Č. 6308.

Lesnictví. — Administrativní řízení. — Řízení před nss: I. Má sdružení majitelů lesů postavení strany v řízení o povolení mimořádné těžby dříví jednotlivému členu sdružení? — II. K výkladu § 4 zák. č. 82/1918 o ochraně lesů.
(Nález ze dne 11. února 1927 č. 423.)
Věc: Sdružení majitelů lesů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v Praze (adv. Dr. Jindřich A. Vaníček z Prahy) proti ministerstvu zemědělství o povolení k vykácení dříví.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zákonem z 22. prosince 1920 č. 683 Sb. zřízen byl fond pro opatření strojených hnojiv, jemuž mimo jiné v §u 11 přiznáno výhradné právo na koupi všeho dříví, které bylo k disposici v období 1920/1921 v území státním ve všech lesích jako mimořádná těžba lesní buď z ušetřených reserv nebo jako t. zv. dříví mniškové. Po vyjití zákona toho utvořilo se Sdružení majitelů lesů v Čech., na Mor. a ve Slez., jež odkoupilo od fondu toho, použivšího oprávnění, daného mu v odst. 6 cit. § 11, shora uvedené výhradné právo za celkový obnos 70000000 Kč. Stalo se tak smlouvou ze 6. října 1921, uzavřenou mezi fondem a Sdružením v dohodě s min. zeměd., obch. a fin. a stpú-em, schválenou usnesením min. rady z 28. července 1921. Kupní cena shora uvedená vypočtena na podkladě přihlášek, jež jednotliví majitelé zaslali ve smyslu čl. I. vl. nař. z 30. března 1921 č. 131 Sb. a v nichž uvedli dle bodu 7 tohoto předpisu ono množství dříví, jež dle jejich názoru jest v lesích jejich k disposici jako mimořádná těžba lesní ve smyslu § 11 zák. č. 683/20. Také podle tohoto klíče opatřilo si sdružení od svých členů úhradu na potřebnou kupní cenu 70000000 Kč. Když však majitelé lesů později žádali za povolení k vykácení onoho dříví, jež jako mimořádnou těžbu byli ohlásili, neuznalo min. zeměd. vše, co jako ušetřená reserva bylo přihlášeno, a nedalo k vykácení tomu v plném rozsahu povolení, potřebné dle § 4 zák. č. 82/1918. Majitelé lesů žádali následkem toho vrácení oněch obnosů, jež složili pouze v předpokladu, že bude jim přihlášená vícetěžba povolena a Sdružení zdráhalo se zase odvésti příslušné částky fondu. Tak stalo se mimo jiné též u Františka J., jemuž nepovolena těžba 15000 m3, za jichž uvolnění zaplatil Sdružení Kč 450000.
Spor mezi Sdružením a fondem vyřízen narovnáním ze 16. března 1925, uzavřeným mezi Sdružením a min. zeměd. v zastoupení fondu v likvidaci, jež má v podstatě tento obsah: 1. Na úplné vyrovnání úplaty s příslušenstvím, k níž Sdružení ve smyslu smlouvy ze 6. října 1921 jest povinno, složí Sdružení obnos 17000000 Kč, uložený u Zemské banky ..... 3. Částky zbývající na kontu Zemské banky bude použito k vyrovnání závazků a nároků proti Sdružení již vznesených, které během 14 dnů po obdržení částky 17000000 Kč min-em zeměd. co do odůvodněnosti své přezkoumány a uznány budou .... Dne 3. dubna 1925 konáno jednání »za přítomnosti zástupců Sdružení a zástupců min. zeměd.«, jehož předmětem dle protokolu o tom sepsaného bylo »přezkoušení jednotlivých případů, ve kterých někteří členové domáhají se vůči Sdružení vrácení zaplacených již příspěvků dle § 11 zák. č. 683/20.« V protokole se praví: Všecky případy byly přezkoušeny a výsledek jednání jest tento: 1. František J. v D. žádá zpět 450000 Kč. — Usnesení: mimořádná těžba původně nemohla býti povolena pro hrozící mniškové nebezpečí. Ježto se poměry valně zlepšily a mniškové nebezpečí nestává, jest min. zeměd. dnes ochotno uvažovati o povolení požadované těžby 15000 m3 a tuto co C těžbu povoliti, když František J. novou žádost k min. zeměd. podá. — — —
Částky, které nebude Sdružení povinno majitelům vrátiti v případech shora uvedených proto, že dojde dodatečně k povolení těžby, budou s min. zeměd. v zastoupení Fondu vyúčtovány.
Na základě tohoto jednání podal František J. opětně žádost za povolení k vykácení shora uvedených 15000 m3, avšak min. zeměd. nař. rozhodnutím vyhovělo jí jen částečně, a to tak, že svolilo podle § 4 zák. č. 82/18, aby žadatel vykácel za účelem splacení dávky na strojená hnojiva v mimořádné těžbě ve svých lesích 4000 m3 uspořených reserv podle výkazu z roku 1922.
Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, musil nss v prvé řadě zabývati se námitkou žal úřadu, že Sdružení majitelů lesů nedostává se legitimace k podání této stížnosti, poněvadž žádost, jež nař. rozhodnutím byla zamítnuta, byla podána Františkem J. a nikoli Sdružením, jemuž v řízení o žádosti té procesní postavení strany vůbec nepříslušelo.
Námitka tato není důvodnou. Podle § 2 zák. o ss rozhoduje nss ve všech případech, v nichž kdo tvrdí, že mu bylo protizákoným rozhodnutím neb opatřením některého úřadu správního v jeho právech ublíženo. Takovéto porušení svého práva stěžující si Sdružení v daném případě také tvrdí — vždyť namítá, že neprávem nebylo vyhověno jeho nároku na povolení k vykácení dříví v lesích J-ských — a nss také shledal, že právo, jehož porušení sdružení tvrdí, bylo skutečně právem jeho, jak plyne z těchto úvah:
Jak z § 11 zákona z 22. prosince 1920 č. 683 Sb., zejména pak z jeho odst. 1, věty poslední a z odst. 9 plyne, bylo zákonem tímto fondu pro opatření strojených hnojiv propůjčeno nejen výhradné právo na koupi dříví tam blíže označeného, nýbrž i právo dříví to vytěžiti; fond byl v odst. 6. zmocněn, práva jemu podle tohoto paragrafu náležející — tedy obě shora uvedená práva — postoupiti jiným osobám, společnostem a pod. V souhlasu s tímto ustanovením vysloveno také v článku II. vl. nař. z 30. března 1921 č. 131 Sb., vydaného k provedení cit. zákonného ustanovení, že v příčině dříví, na něž má fond dle ustanovení toho nárok, může se povolení dle § 4 zák. č. 82/1918, — t. j. povolení k ročnímu vykácení většího množství dříví než jaké připouští § 3 posléze cit. zák. — domáhati nejen vlastník lesa, nýbrž i správa fondu neb osoby, společnosti a podobné, jimž fond postoupí práva jemu dle § 11 zák. č. 683/20 náležející.
Kdyby tedy šlo pouze o dříví, na něž fondu příslušel nárok dle § 11 zák. č. 683/20, nemohlo by o tom býti sporu, že stěžujícímu si družstvu jako právnímu nástupci fondu příslušelo již ze zákona jak právo žádati za povolení k vykácení dříví toho, tak i legitimace stěžovati si do nepovolení takového vykácení, třebas byl o ně zakročil vlastník.
V daném případě ovšem nešlo o takové dříví, neboť o vykácení dříví kalamitního žádáno nebylo a otázka, jde-li o ušetření reservy ve smyslu § 11 zák. č. 683/20, rozhodnuta ve smyslu negativním již výnosy min. zeměd. ze 14. února 1922 a z 20. dubna 1922, jež vešly v moc práva a jichž pravoplatnost v tomto směru — jak níže bude ještě uvedeno — ani později změněna nebyla. Přes to shledal nss, že i ohledně tohoto dříví dostalo se Sdružení platně stejných práv, jaká mu příslušela ohledně dříví z ušetřených reserv a z dříví kalamitního, a to na základě »smlouvy« ze 6. října 1921, uzavřené mezi Fondem pro opatření strojených hnojiv a Sdružením. Jde tu sice o smlouvu, kterou Fond mohl postoupiti Sdružení pouze ona svá práva, jež mu po zákonu příslušela, tedy jistě nemohlo tu býti jako smluvní závazek stipulováno zřízení práva pro Sdružení na dříví, na které se zák. č. 683/20 nevztahoval, avšak tím, že v článku III. pod lit. c) postaveno dříví ze zamýšleného překročení normálního etátu na roveň dříví ušetřenému z reserv a t. zv. dříví kalamitnímu — uvedeným tamtéž pod lit. a) a b) —, že v článku IV. stanoveny závazky pro budoucí rozhodovací činnost vlády i min. zeměd. na půdě jejich kompetence lesně-policejní a že jak vláda, tak i min. smlouvu tuto v jejím plném znění schválily, tedy vrchnostenským aktem uznaly závazky, týkající se jejich veřejnoprávní kompetence i pro sebe za platné a závazné, dostalo se shora uvedeným ustanovením — třeba obsaženy byly ve »smlouvě« — rázu platného a právotvorného aktu vrchnostenského, t. j. aktu, jímž pro Sdružení založena i ohledně dříví ve smlouvě té sub III. lit. c) uvedeného (t. zv. C těžby) stejná práva, jaká mu příslušela ze zák. č. 683/20 ohledně dříví v § 11 zák. toho uvedeného, tedy také legitimace ke stížnosti do rozhodnutí, jímž nebylo povoleno vykácení t. zv. C těžby, třebas o ně byl zakročil majitel lesa a ne Sdružení samo.
Ve věci samé opírá Sdružení nárok svůj na povolení těžby požadovaných 15000 m3 předem o § 11 zák. č. 683/20, tvrdíc, že jde o dříví z ušetřených reserv normální těžby ve smyslu tohoto zák. ustanovení.
V tom směru jemu za pravdu dáti nelze, neboť — jak shora již uvedeno — rozhodlo otázku tuto žal. min. negativně již svými shora cit. výnosy z roku 1922, jež vešly v moc práva. Že pak právoplatnost těchto výnosů po této stránce nebyla zrušena veřejnoprávní úmluvou uzavřenou dne 3. dubna 1925 mezi zástupci Sdružení a zástupci min. zeměd., to patrno ze slovného jejího znění, kde zástupci min. vyslovili ochotu povoliti kácení požadovaného dříví jen jako C těžbu, t. j. jako těžbu mimo rámec § 11 zák. č. 683/20.
Naproti tomu dlužno uznati, že Sdružení nabylo nároku na povolení požadované těžby z vrchnostenských aktů, jež žal. min. jako úřad vykonávající policejní dozor nad lesy vydalo jednak v rámci shora uvedené smlouvy ze 6. října 1921, jednak při jednání ze 3. dubna 1925.
V článku IV. prv jmenované smlouvy zavázalo se totiž žal. min. povoliti mimořádnou těžbu dle článku III. lit. c), 683/1920 sb., čl. 3.lit.c. Ve svých výnosech z roku 1922 rozhodlo sice právoplatně, že tu takové závady jsou, t. j. že hrozí mniškové nebezpečí. Leč pravoplatnost tohoto svého výroku žal. min. při komis. jednání z 3. dubna 1925 opět odvolalo, prohlásivši, že jest ochotno uvažovati znovu o povolení požadované těžby. Zároveň však prohlásilo zde min., že jedinou závadou, bránivší v roce 1922 povolení požadované těžby, bylo hrozící nebezpečí mniškové, a dále, že se nyní poměry valně zlepšily a mniškové nebezpečí minulo. Tímto platným aktem rozhodlo tedy již žal. min., že požadovanou mimořádnou těžbu jako C těžbu povolí, a učinilo formelní vydání rozhodnutí svého závislým jedině na tom, že František J. novou žádost k min. zeměd. podá. Kdyžtě pak podmínka tato byla splněna, bylo žal. min. povinno, závazek platně na sebe vzatý splniti a vydati rozhodnutí povolující.
Jestliže tak neučinilo — vycházejíc zřejmě z mylného právního názoru, že k vydání rozhodnutí takového vázáno není — stíženo jest rozhodnutí jeho nezákonností.

Citace:

č. 6308. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 366-369.