Č. 6291.

Vojenské věci (Podk. Rus): O úřední příslušnosti stran náhrady škod podle zák. o válečných úkonech, pokud se týče podle zákona o ubytování vojska.
(Nález ze dne 7. února 1927 č. 2389.)
Věc: Josef H. v M. proti Civilní správě Podkarpatské Rusi o náhradu škod, způsobených ubytováním vojska.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Žádostí z 10. února 1924 domáhal se st-l u Civ. správy Podk. Rusi, aby mu voj. správa dala náhradu za poškození stáje, způsobené voj. koni, kteří v ní byli v letech 1920 až 1923 podle potřeby umístěni, jakož i náhradu za 8 q slámy, která byla ve stáji a byla zkrmena. O této žádosti konalo se šetření a po jeho skončení zaslala intendance zem. voj. velitelství přípisem z 10. dubna 1924 spis civ. správě Podk. Rusi s tím, že ze spisu je zřejmo, že požadavek st-lův není oprávněn, jelikož stáj mu byla odevzdána v pořádku, což svým podpisem potvrdil. Tento přípis byl st-li sdělen výměrem polic. komisařství v Mukačevě ze 13. května 1924.
Podáním z 23. května 1924 vznesl st-l u Civ. správy Podk. Rusi námitky proti obsahu zmíněného přípisu intendance voj. velitelství a žádal, aby jeho prosba o náhradu škody způsobené na cementové podlaze ve stáji, na žlabech a za 8 q slámy v tehdejší ceně 500 K byla znovu projednána. Nař. rozhodnutím vyslovila Civ. správa, že záležitost náhrady škody způsobené st-li umístěním voj. koní v jeho stáji v letech 1920 až 1923 byla znovu vyšetřena a shledáno, že st-l nemá nároku na náhradu škody, poněvadž potvrzením z 31. prosince 1923 prohlásil, že stáj používaná v této době byla mu uvedeného dne v úplném pořádku předána s výslovným podotknutím, že žádných dalších nároků nečiní.
O stížnosti nss uvážil:
Podkladem řízení, jež došlo ukončení nař. rozhodnutím, byla žádost st-lova o náhradu škody, která mu byla způsobena umístěním voj. koní v jeho stáji v letech 1920 až 1923. Jde tedy o náhradu škody, vzniklé ubytováním vojska. St-l ani ve své žádosti z 10. února 1924, ani v žádném ze svých dalších podání neuvedl, na základě kterého zákonného předpisu domáhá se náhrady škody jemu vzniklé. Nař. rozhodnutí rovněž neudává, na jakém zákonném podkladě bylo vydáno a ani stížnost na tento soud podaná se této otázky nedotýká. Dlužno proto především zjistiti právní základ naříkaného rozhodnutí.
V podání z 10. února 1924 tvrdil st-l, že škoda byla mu způsobena v letech 1920 až 1923, v podání pak z 23. května 1924, že škodu způsobili voj. koně umístění v jeho stáji asi od měsíce října 1921 do měsíce února 1923; totéž tvrdil v podání z 14. února 1925, řízeném na intendanci zem. voj. velitelství v Užhorodě, a tvrdí také ve stížnosti na tento soud.
Nss uvážil, že v této době trval dle § 2 zák. čl. LXVIII : 1912 závazek ke konání vál. úkonů, jehož zánik byl prohlášen vl. nař. z 25. listopadu 1921 č. 424 Sb. V § 2 tohoto nař. bylo stanoveno, že opatření, učiněná na podkladě §§ 19, 20 a 21 cit. zák. článku o vál. úkonech, jež nebyla do doby vyhlášení tohoto nařízení odvolána, zůstávají na přechodnou dobu až do svého odvolání v platnosti.
Stalo-li se umístění voj. koní dle předpisů zák. o vál. úkonech (§§ 1 a 21, odst. 1), pak byl by k rozhodování o náhradě škody, vzniklé z ubytování vojska za mobilisace, povolán orgán v § 33 téhož zákona uvedený, totiž min. komise pro vál. úkony. Pokud by tedy přicházel v úvahu zákon o vál. úkonech, nebyla by Civ. správa k rozhodování příslušna.
Zakládal-li by st-l svůj nárok zcela aneb z části na zák. čl. XXXVI : 1879 o ubytování vojska a rozhodovala-li Civ. správa na tomto zákonném podkladě, pak dlužno uvážiti, že dle § 20 přísluší rozhodování vrchnostem veřejné správy, v nejvyším stupni dle § 2 zák. z 31. března 1920 č. 218 Sb. mno v dohodě s min. vnitra. Na této kompetenci nebylo nic změněno vl. nař. ze 7. června 1923 č. 113 Sb. Dle zákona o ubytování vojska nebyla by tedy Civ. správa vůbec povolána řešiti spor o náhradu škody vzniklé ubytováním vojska.
Ať již Civ. správa rozhodovala dle zák. o vál. úkonech nebo dle zák. o ubytování vojska, osobovala si kompetenci, která jí v žádném případě nepřísluší. — — —

Citace:

č. 6291. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 336-338.