Č. 6351.

Samospráva obecní. — Obecní úředníci. — Administrativní řízení: I. * Právo volby ve smyslu předpisu § 41, odst. 2 zák. č. 443/1919 může obecní úředník vykonati i v žádosti o přeložení na trvalý odpočinek. — II. * Opomenutí, jež dává dozorčímu úřadu právo dozorčího zásahu podle § 43 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. česk., nastává nejen tehdy, nedodrží-li obec dozorčím úřadem stanovenou lhůtu k provedení zákonných opatření, nýbrž i tehdy, lze-li z okolností případu souditi, že obec nehodlá učiniti opatření zákonem jí uložená. — III. Kdo hradí požitky obecního úředníka bývalé společné obce, když se tato rozdělí na několik samostatných obcí?
(Nález ze dne 28. února 1927 č. 8432/26).
Prejudikatura: Boh. 971/21, 1469/22 adm. a j.
Věc: Obce K., B., M., O. a S. proti zemskému správnímu výboru v Praze o pensijní nároky obecního úředníka Josefa H.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud vyslovuje, že Josef H. jest ve služebním poměru k nynější obci K. a že tato obec jest mu ze služebního poměru jeho zavázána, zrušuje se pro nezákonnost; jinak zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: Ve schůzi ob. zastupitelstva v K. bylo dne 19. června 1897 usneseno, aby uprázdněné místo ob. tajemníka bylo propůjčeno Josefu H. V zasedání téhož ob. zastupitelstva dne 24. října 1920 byly služ. požitky tajemníka Josefa H. na základě dohody s ním stanoveny roční částkou 16000 Kč kromě bytu a otopu.
Usnesením vlády ze 3. května 1924 byla podle zák. z 18. března 1921 č. 117 Sb. ve znění zák. z 21. prosince 1922 č. 406 Sb. a z 21. prosince 1923 č. 257 Sb. obec K. rozloučena v pět samostatných obcí a to: B., K., M., O. a S. s tím, že v příčině úpravy majetkových poměrů mezi obcemi se vládě vyhrazuje další rozhodnutí, pakli se zúčastněné obce nedohodnou.
Ve schůzi likvidačního výboru býv. polit. obce K., konané dne 28. prosince 1924, prohlásili všichni přítomní zástupci nově utvořených obcí, že dosavadní ob. sekretáře Josefa H. ponechají v jeho služ. poměru a že mu na dále přináleží předepsané služ. požitky jako ob. úředníku. Josef H. však, byv do schůze pozván, prohlásil, že své služ. místo z důvodů zdrav. skládá dnem 31. prosince 1924, a zároveň podal žádost o přeložení do výslužby s roč. pens. požitky 18933,81 Kč. Žádost ta byla jednomyslně zamítnuta s odůvodněním, že pensionování Josefa H. jest té doby ještě sporno a požadované pens. požitky shledány příliš vysokými. Toto usnesení bylo Josefu H. intimováno, týž však od 1. ledna 1925 službu u obce již nekonal, a nebyly mu ani akt. služ. plat ani pens. požitky vypláceny, proti čemuž Josef H. hledal odpomoc u osk v B. a u zsv v Praze.
Výnosem z 31. července 1925 určila osk v B., zakročujíc z dozorčí moci podle § 43 zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb., pens. požitky Josefa H. roční částkou 16621,44 Kč a ustanovila, že na tyto pens. požitky mají nově vzniklé obce přispívati podle poměru daňové poplatnosti.
K odvolání zúčastněných obcí pozměnil zsv nař. výnosem rozhodnutí osk, rozhodnuv: 1. že Josefu H. přísluší charakter ob. úředníka ve smyslu zem. zák. č. 35 z r. 1908 a zák. č. 443 Sb. z r. 1919 ve službách nynější obce K., 2. že má ke dni 31. prosince 1924 nárok na pensionování na základě služ. doby v trvání 27 let 6 měsíců a 11 dní; 3. že má nárok na pens. požitky proti nynější obci K. v úhrnné částce roční 16451,28 Kč; 4. že se zrušuje jako zmatečný výrok osk, určující, že břemeno pens. nároků Josefa H. má nésti obec K. spolu s novými obcemi rozloučením obce K. utvořenými určitými kvótami, stanovenými podle poměru poplatnosti jednotlivých obcí.
V důvodech uvedeno, že Josef H. zastával trvale systemisované místo služební u obce k obstarávání veškeré agendy obecní, jak patrno z označení onoho místa jako místa ob. tajemníka. Josef H. také od doby svého ustanovení práce při ob. úřadě nepřetržitě obstarával a měl tedy již v době, kdy vstoupil v účinnost zák. o ob. úřednících z r. 1908, nárok, aby mu byl přiznán charakter úředníka ve smyslu tohoto zák., a aby mu byly podle téhož zák. upraveny služ. požitky, což obec K. v podstatě sama uznala, upravivši Josefu H. v r. 1920 služ. požitky podobně předpisům zák. č. 443/1919. Poněvadž pak Josef H. zastává místo tajemnické u obce K. jako výhradné své povolání a pro zákon č. 443/1919 vykonal volbu ve smyslu předpisu § 41 tohoto zák. nejposléze tím, že vznesl nárok na pens. požitky v částce 18933,81 Kč, nelze mu upírati charakter ob. úředníka ve smyslu zákona posléz cit. Josef H. byl dne 31. prosince 1924, ke kterému dni se ucházel o pensionování, přes 60 let stár a vykazoval celkovou služ. dobu 27 let 6 měsíců, měl tedy řečeného dne na základě ustanovení § 21 odst. 2 a 3 zák. č. 443/1919 nárok na přeložení do výslužby bez jakéhokoliv průkazu nezpůsobilosti; tento nárok, plynoucí ze zákona, byla obec povinna uznati a nebyla oprávněna Josefa H. přidržovati k další službě. Za této situace nemůže ani zdráhání vykonávati dále službu býti na újmu existenci nároku na pensionování. Obec K. právě proto, že neuznala zákonný nárok Josefa H. na. pensionování, opomenula učiniti opatření, ke kterému byla ze zákona povinna; osk byla tudíž jako dozorčí úřad podle § 43 zák. o ob. úřednících oprávněna učiniti potřebné, aby zákonu bylo učiněno zadost. Další odůvodnění obsahuje podrobný výpočet pens. požitků Josefu H. přiznaných, jehož správnost není stížností k nss podanou brána v pochybnost. K odůvodnění výroku, že subjektem zavázaným vůči Josefu H. ve věci jeho pens. nároků zůstává obec K. samojediná, uvedeno v odůvodnění, že obec K. jako právnická osoba nezanikla, nýbrž se toliko její oblast zmenšila vyloučením čtyř osad, jež konstituovány jako obce samostatné. Zmenšená obec K. zůstala však dále ve veřejnoprávním vztahu ke svému úředníku, tak že jen proti ní jako služ. pánu Josefa H. mohou směřovati služ. nároky posléze jmenovaného, tudíž i nárok na pensinování a na pens. požitky. Osk rozdělila plnění závazku vůči Josefu H. na veškeré obce, vzniklé na území někdejší obce K., neopřevši se o majetkoprávní vypořádání zúčastněných obcí, stanovené snad při rozluce, nýbrž stanovivši povinnost jednotlivých obcí podle poměru jejich poplatnosti. Osk nebyla však kompetentní, aby, nestarajíc se o úpravu majetkoprávních poměrů mezi rozloučenými obcemi, stanovenou buď dohodou mezi zúčastněnými obcemi nebo, kdyby k dohodě nedošlo, vládou, sama bez zákonného zmocnění a podkladu si normu pro úpravu takovou konstruovala.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto: — —
Stížnost opírá své záporné stanovisko k nároku Josefa H. na přiznání pens. požitků především o právní názor, že jmenovaný nebyl ob. úředníkem podle zák. z 29. května 1908 č. 35 česk. z. z. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. a § 32, odst. 2. ob. zř., nýbrž pouhou pomocnou silou ob. starosty. Námitku tu neshledal nss důvodnou.
Základem služ. poměru Josefa H. k obci K. jest usnesení ob. zastupitelstva z 19. června 1897, jež znělo, že uprázdněné místo ob. tajemníka se propůjčuje Josefu H. V usnesení tom není výslovně řečeno, zda Josef H. jest obecním úředníkem, rovněž však není naznačeno, že jest ustanoven pouze na výpomoc. Jde tudíž o to, jaký smysl vyplývá ze znění řečeného usnesení podle všeobecných pravidel interpretačních. Uváží-li se, že slovy »obecní tajemník« vyznačuje se všeobecně zaměstnanec, který obstarává úřednické práce ob. úřadu, zejména práce konceptní, kteroužto agendu Josef H. také nepopřeně u obce K. od svého ustanovení v r. 1897 až do konce roku 1924 nepřetržitě zastával, že při ustanovení H. obec si nevymínila žádné výpovědi, vezme-li se dále v úvahu, že ani podle práv. stavu v roce 1897, ani podle zák. o ob. úřednících nebyla pro ob. úředníky v malých obcích předepsána určitá minimální kvalifikace (arg. § 42 zák. o ob. úřednících) a že obec K. neodepřela provésti úpravu služ. požitků Josefa H. podle norem platných pro ob. úředníky, nelze shledati, že by úsudek žal. úřadu, že Josef H. byl oním usnesením z roku 1897 ustanoven def. ob. úředníkem, byl nesprávný. Na tom nic nemění, zda ob. zastupitelstvo se podle § 42 cit. zák. předem usneslo na tom, má-li býti zřízeno místo úřednické a jaké, neboť systemisování místa úřednického, které je ovšem nezbytným předpokladem toho, aby osoba na ně dosažená mohla býti pokládána za úředníka, nemusí se státi aktem samostatným, nýbrž, jak bylo nss-em opětně vysloveno (srovnej na př. nál. Boh. 971/21 adm.) — může se státi implicite také tím, že se určitá osoba jmenuje úředníkem, čímž se zároveň systemisuje místo osobě té ustanovením propůjčené. I kdyby tedy místo ob. tajemníka nebylo dříve již systemisováno, — ačkoli znění usnesení ob. zastupitelstva z roku 1897 spíše nasvědčuje opaku, — sluší míti za to, že se tak stalo ustanovením Josefa H. ob. tajemníkem. Po vydání zák. o ob. úřednících nebylo pak již třeba zvláštního usnesení ob. zastupitelstva o systemisaci úřednického místa podle § 42 cit. zák., neboť podle posl. odst. § 42 ve spojení s § 41 téhož zák. zůstal Josef H. jako ob. úředník, ustanovený před účinností zák. o ob. úřednících, i na dále ve svém dosavadním úřednickém postavení. Tím pak, že zažádal o úpravu svých pens. požitků podle zák. č. 443/1919, vykonal volbu pro úpravu svého služ. poměru dle tohoto zák. ve smyslu § 41 odst. 2, a sluší tedy jeho nároky posuzovati podle tohoto zák. Námitka stížnosti, že uplatnění opce pro zák. č. 443/1919 bylo přípustno a účinno jenom bezprostředně potom, co zákon tento nabyl účinnosti, nemá v zákoně žádné opory.
Podle § 21, odst. 2 a 3 nabývá nároku na výslužné úředník trvale ustanovený nepřetržitou službou u téže obce nejméně desetiletou, prokáže-li, že se stal bez vlastního zavinění k další službě neschopným. Průkazu toho netřeba však u úředníka, který — maje již nárok na výslužné — dosáhl 60 let věku. Stížnost namítá, že Josefu H. nárok na výslužné nepřísluší, poněvadž neměl ještě desetiletou nepřetržitou službu u obce. Při této námitce vychází stížnost z předpokladu, že — připustí-li se vůbec, že Josefu H. přiznán byl charakter ob. úředníka, — mohlo se tak státi nejdříve usnesením ob. zastupitelstva z 24. října 1920, jímž upraveny mu požitky souhlasně s předpisy zák. č. 443/1919. Leč, je—li — jak svrchu dolíčeno — zjištěno, že Josef H. nabyl povahy ob. úředníka již ustanovením za ob. tajemníka v roce 1897, a jestliže — jak nesporno — od té doby nepřetržitě u obce K. sloužil, je tím prokázáno, že v době podání žádosti za přeložení na trvalý odpočinek předpoklad l0leté služby jakožto podmínky nároku na výslužné byl již splněn.
Stížnost dále namítá, že Josef H., i kdyby byl měl proti obci nárok na pens. zaopatření podle zák. o ob. úřednících, nároku toho podle § 22 č. 1 tohoto zák. pozbyl. Ani tato námitka není důvodná. Podle cit. předpisu pozbývá nároku na výslužné úředník, který se vzdá služby dobrovolně, anebo vystoupí z ní o své vůli, neprokázav neschopnosti ke službě, je-li k podání takového průkazu podle § 21 zák. povinen. Josef H. se služby nevzdal; prohlásil sice ve schůzi dne 28. prosince 1924, že své místo »skládá«, avšak ze současně podané žádosti za přeložení do výslužby je patrno, že tím nemínil vzdání se služ. postavení, vystoupení ze svého dosavadního služ. poměru vůbec, nýbrž toliko odchod ze služby aktivní. Je sice pravda, že podle spisů od 1. ledna 1925 z akt. služby o své újmě vystoupil; poněvadž však — jak nesporno — byl v tu dobu již 60 let stár a tedy podle § 21 cit. zák. nebyl již povinen prokazovati svoji neschopnost ke službě, nemohla zmíněná okolnost způsobiti zánik jeho nároku na výslužné, a mohla nanejvýš přivoditi jenom důsledky disciplinární.
V dalším vytýká stížnost, že k dozorčímu zákroku podle § 43 zák. o ob. úřednících v daném případě nebylo podkladu, poněvadž — i když se připustí, že Josef H. byl ob. úředníkem po rozumu tohoto zák. — ob. zastupitelstvo opatření stran přiznání pens. požitků neopomenulo, nýbrž pouze odložilo. K tomu dlužno však uvésti:
Podle § 43 zák. o ob. úřednících jest okr. výbor, vykonávaje dohled nad tím, aby zákona toho bylo šetřeno, oprávněn učiniti všeliká opatření, jež dle zák. toho učiniti náleží ob. výboru, pokud by úřad ten opomenul je učiniti. Dozorčí zákrok okr. výboru není tedy podmíněn tím, že obec odepře povinné opatření učiniti, nýbrž již tehdy, když je učiniti opomene, t. j. když je neučiní, ač je učiniti mohla a měla. Usnesením z 28. prosince 1924 obec prohlásila, že nároku Josefa H. na pensionování neuznává, protože právní základ jeho je sporný a požadovaný obnos příliš vysoký. Nerozhodla tedy o vzneseném nároku, ač k tomu byla povinna, a neučinila tak ani tehdy, když výměrem osk z 29. ledna 1925 k úpravě záležitosti H-ovy byla vyzvána. Jestliže ani do července 1925 neučinila ve věci žádného opatření, mohl úřad právem tento průtah pojímati jako opomenutí povinného opatření ve smyslu § 43 zák. o ob. úřednících, které opravňovalo osk-i, aby opatření to z dozorčí moci provedla sama. Posléze brojí stížnost proti výroku žal. úřadu, že Josefu H. nárok takto zjištěný na pens. požitky přísluší jen proti nové obci K., nikoli také proti ostatním obcím, jež vyloučením dřívější obce K. vznikly. V tomto bodu — v němž může se dotčenou cítiti a tedy za legitimovanou uznána býti arciť toliko (nynější) obec K. — bylo dáti stížnosti za pravdu. Zsv sám uznal, že osk nebyla kompetentní, aby, nestarajíc se o úpravu majetkoprávních poměrů mezi rozloučenými obcemi, stanovenou buď dohodou mezi zúčastněnými obcemi, anebo — kdyby k dohodě nedošlo — vládou, bez zákonného podkladu o rozvrhu pens. břemene na nově vzniklé obce sama rozhodovala. Dopouští se však sám stejného překročení své kompetence, vyslovuje-li, že subjektem pens. závazků vůči Josefu H-ovi je toliko nová obec K. s vyloučením ostatních obcí, jež rozloučením staré obce K. vznikly. Josef H. byl — jak nesporno — úředníkem staré polit. obce K., a tato obec byla co do všech jeho materielních nároků z onoho služ. poměru vyplývajících — a tedy i co do nároku pens. zaopatření — zavázaným subjektem. Když usnesením vlády z 3. května 1924 obec K. byla rozloučena v několik obcí samostatných, tvořily závazky její ze služ. poměru Josefa H. pasivní součást společného ob. majetku, a otázka, zda a event. jakým způsobem toto pasivum bude rozvrženo mezi nově vznikající obce, tvořila součást oné úpravy majetkových poměrů, jež podle cit. usnesení vlády zůstala vyhrazena dohodě zúčastněných obcí resp. — nedojde-li k dohodě — rozhodnutí vlády. Nebyl tedy zsv příslušným toto uspořádání majetkové pokud se týče pens. břemene ohledně Josefa H. sám vysloviti (srovnj Boh. 1469/22 adm.); nějaké dohody anebo rozhodnutí vlády, které by bylo podkladem sporného jeho výroku, tu není. V tomto bodě je tedy nař. rozhodnutí nezákonným.

Citace:

č. 6351. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 459-463.