Č. 6373.

Známky: I. Z jakých důvodů nejsou známky nedistinktivní a t. zv. známky volné způsobilé k ochraně známkové? — II. Při posuzování podobnosti známek nelze přihlížeti k takovým jejich součástem, které samy o sobě nejsou distinktivní nebo které všeobecným užíváním nabyly ve vztahu k jistému druhu zboží povahy značek volných.
(Nález ze dne 7. března 1927 č. 4592.).
Věc: Firma Fr. O., akc. spol. ve V. (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti ministerstvu obchodu (odb. r. K. Weber, za zúč. firmu Ludv. K. v B., adv. Dr. Alf. Pless z Prahy) stran ochranné známky.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Pro firmu Ludvík K., válcový mlýn a továrna těstových výrobků v B., byla dne 19. září 1922 u obch. a živn. komory v Praze pro mlýnské a pecnářské výrobky pod č. 20715 zapsána známka, vykazující obraz ozubeného kola, v němž se nalézá kříž a písmena L.K.B.
Pro firmu František O., akc. společnost, parní mlýn a továrna na chléb v P. byly dne 22. března 1922 u obch. a živn. komory v Praze pro zboží v podstatě téhož druhu zapsány pod č. 19112 a 19117 dvě známky, z nichž prvá vykazuje ozubené kolo s třemi špicemi a průřezem hřídele, druhá ozubené kolo v témže provedení s písmenami F.O.V., umístěnými uvnitř kola tak, že vždy mezi 2 špicemi nalézá se jedno z uvedených písmen. Stejná známka krom toho zapsána pro firmu František O. u obch. a živn. komory v Praze již 10. října 1912 pod č. 7164 a byla dne 31. října 1922 pod č. 21771 obnovena.
Žalobou podanou k min. obch. domáhala se firma Ludvík K. výroku o tom, že jest oprávněna výlučně užívati známky č. 20175 Praha přes zápis právě uvedených známek firmy František O., dále domáhala se toho, aby jí byla přiřknuta náhrada nákladů sporu. V žalobě uvedla po věcné stránce jednak, že mezi známkami, o něž jde, není zaměnitelné podobnosti ve smyslu známk. práva, jednak že ozubené (palečné) kolo mlýnské jest volnou značkou podle § 3, odst. 3. známk. zák. Skládá se tudíž známka firmy Ludvík K. č. 20175 jednak z volné značky, jednak ze součástí lišících se od známek protistrany. Firma František O. popírala proti tomu, že kolo ozubené jest značkou volnou, a dospívajíc k závěru, že známky její i známka protistrany, jsouce ovládány obrazem tohoto kola, jsou si zaměnitelně podobny, poukázala k tomu, že jde o známky, které se vtiskují na chléb a že proto jejich podrobný rozdíl musí ujíti průměrnému konsumentu a to tím spíše, že kříž umístěný ve známce firmy Ludvík K. bude v tomto nejasném provedení vzbuzovati dojem špicí, mezi nimiž jsou umístěna písmena právě tak, jako jest to u známky 19112, pokud se týče u známky 7174 Praha.
Nař. rozhodnutím vyslovilo min. obch. zjistivší předem zájem firmy Ludvík K., odůvodňující vznesení žaloby určovací, že tato firma jest oprávněna užívati známky č. 20715 Praha přes to, že pro firmu F. O. jsou zapsány známky č. 19112, 19117 a 21771 Praha a odsoudilo posléze jmenovanou firmu k náhradě útrat sporu. — — — — — —
Rozhoduje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané, uvažoval nss takto:
Myšlenkový postup, kterým žal. úřad dospěl k svému rozhodnutí, možno stručně schematicky vymeziti takto: Mlynářské kolo palečné není volnou značkou podle § 3 č. 3 známk. zák., avšak jest — poněvadž jest obvyklým emsemblem v průmyslu mlynářském pro výrobky tohoto průmyslu — nedistinktivní. Při srovnávání spor. otázek co do jejich podobností je tudíž nutno od tohoto kola abstrahovati a srovnávati jejich ostatní obsah. Ostatní součásti známek však podobny nejsou, proto jest firma Ludvík K. oprávněna své známky užívati přes existenci známek firmy O.
Přezkoumávaje nař. rozhodnutí, musil si nss nejprve položiti otázku, zdali ony prvé dvě premisy logického závěru, k němuž žal. úřad dospěl, vedle sebe obstojí, to jest onen dvojí předpoklad, že palečné kolo mlynářské není volnou značkou, že však přes to není distinktivní součástí známek. Při tom musil nss výrok úřadu, že toto palečné kolo není volnou značkou, položiti za základ svému rozhodování, ježto tento výrok na sporu není....
Známkový zákon prohlašuje v § 1 za známky podle zák. zvláštní značky určené k tomu, rozlišiti určité výrobky a zboží od jiných výrobků a zboží téhož druhu, to jest od výrobků a zboží z jiného závodu. Značky, které tomuto požadavku nevyhoví, to jest které nejsou způsobilé takto zboží rozlišovati, nejsou ovšem ani způsobilé registrace ani ochrany, jakou známkám zapsaným — a v jistých relacích i značkám nezapsaným — zákon zajišťuje. Příčiny, proč některým značkám nedostává se této způsobilosti distinktivity, možno jest roztříditi v podstatě ve dvě skupiny: 1. Důvod nedostatku distinktivity může tkvíti především v obsahu značky o sobě, t. j. v nedostatečné výraznosti, charakterisační způsobilosti. Sem zařaditi jest na příklad značky záležející v pouhých bodech, jednoduchých čarách, kroužcích a pod. 2. Důvod nedostatečné způsobilosti rozlišovací může býti dále v tom, že to, co bylo zboží připojeno, byť i v úmyslu je rozlišiti, dojmem »značky«, poukazující na původ zboží z určitého závodu, vůbec nepůsobí. Do této kategorie náleží jednak taková označení na zboží, která přímo souvisí s povahou a podstatou zboží samého, způsobem jeho výroby a pod., jednak taková, která poukazují na podstatu, druh určitého zboží. Příkladem tu buď poukázáno na nál. Boh. 1313/22 adm., jímž byla zamítnuta stížnost do rozhodnutí min. obch., upírajícího distinktivitu známce obsahující obraz zboží jí chráněného. Z téhož důvodu, to jest poněvadž nemají ráz značky, možno právem označiti jako nedistinktivní takové výrazové prostředky, které podle svého rázu především působí dojmem projevu obracejícího se na konsumenta, tedy v podstatě mají toliko ráz reklamy. V této příčině buď poukázáno na nál. Boh. 2807/23 adm., týkaiící se známky »Na zdar«.
Příčina nedostatku distinktivity může tudíž záležeti v tom, že označení samo není dosti výrazným a charakteristickým nebo v tom, že označení zboží nepůsobí svým vnějším dojmem jako značka určená právě k individualisování určitého zboží co do jeho původu z určitého závodu. Nedostatek distinktivity má podle toho svůj důvod vždy v povaze označení, ať již o sobě nebo ve vztahu ke zboží jim opatřenému nebo se zřetelem k dojmu, jejž vyvolá v konsumentu. Značky nedistinktivní jsou nezpůsobilé ochrany ve smyslu práva známkového, poněvadž se jim nedostává podstatné náležitosti k pojmu známky ve smyslu § 1 známk. zák. nutné, t. j. způsobilosti, aby jako znak zboží rozlišující na venek působily a byly pojímány.
V § 3 pod č. 3 prohlašuje známk. zákon za vyloučená ze zápisu a tudíž za nezpůsobilá, aby k nim bylo nabyto výhradného práva, taková označení zboží, 108/1895 ř. z., § 3.č3. Zákon má zde na zřeteli zřejmě taková označení, která o sobě nejsou nezpůsobilá, aby jako značky zboží působila, resp. byla pojímána, nýbrž kterých k označení určitého druhu zboží se fakticky používá, které tedy jako označení právě toho druhu zboží v obchodě pojímány jsou. Důvod, proč zákon výslovným předpisem nepřipouští, aby značky, na něž vztahuje se ustanovení § 3, č. 3, byly jako známky určitého jednotlivéého podniku chráněny, netkví tedy v sa- mé povaze označení těch, nýbrž v okolnosti vnější, totiž v tom, že užívání těchto označení pro jistý druh zboží jest všeobecně obvyklé. Značky, kterých se pro jistý druh zboží všeobecně používá, staly se tím jaksi všeobecným majetkem a smysl a účel ustanovení § 3 č. 3 známk. zák. jest zachovati volnost v používání takovýchto značek, t. j. zabrániti, aby jednotlivec zápisem jich jako své známky jiné podnikatele v jich užívání neomezoval. Kdy užívání jistého označení pro jistý druh zboží stává se »všeobecně obvyklým«, jest ovšem otázka skutková. Ale jen značky, jichž používání pro jistý druh zboží jest všeobecně obvyklým, jsou uvedeným ustanovením ze zápisu a ochrany vyloučeny, a nelze zápis a ochranu podle ustanovení toho odpírati značkám, jichž užívání takového stupně všeobecnosti nedostoupilo, aby je bylo lze nazvati všeobecně obvyklým, byť i jich užívání pro jisté zboží bylo dosti častým.
Z předcházejících úvah jest patrno, že důvody, pro které z ochrany jsou vyloučeny jednak značky nedistinktivní, jednak t. zv. značky volné, jsou svou podstatou naprosto různé a nelze je proto směšovati.
Rubem nezpůsobilosti značek nedistinktivních a t. zv. značek volných k známkové ochraně jest, jak již bylo naznačeno, že užívání značek takových jest každému zásadně volno. Nemůže tedy býti nijak omezováno ani tím, že některý podnikatel pojme nechranitelnou značku jako součást do své značky složité; to znamená, že majitel známky takové nemůže brániti jiným podnikatelům užívati stejné značky ani pro podobnost se značkou jeho, jestliže a pokud tato objektivní podobnost jest způsobena právě jen použitím značek nedistinktivních nebo volných na zboží. Tento důsledek plynoucí z nezpůsobilosti nedistinktivních a volných značek k ochraně, bývá formulován také tak, že při posuzování podobnosti známek nelze přihlížeti k takovým jejich součástem, které samy o sobě nejsou distinktivní nebo které všeobecným užíváním nabyly ve vztahu k jistému druhu zboží povahy značek volných. Ale právě jen značkám nedistinktivním a těm, které mají povahu značek volných ve smyslu shora vyloženém, může býti ochrana odpírána.
V daném případě žal. úřad, odůvodňuje svůj výrok, že sporné známky si podobny ve smyslu § 3 známk. novely z r. 1895 nejsou, dovozoval, že obraz palečného kola v obojích známkách obsažený není sice volnou značkou pro zboží mlynářské a pecnářské, ale že přes to při posuzování podobnosti známek k němu hleděti nelze, poněvadž nepůsobí distinktivně, ježto jest znakem (emblémem) v mlynářství a pecnářství zhusta užívaným. Žal. úřad tedy neopřel svůj výrok o předpoklad, že by palečné kolo svojí podstatou bylo vůbec nebo ve vztahu ke zboží mlynářskému a pecnářskému nezpůsobilé, aby jako značka zboží toho působilo; uznal naopak, že jest to emblém také k označování zboží mlynářského a pecnářského zhusta používaný a jako takový známý. Zároveň uznal žal. úřad také, že palečné kolo není pro zboží mlynářské a pecnářské volnou značkou. Jestliže přes to žal. úřad, zkoumaje podobnost sporných známek k obrazu palečného kola v obojích známkách obsaženému nepřihlížel a tak této značce fakticky ochranu odepřel, nemá tento postup ani v ustanovení § 1 odst. 1., ani v ustanovení § 3 č. 3 známk. zák. oporu, a slušelo proto nař. rozhodnutí, jež na tomto základě vyslovilo, že sporné známky si podobny nejsou, jako založené na nesprávném výkladě a použití zákona, zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž nss mohl toho času v jiných směrech zákonitost nař. rozhodnutí přezkoumávati.

Citace:

č. 6373. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 499-502.