Č. 6213.

Policejní věci. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em (Slovensko): * Ve věcech odstranění nedovolených pomníků (§ 26 zák. z 19. března 1923 č. 50 Sb.) na území
Slovenském není rozhodnutí župního úřadu konečným.
(Nález ze dne 11. ledna 1927 č. 143).
Prejudikatura: Boh. 3737 adm.
Věc: Město L. proti župnímu úřadu ve Zvoleni stran odstranění podstavce sochy Kossuthovy.

Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Policejní komisariát v L. nařídil rozhodnutím z 5. března 1925, na základě § 26 zák. č. 50 z r. 1923 městské radě v L., aby během 15 dnů s podstavce bývalé Kossuthovy sochy na náměstí Republiky odstraniti dala nápis Kossuth a sochu honvéda, držícího v ruce maďarskou zástavu. Rozhodnutí toto odůvodnil v podstatě tím, že Kossuth byl původcem idee maďarské, nepřítelem svobody slovenského národa, protidemokratického smýšlení, jehož ideou byla habsburská monarchie, a že zbytky ty vzbuzují jednak nevoli a pohoršení Slováků, jednak jsou příčinou nepokojů vrstvy maďarského obyvatelstva
iredentisticky smýšlejícího. Konečně uvedl ještě jako důvod, že Kossuth byl gubernátorem, resp. panovníkem jednotného uherského království. Odvolání z tohoto rozhodnutí byl pak současně odňat odkládací účinek.
Župní úřad ve Zvoleni odvolání napadajícímu výrok, jímž mu odepřena byla odkládací moc, rozhodnutím ze 4. dubna 1925 vyhověl, v ostatní části však rozhodnutí odvoláním napadené potvrdil s tím, že město Lučenec je podle § 26 zák. č. 50/1923 povinno nápis »Kossuth« a postavu honvéda s maďarskou zástavou s podstavce do 15 dnů po doručení rozhodnutí odstraniti pod následky uvedenými v 2. odst. § 26 cit. zák. Odůvodňuje toto rozhodnutí připojil se župní úřad v části prvé k náhledu odvolání, v části meritorní pak uvedl: Kossuth je představitelem jednotné státní idee velkomaďarské a jeho socha byla vybudována nejen k jeho poctě, nýbrž i jako symbol této maďarské státní myšlenky. Integrující částkou pomníku je i podstavec s nápisem Kossuth a postavou honvéda s maďarskou zástavou. Celý pomník hlásal velkomaďarskou myšlenku a tisíciletou porobu slovenského národa.
Nss maje jednati o stížnosti na toto rozhodnutí vznesené musel nejprve zkoumati, zda stížností napadené rozhodnutí je konečným rozhodnutím příp. opatřením adm. úřadu po smyslu § 2 zák. o ss, a tu shledal toto:
Nař. rozhodnutí založeno je na předpisu § 26 zák. z 19. března 1923 č. 50 Sb. na ochranu republiky. Cit. zákon přikazuje v § 26 do kompetence politického, případně policejního úřadu vydávati nařízení, aby byly odstraněny pomníky, nápisy a jiné památky umístěné na veř. místě, nebo tak, že jsou viditelné z veř. místa, jsou-li rázu protistátního, nebo jsou-li zřízeny některému členu rodin panovavších ve státech tam uvedených.
Instanční postup pro záležitosti toho druhu zákon ten nestanoví. Jest proto v tomto směru použíti všeobecných norem upravujících instanční postup u úřadů politických. Sporná záležitost vznikla na Slov. Pro území
Slov. jest takovou normou zák. článek XX z r. 1901.
Žal. župní úřad ve Zvoleni v nař. rozhodnutí přihlížel také k ustanovením tohoto zákona. Než maje na zřeteli, že nař. rozhodnutím nařízení úřadu I. stolice, aby odstraněny byly zbylé součásti pomníku Kossuthova z náměstí republiky v L., potvrdil, připojil poučení právní, že podle § 2 zák. čl. XX : 1901 proti jeho rozhodnutí není odvolání přípustno. Žal. úřad však přehlédl, že podle § 12 cit. zák. článku předpis jeho § 2 se nevztahuje na záležitosti spadající v obor příslušnosti správního soudu. Poněvadž pak není normy, jež by řešení sporů vzniklých z použití § 26 zák. č. 50/1923 z příslušnosti nss-u vylučovala, nýbrž naopak, jakmile strana tvrdí, že rozhodnutím úřadu správního bylo její subj. právo porušeno, spor takový podle § 2 zák. o ss před nss náleží, nemá v záležitostech toho druhu, o jaký se zde jedná, instanční omezení stanovené v § 2 zák. č. XX : 1901 místa a připouští se všeobecný pořad končící ministerstvem vnitra, jako nejvyšším úřadem politickým.
Za tohoto stavu věcí bylo by vlastně stížnost odmítnouti jako nepřípustnou. Ježto však okolnost, že strana obrátila se stížností na nss, ač rozhodnutí stížností napadené nebylo konečným rozhodnutím poslední instance správní, byla přivoděna nesprávným právním poučením, jež žal. úřad svému rozhodnutí připojil, jest v tomto právním poučení spatřovati podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 6213. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 203-204.