příčině udržování objektu a pak další ujednání, kterým obec béře na sebe náklady na restauraci pachtovních objektů, nýbrž bylo uzavřeno pouze právní jednání jediné, obsahující všechny tyto stipulace zároveň. Pokud pak stížnost vytýká nedostatek revotace pachtovních podmínek — námitka má jen tento obsah a nevyvozuje z něho dalších důsledků, zejména neodvodila z něho dalších bodů stižných — není ani tato námitka důvodná, neboť usnesení ob. zastupitelstva z r. 1924 bylo usnesením z 19. ledna 1925 vskutku změněno, třeba že se tak stalo jen implicite. St-lé jako poplatníci nemohou se však pokládati zkrácenými ve svých právech již z toho důvodu, že ob. zastupitelstvo původní usnesení změnilo. Mohli by se jen brániti proti tomu, že touto změnou byli ve svých poplatnických právech zkráceni.
St-lé ovšem i takovouto námitku vznesli, ale jen v tom směru, že nové usnesení se příčí § 96 ob. zříz., podle něhož má býti z ob. jmění docíleno největšího výtěžku. Ježto však § 96 ob. zříz. nahrazen jest §em 21 ob. fin. novely, může námitka tato míti význam jen, vyloží-li se v ten smysl, že nové usnesení a ovšem i instanční rozhodnutí, jímž usnesení toto bylo potvrzeno, příčí se § 21 fin. novely. Podle tohoto ustanovení jest majetek obecní spravovati tak, aby — plně vyhovuje účelu, ke kterému jest věnován— neztenčeně zůstal zachován, pokud pak může poskytovati výtěžek, aby se docilovalo trvale výsledku co největšího. Není tedy největší číselný výtěžek absolutním požadavkem, za který by všechny ostatní ohledy měly ustoupiti. Zákon předpisuje především, že výtěžku má býti docilováno trvale a že objekt majetkový má býti neztenčeně zachován. Námitka vytýkající, že nebylo docíleno nejvyššího možného výtěžku, vychází však z názoru, že největší číselný výtěžek je požadavkem absolutním, a je tedy bezdůvodná. St-lé mohli se sice brániti jen tím, že nebylo dosaženo největšího výtěžku, jehož za neztenčeného zachování substance a bez újmy trvalosti tohoto zdroje příjmů bylo lze docíliti. V tomto smyslu však st-lé nikdy a zejména ve stížnosti k nss podané žádné námitky nepřednesli a nss neměl tedy příčiny, po této stránce, která ostatně týká se otázky skutkové, jen podle § 6 zák. o ss přezkoumatelné, nař. rozhodnutím se zabývati.

Citace:

č. 6317. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 386-389.