Č. 6215.

Státní zaměstnanci: I. * Předpis § 29, odst. 4. služ. pragmatiky nebyl dotčen předpisy §§ 8 a 13 zákona č. 286/1924. — II. *
Výrok úřadu o ztrátě služebních požitků ve smyslu § 29, odst. 4 služ. pragmatiky může se týkati i požitků již vyplacených a tedy i požitků za dobu minulou.
(Nález ze dne 11. ledna 1927 č. 224.).
Věc: Vladislav N. ve V. (adv. Dr. Frt. Flaschner z Prahy) proti Civilní správě Podkarpatské Rusi (odb. rada Dr. Karel Ludwig) o zastavení služebních platů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem žal. úřadu ze 13. června 1925 přeložen byl st-l dnem 1. července 1925 z úřední potřeby od župního úřadu ve Vel. Sevljuši k hlavnoslužnovskému úřadu v Mukačevě. St-l podal proti přeložení tomu stížnost k min. vnitra, byl však výměrem žal. úřadu z 27. června 1925 vyrozuměn, že úřad na svém rozhodnutí ze 13. června 1925 trvá. Když pak župan v Mukačevě dne 31. července 1925 podal zprávu, že st-l dosud službu v Makačevě nenastoupil, zastavil žal. úřad nař. rozhodnutím dle odst. 4 § 29 služ. pragmatiky dnem 26. července 1925
st-li výplatu veškerých požitků, jelikož bez dostatečného důvodu omluvného od 27. července 1925 nekoná službu.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
St-l namítá, že případ jeho vyřízen byl na základě §§ 8 a 13 restrikčního zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb. tím, že st-l byl přípisem žal.
úřadu z 31. srpna 1925 vyrozuměn o úmyslu žal. úřadu, dáti st-le do trvalé výslužby na základě ustanovení § 8 odst. 4 a § 13 cit. zák. a že
konečně výměrem žal. úřadu ze 16. září 1925 byl na základě § 13 cit.
zák. dán do trvalé výslužby. Ježto pak dle § 30 odst I. cit. zák. veškeré služební a pensijní předpisy a smlouvy tomuto zákonu odporující pozbyly platnosti, byl prý předpisem §§ 8 a 13 restrikčního zákona předpis § 29 služ. pragmatiky změněn, a nemohl prý proto úřad předpisu § 29
služ. pragmatiky na st-le upotřebiti. Námitka tato jest bezdůvodná nejen proto, že výměry týkající se přeložení st-lova do výslužby vydány byly později než nař. rozhodnutí a tedy na zákonitost nař. rozhodnutí nemohou ex post míti žádného účinku, nýbrž i proto, že předpis § 29 služ. pragmatiky nebyl předpisem §§ 8 a 13 zák. č. 286/1924 nikterak dotčen. Neboť předpis § 29, posl. odst. služ. pragmatiky stanoví, že úředník, který déle než tři dny se do služby nedostaví, nemoha uvésti dostatečného důvodu omluvného, ztrácí — nehledě k disc. zodpovědnosti — po dobu neospravedlněné
nepřítomnosti svoje požitky, kdežto § 8 zák. č. 286/1924 stanoví naproti předpisu § 67 služ. pragmatiky o přeložitelnosti úředníka v mezích jeho služebního odvětví a resortu odchylku v tom směru, že úředník může býti zaměstnán i v nižším služebním odvětví nebo v jiném resortu
anebo přeložen na jakékoliv místo ve svém nebo i v jiném služebním odvětví nebo jiném resortu. I když pak odst. 4 § 8 zák. č. 286/1924 stanoví, že proti zaměstnanci, který takovému příkazu bez vážného důvodu do stanovené doby nevyhoví, má býti zakročeno dle § 13, t. j. přeložením do trvalé výslužby, není tím nikterak ještě vyloučeno použití předpisu § 29 posl. odst. služ. pragmatiky, ježto předpis tento předpisu § 8 odst. 4 zák. č. 286/1924, tím méně pak předpisu § 13 zák. č. 286/1924 neodporuje. Platí tedy předpis § 29 služ. pragmatiky i vedle §§ 8 a 13 zák. č. 286/1924 dále.
Opatření, jaké má na mysli předpis § 29 odst. 4 služ. pragmatiky, není také opatřením rázu disc., jak st-l mylně za to má, nýbrž jest opatřením čistě administrativním, jak plyne již z té okolnosti, že v § 29 odst. 4 se výslovně praví, že úředník ztrácí svoje požitky bez ohledu na
svoji zodpovědnost disciplinární. Opatření takové jest ledy přípustno vedle řízení disc., není trestem, a není disc. komise ani příslušnou, opatření takové učiniti.
Stížnost však dále namítá, že nař. rozhodnutí se příčí i předpisu § 29 služ. pragmatiky a sice proto, že zastavení platů nemůže nastati ex tunc nýbrž ex post. — — — — —
Avšak podle § 29, posl. odst. služ. pragmatiky ztrácí úředník svoje požitky po dobu neospravedlněné nepřítomnosti a požitky již vyplacené se srazí od příští výplaty. Z toho plyne, že se výrok úřadu o ztrátě
požitků může týkati i požitků již vyplacených a tedy po případě i požitků za dobu minulou. Tím padá námitka tato. — — — — —

Citace:

č. 6215. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 205-206.