Č. 6199.

Technikové soukromí. — Živnostenské právo:*
K pojmu pobočního závodu ve smyslu § 13 min. nař. ze 7. května 1913 č. 77 ř. z. náleží, že jde o systematické přijímání a provádění příkazů mimo stálé bydliště civ. geometra v zastoupení tohoto.
(Nález ze dne 5. ledna 1927 č. 24.452/26.)
Věc: Ing. Josef W. v L. proti zemské správě politické v Praze stran disciplinárního nálezu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pio vady řízení.
Důvody: Pracovní sekce představenstva inženýrské komory pro čsl. republiku jako čestná rada uznala st-le vinným, že porušil vážnost
stavu dle § 19 zák. z 18. března 1920 č. 185 Sb. tím, že má v M. zařízenu nedovoleně stálou, samostatnou filiálku, a uložila mu peněžitou pokutu v částce 3000 Kč a náhradu útrat čestného řízení v částce 720 Kč 10 hal.
Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. — — — —
O stížnosti nss uvážil: — — —
Podle § 19 zák. z 18. března 1920 č. 185 Sb. má pracovní sekce in-
ženýrské komory z úřední povinnosti zakročiti jako čestná rada proti členům: a) zanedbávají-li své povinnosti ke komoře, neb b) poruší-li vážnost stavu. V daném případě jedná se o případ pod b) uvedený. Žal.n úřad shledal porušení vážnosti stavu ve skutečnosti, že st-1, nedbaje
ustanovení § 13 min. nař. ze 7. května 1913 č. 77 ř. z., udržoval pobočný závod v M. Skutkovou podstatu deliktní tvoří tudíž podle nař. rozhodnutí pouze nedovolené zřízení a vedení pobočného závodu. Vzhledem k obsahu stížnosti bylo tedy nss-u jen zkoumati, zdali dle stavu spisů jest zjištěno provozování pobočného závodu ve smyslu § 13 cit. nař. Zdali snad je dána skutková podstata jiného dle § 19 zák. č. 185/
20 stihatelného deliktu, zejména zdali lze ve způsobu sbírání příkazů viděti nezřízenou soutěž, nepříslušelo soudu zkoumati.
Nedovoleným pobočným závodem jest dle § 13 uvedeného nař. rozuměti stálý pobočný závod mimo řádné bydliště civilního geometra, jehož účelem jest přijímání a provádění příkazů. Žal. úřad vyložil tento předpis potud správně, že pokládá vedlejší závod tehdy za existentní,
přijímá-li a provádí-li pobočka příkazy soustavně. Ze souvislosti § 13.
cit. nařízení a § 14 nař. stát. min. z 11. prosince 1860 č. 36.413, jež stanoví, že civilní inženýři jsou povinni vydržovati ve svém bydlišti obchodní místnost, vyplývá ovšem, že zřízení pobočního závodu předpokládá i zvláštní obchodní místnost, ovšem jen pokud jest jí vzhledem
k povaze přijímaných a prováděných příkazů vůbec zapotřebí.
St-1 popírá sice, že v místě domnělé pobočky zvláštní obchodní místnost zřídil, netvrdí však, že zvláštní místnosti bylo v daném případě k provozování pobočného závodu zapotřebí. Popírá jen, že pobočný závod zřídil, ježto neměl úmyslu jej zříditi a ježto pobyt jeho úředníka S.
v M. byl jen dočasný a poměry vynucený, takže nelze mluviti o pobočném závodě ve smyslu § 13 cit. nař., kteréžto ustanovení má na mysli
závod »stálý.« Než znak »stálosti« v § 13. cit. nař. požadovaný nelze
pojímati tak, že by vedlejší závod musil po delší dobu existovati. Výraz »stálý« jest zde míněn jako protiklad výrazu »příležitostný«, což je zjevno z poslední věty cit. § 13. Okolnost, že činnost S-ova v M. měla trvati jen po tak dlouho, dokud S. nenalezne bytu v L., neodnímala by tedy sama o sobě pobočnému závodu povahu »stálosti« ve smyslu cit.
ustanovení. Stejně jsou bez významu i motivy, ze kterých došlo ke zřízení pobočky, jestliže zařízení její má objektivně pojmové znaky závodu pobočného.
Zbývá tudíž jen otázka, zdali st-1 skutečně zřídil pobočku určenou k přijímání a provádění příkazů. Podle znění § 13 cit. nař. lze jen tehdy mluviti o pobočném závodu ve smyslu tohoto ustanovení, když pobočka zřízena jest za tím účelem, aby příkazy jak přijímala tak i prováděla.
Není-li obou těchto znaků, lze mluviti pouze o pracovně mimo řádné bydliště civ. geometra, nikoli však o pobočném závodě ve smyslu cit. ustanovení. Žal. úřad považuje však oba uvedené znaky pobočního závodu ve smyslu § 13 min. nař. za prokázané. Slušelo tedy zkoumati, zdali průvodní materiál proti st-li sebraný dostačuje, aby se mohlo souditi na existenci pobočního závodu ve smyslu shora uvedeném.
Proti zjištění, že inženýr S. přijímal pro st-le příkazy, brání se st-I námitkou, jejíž podstatný smysl je ten, že S. příkazů nepřijímal, nýbrž že je toliko jako úředník st-lův zprostředkoval. Oporu pro své tvrzení má st-1 v okolnosti, že příkazy S-em sbírané, pokud byly v řízení proti
st-li konaném zjištěny, jsou vesměs řízeny přímo na st-le, jak je patrno z dopisnic při jednání z 20. října 1924 předložených. Těmito doklady není ovšem dokázáno, že S. příkazy od zákazníků samostatně v zastoupení st-le přijímal. Jiných průvodů, že by se tak bylo dělo, však úřad v tomto řízení před sebou neměl. Pokud pak jde o provádění příkazů domnělým pobočním závodem, jest mimo spor, že S. prováděl mimo bydliště st-lovo pro tohoto určité zeměměřičské práce. Zdali výkony tyto mají povahu jen pomocných prací pro st-le konaných, které liší se od stejných úkonů jiných zaměstnanců jen tím, že konány jsou mimo bydliště civ. geometra, či mají-li
povahu samostatného provádění přijatých příkazů, není však zjištěno. Není tedy ve spisech dostatečného podkladu pro skutkový předpoklad žal. úřadu, že S. pro st-le mimo jeho bydliště příkazy přijímal a prováděl.
Skutková podstata nedovoleného provozování pobočního závodu ve smyslu § 13 cit. min. nař. nebyla tedy náležitě v žádném z obou uvedených směrů zjištěna.

Citace:

č. 6199. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 177-179.