Č. 6411.

Státní zaměstnanci: * Berní úředník VII. hodn. třídy, pensionovaný před účinností vl. nař. z 20. dubna 1920 č. 308 Sb., nemá nároku na titul »berního ředitele ve výslužbě.«
(Nález ze dne 18. března 1927 č. 10295/26).
Věc: Rudolf L. v P. proti ministerstvu financí stran přiznání titulu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad žádosti st-le za přiznání titulu »berního ředitele v. v.«, jelikož nař. vl. z 20. dubna 1920 č. 308 Sb., jímž byl zaveden titul berního ředitele pro berní úředníky v VII. hodn. třídě, se na st-le, který byl dekretem ze 7. srpna 1912 přeložen do trvalé výslužby, nevztahuje.
Stížnost do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou.
Jest sice pravda, jak st-l vytýká, že vl. nař. z 20. dubna 1920 č. 308 Sb., zavádějíc pro berní úředníky VII. hodn. třídy titul berního ředitele, praví zcela všeobecně, že berním úředníkům VII. hodn. třídy stát. úředníků náleží titul »berní ředitel« a že nečiní výslovného rozdílu mezi úředníky činné služby a úředníky ve výslužbě, než z okolnosti této nemohou býti vyvozovány důsledky, ke kterým dospívá st-l, že totiž nárok na uvedený titul přísluší i ber. úředníkům VII. hodn. třídy ve výslužbě.
O právu úředníka na úřední titul jedná § 40 služ. pragm., jenž přesně rozlišuje úředníka v činné službě od úředníka mimo službu a ve výslužbě, užívaje o kategorii prvé označení »úředník«, o kategorii druhé pak označení »úředník mimo službu nebo ve výslužbě« a určuje práva obou kategorií na úřední titul odlišným způsobem. Jestliže tedy v normách, jež vydány jsouce po služ. pragmatice mají za předmět úpravu úř. titulů, přiznává se nárok na nový úřední titul určitým osobám, osoby tyto pak označeny jsou výrazem »úředník«, nemůže býti vzhledem k nomenklatuře § 40 služ. pragm. nejmenší pochybnosti o tom, že osobami těmi rozuměti jest pouze úředníky činné služby. Přiznává-li tedy cit. vl. nař. č. 308/20 titul »berní ředitel« ber. úředníkům VII. hodn. třídy, jest právě z toho, že užito bylo výrazu »úředník«, patrno, že nárok na tento nový titul přísluší jen úředníkům činné služby, kdežto úředníkům mimo službu a ve výslužbě mohl by nárok ten příslušeti pouze tenkráte, kdyby i kategorie těchto osob byly jako oprávněné v nařízení tom jmenovány.
Nemůže tedy st-l z cit. vl. nař. dovozovati pro sebe žádných nároků na přiznání titulu zde dekretovaného, a mohl by pak nároku toho nabýti jen tenkráte, kdyby z § 40 služ. pragm. bylo možno dovoditi, že i úředníkům ve výslužbě vzchází nárok na udělení titulu, jenž pro kategorii úředníků v činné službě právní normou nově se zavádí. Toho však st-l ve stížnosti nedovozuje a vzhledem k okolnosti, že posl. odst. cit. §u 40 přiznává úředníkům ve výslužbě jen právo na další používání jejich titulu, získaného ve smyslu odstavců předcházejících, právem by ani dovozovati nemohl.

Citace:

č. 6411. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 571-572.