Č. 6389.

Pozemková reforma: I. Je nezákonné, odepře-li stpú souhlas dle § 7 záb. zák. k žádanému přenesení jednotlivých objektů do nových vložek knihovních jen z toho důvodu, že vlastník odepřel se zavázati že zaplatí 10%ní poplatek podle § 61 příd. zák. — II. Je nezákonné, odepře-li stpú vyloučiti mlýn ze záboru podle § 3 a) záb. zák. toliko pro domnělý nedostatek jeho hospodářské samostatnosti, který vyvozuje z toho, že mlýn ten je poháněn vodou z rybníků státem zabraných.
(Nález ze dne 21. března 1927 č. 4843.)
Věc: Pozůstalost po Karlu L., vlastníku velkostatku v L., proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran souhlasu dle § 7 záb. zák. a vyloučení ze záboru dle § 3 a) záb. zák.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud odpírá souhlas dle § 7 záb. zák. stran parostrojního pivovaru, lihovaru, cihelny, cementárny a mlýnu P. ve L., mlýnů v H., T., v H. u Z. a K. a pokud odpírá nemovitosti ty dle § 3 a) záb. zák. vyloučiti ze záboru, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutí žal. úřadu z 27. října 1925, jímž bylo rozhodnuto o řadě žádostí stěžující si pozůstalosti stran propuštění půdy dle § 11 záb. zák. a § 20 příd. zák., vyloučení dle § 3 a) záb. zák. a souhlasu k dělení dle § 7 záb. zák., napadá stížnost u nss-u podaná jen potud, pokud jím byla zamítnuta žádost ze 13. května 1925 za udělení dodatečného souhlasu ve smyslu § 7 záb. zák. k přepsání určitých objektů, totiž pivovaru, lihovaru, cihelny, cementárny, mlýnu P., vesměs ve L., mlýnu v T., mlýnu v H., mlýnu v K., mlýnu v H. u Z. a lomu v K. do zvláštních vložek a za uznání jich za objekty dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučené, jakož i vyhrazeno rozhodnutí o jich propuštění ze záboru dle § 11 záb. zák. době pozdější.
O stížnosti té uvažoval nss takto:
1. Žádost, aby uděleno bylo dodatečné svolení k přenesení pivovaru, lihovaru, cihelny, cementárny a mlýnu P. ve L., mlýnů v H., T., v H. a K. z oněch vložek, ve kterých v den účinnosti záb. zák. byly zapsány, do nových, zvláštních vložek, zamítl žal. úřad proto, že zástupce st-lův odepřel se zavázati, že zaplatí 10% poplatek dle § 61 příd. zák. Stížnost míní v první řadě, že důvod ten — i kdyby předpis poplatku toho měl v zákoně oporu, což se popírá — neopravňoval žal. úřad k zamítnutí žádosti. Úřad mohl prý nejvýše při udělení souhlasu poplatek předepsati a umožniti tak st-lce, aby se proti předpisu bránila stížností u nss-u. V dalším vytýká pak stížnost, že požadování 10% poplatku dle § 61 příd. zák. při udělení souhlasu, o který bylo žádáno, je v rozporu se zákonem.
Stížnosti sluší dáti za pravdu, že 10% poplatek dle § 61 příd. zák. nelze požadovati, jde-li o souhlas dle § 7 záb. zák. jedině k tomu, aby nemovitost nějaká byla z posavadní vložky vyloučena a do nové zapsána, jestliže ji stpú při tom současně ze záboru nepropouští, nýbrž dosahuje-li nemovitost ta transakcí tou jen posud jí se nedostávající právní samostatnosti, tedy jedné z náležitostí nutných, aby byla uznána za objekt dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučený. V případě takovém jde o dělení ve smyslu § 7 zák. záb., jak nss ustáleně judikuje, ale chybí tu druhá náležitost § 61 příd. zák. vyžadovaná, totiž propuštění ze záboru. Tak judikoval nss již v jiných případech.
Setrval pak nss při názoru tom, který nemohou vyvrátiti vývody odv. spisu žal. úřadu. Neboť názor, že slova použitá v § 61 příd. zák. »pokud se půda propustí ze záboru« neznamenají »propuštění« v technickém slova smyslu, nýbrž zahrnují v sobě event. i »vyloučení« ze záboru, nemůže obstáti, uváží-li se, že objekty ze záboru vyloučené přece vůbec záboru a jeho účinkům úplně unikají a nebylo by je již proto lze podrobovati nějakému poplatku. Neukládá-li však zákon vlastníku povinnost, aby při takovém dělení poplatek dle § 61 příd. zák. za souhlas stpú-u dle § 7 záb. zák. udělený platil, pak nemůže jeho prohlášení, že není ochoten jej zaplatiti, býti důvodem, aby souhlas ten byl odepřen a muselo nař. rozhodnutí, souhlas ten jedině proto odpírající, býti zrušeno pro nezákonnost.
Nějaké vady v postupu, který stpú volil, ovšem nss neshledal. Neboť má-li úřad za to, že zákon nárok strany činí závislým na nějakém plnění strany, může nárok ten zamítnouti, jestliže strana nárok ten vznášející již předem plnění to odepřel, a nemusí jej uznati podmínečně, bude-li strana plniti. Vždyť se tím obrana strany nijak nemaří ani nestěžuje; může se vždy proti zamítavému rozhodnutí brániti námitkou, že zákon nárok její na žádném plnění jejím nečiní závislým.
Zrušení výroku stran § 7 zák. záb. má za následek i zrušení výroku, jímž žal. úřad odpírá uznati parostrojní pivovar, lihovar, cihelnu a cementárnu ve L. za objekty dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučené, poněvadž výrok ten je opřen jedině o nedostatek právní samostatnosti. Nedostatek ten, jehož odstranění se st-l domáhal právě žádostí o souhlas dle § 7 záb. zák., nebyl odstraněn jedině proto, že žal. úřad z důvodu, nemajícího v zákoně opory, odepřel dle § 7 záb. zák. souhlas. Proto muselo i rozhodnutí stran § 3 a) zák. záb., spočívající stran těchto nemovitostí jedině na zrušeném výroku o § 7 záb. zák., býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.
II. Pokud jde o mlýn P. ve L., mlýny v T., v H. a v K. odpírá žal. úřad uznati je za objekty dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučené jednak pro nedostatek právní samostatnosti, jednak pro nedostatek samostatnosti hospodářské. O nedostatku právní samostatnosti platí to, co uvedeno svrchu stran ostatních nemovitostí. Odpírá-li žal. úřad neprávem souhlas dle § 7 záb. zák. k transakci, jíž by mlýny ty nabyly nedostávající se jim právní samostatnosti, nemůže jim pro nedostatek ten, existující dále jedině na základě nezákonného rozhodnutí, odepírati povahu objektu § 3 a) záb. zák. Ovšem učinil by tak právem, kdyby existoval i jiný nedostatek předpokladů v § 3 a) záb. zák. uvedených, z nichž popírá žal. úřad i existenci hospodářské samostatnosti. Nedostatek ten vidí žal. úřad v tom, že mlýny hnány jsou vodní silou z rybníků, jež jsou státem zabrány, že tedy nejsou na zabraném velkostatku nezávislé. Stížnost tvrdí, že mlýny jsou hospodářsky samostatné a dovolává se zejména toho, že jsou propachtovány. Stížnosti jest i tu dáti za pravdu. Dle názoru nss-u jest objekt dle § 3 a) záb. zák. hospodářsky samostatným, tvoří-li dle svého určení sám pro sebe předmět hospodaření, vyloučený z rámce celkového hospodaření na zabraném statku (viz nál. Boh. 3239/24 adm.). Že mlýn je zásadně objektem, t. j. hospodářskou jednotkou, jež svou podstatou a svým hospodářským určením věnován je jinému cíli než hospodářství zemědělskému, to uznává i žal. úřad, neodpíraje vyloučení mlýnů proto, že je nepovažuje za objekty, nýbrž proto, že je nepovažuje za objekty hospodářsky samostatné. Ale mlýn nepřestává býti hospodářsky samostatným proto, že je poháněn vodní silou, která pochází ať již z řeky neb rybníku patřícího k jinému objektu, než mlýn sám. Tím nikterak ještě nevstupuje v rámec celkového hospodaření majitele oné vodní síly, v daném případě v rámec celkového hospodaření na zabraném statku, k němuž patří rybníky, jejichž vodní silou jsou mlýny poháněny.
Žal úřad, odpíraje mlýny vyloučiti ze záboru proto, že jim chybí hospodářská samostatnost, mylně si vykládal pojem hospodářské samostatnosti a bylo proto i výrok, jímž mlýny ty odpírá dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučiti, zrušiti dle § 7 záb. zák.
III. Žal. úřad vyhradil si rozhodnouti o nároku st-le, který vznesl in eventum na nemovitosti, o jichž vyloučení dle § 3 a) záb. zák. v prvé řadě žádal. Stížnost tvrdí, že výhrada ta odporuje zákonu, ježto st-l má právní nárok na propuštění jich dle § 11 záb .zák. Nárok ten mu však nař. rozhodnutím ještě nebyl odepřen, nýbrž jen rozhodnutí o něm bylo oddáleno, jde tedy námitka mimo. Že by úřad nebyl oprávněn rozhodnutí o nároku oddáliti, stížnost netvrdí a nemohl se proto nss otázkou tou zabývati.
Pokud jde o nemovitosti tvořící lom v K., byla žádost, nemovitostí těch se týkající, zástupcem stěžující si strany při místním šetření dne 28. července 1925 výslovně odvolána a nemůže tedy stížnost vytýkati, když žal. úřad nemovitosti ty jako objekt dle § 3 a) záb. zák. ze záboru nevyloučil, když stěžující si strana v řízení o to nežádala, resp. žádost odvolala.

Citace:

č. 6389. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 528-531.