Č. 6330.
Školství: I. O podmínkách přijetí za řádného posluchače vys. školy technické. — II. O studijních úlevách na vys. školách techn. pro posluchače-vojíny.
(Nález ze dne 22. února 1927 č. 3409).
Věc: Norbert T. v B. (adv. Dr. Sam. Král z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. m. taj. Dr. Em. Kobosil) o zápočet studií.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, narozený roku 1896, absolvoval učiliště pro textilní průmysl v Brně a složil tam 19. března 1915 zkoušku dospělosti. Pak konal válečnou službu, ze které se roku 1919 vrátil do Brna. Počátkem zimního semestru 1919/20 byl zapsán za řádného posluchače odboru strojnického na něm. vys. škole technické v Brně, kde studoval dva semestry. Od zimního semestru studoval pak na téže vys. škole, avšak na odboru pro pozemní stavitelství a architekturu jako mimořádný posluchač. Žádostí z 21. května 1924 zažádal u děkanství odboru pro pozemní stavitelství a architekturu něm. vys. školy techn. v Brně, aby byl škrtnut jako řádný posluchač odboru strojnického ve studijním roce 1919/20 a aby byl znovu zapsán jako mimořádný posluchač odboru pro poz. stavitelství a architekturu a žádal dále za výměnu indexu řád. posluchače za mimořádný index na odboru pro poz. stavitelství. V žádosti uvedl, že po návratu z voj. služby měl sice jako absolvent vyšší školy pro průmysl textilní v Brně možnost dáti se zapsati na vys. školu techn. jako řádný posluchač, avšak vzhledem k předběžnému studiu jenom na odboru strojnickém. Poněvadž však jeho vědomosti, schopnosti a záliba ho poukazovaly na odbor pro architekturu, zvolil tu cestu, a že se dal zapsati jako řádný posluchač na odboru strojnickém, že však poslouchal všecky předměty poz. stavitelství. Jelikož pak dodatečná žádost, aby byl uznán za řádného posluchače odboru poz. stavitelství, byla zamítnuta, dává se nyní zapisovati jako mimořádný posluchač odboru poz. stavitelství. Dne 17. září 1924 složil st-l zkoušku dospělosti na reálce v Brně. Podáním z 5. prosince 1924 zažádal, aby mu byla uznána frekvence a zkoušky, které vykonal jako řádný posluchač odboru strojn. pro studium odboru poz. stavitelství a architektury, dále, aby mu byla uznána frekvence předmětů na odboru pro poz. stavitelství, kterou vykonal jako mimořádný posluchač. Konečně žádal, aby mu zkoušky, které složil ve vlastnosti mimoř. posluchače na odboru poz. stavitelství, byly uznány jako řádné zkoušky, poněvadž dodatečně prokázal všecky podmínky. Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že žádosti mimořádného posluchače Norberta T. o zápočet 8 semestrů jeho mimoř. studia do studia řádného nelze vyhověti ze zásadních důvodů.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil: Podle § 14 zák. ze 4. května 1873 č. 92 ř. z. o organisaci (něm.) vys. školy techn. v Brně, 92/1873 ř. z., § 14 92/1873 ř. z., § 14
Podle organisace školství v době vydání cit. zák., stejně jako ze závěru prvého odstavce cit. §u jde, že zákon tu míní výrazem »vysvědčení maturitní« jedině vysvědčení dospělosti ze střední školy ve vlastním smyslu, totiž z gymnasia (různých typů) nebo reálky, nikoliv však vysvědčení dospělosti z jiných ústavů vyučovacích, na kterých zkouška dospělosti buď již v tehdejší době byla zavedena, aniž však byla nazývána zkouškou maturitní (srovnej zkoušku dospělosti (zralosti) na ústavech učitelských — § 34 říš. zák. o školách nár. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z., resp. § 64 pozdějšího min. nař. z 31. července 1886 č. 6031, Věstník min. vyuč. č. 50, o organisaci učitelských ústavů), anebo teprve později byla zaváděna, jako na stát. průmyslových školách a ústavech příbuzných (učilišti pro textilní průmysl), obch. akademiích, vyšších školách hospodářských a lesnických a pod.
Tento předpis — požadující pro přijetí za řádného posluchače odbytí maturitní zkoušky na gymnasiu nebo na reálce — byl nařízením vlády z 18. září 1919 č. 512 Sb. doplněn potud, že podle § 1 512/1919 sb., § 1 Podle toho nenabyl st-l složením zkoušky dospělosti na učilišti pro textilní průmysl nároku na přijetí za řádného posluchače odboru pro poz. stavitelství a architekturu, poněvadž zmíněné učiliště neposkytuje vůbec průpravy pro tento odbor. Při tom nemusil ovšem nss v daném případě zkoumati, zda zkouška dospělosti na učilišti pro textilní průmysl poskytuje nárok na přijetí za řád. posluchače na některém jiném odboru vys. školy techn. Podmínky pro přijetí za řádného posluchače na odboru pro poz. stavitelství a architekturu splnil tedy st-l teprve složením zkoušky dospělosti na reálce, t. j. 17. září 1924.
St-l nenabyl však ze zákona ani nároku na to, aby mu byla uznána frekvence a zkoušky, které vykonal jako řádný posluchač odboru strojnického pro studium odboru pozemního stavitelství a architektury, dále aby mu byla uznána frekvence předmětů na odboru pro poz. stavitelství, kterou vykonal jako mimořádný posluchač, ani na to, aby mu zkoušky, které složil ve vlastnosti mimořádného posluchače na odboru poz. stavitelství, byly uznány jako řádné zkoušky.
Není všeobecně platného předpisu, který by posluchači vys. školy techn. nárok takový poskytoval; naopak stanoví řád pro úpravu zkoušek státních a prospěchových na vys. školách techn., vydaný min. nařízením z 24. března 1912 č. 59 ř. z., v § 4 odst. 2 bod 2, resp. v § 30 odst. 2 bod 1, a) za podmínku připuštění k prvé, resp. ke druhé státní zkoušce studium po určitou dobu ve vlastnosti řádného posluchače a požaduje týž zkuš. řád v § 15 složení určitých prospěchových zkoušek ve vlastnosti řádného posluchače, resp. v § 30. odst. 2, bod 3 složení prospěchových zkoušek započítatelným způsobem.
Na tom nemůže nic měniti výnos min. škol. z 31. ledna 1920 č. 50827/IVc-1919, o studijních úlevách pro posluchače-vojíny, jehož hlavy II. bodu 3. se st-l dovolává. Je ovšem pravda, že podle cit. předpisu výnos Min. škol. č. 50827/IVc (X.X.1919) a že jest výnos Min. škol. č. 50827/IVc (X.X.1919) takže, výnos Min. škol. č. 50827/IVc (X.X.1919) Avšak nehledě ani k otázce, zda tento pouhý výnos min. škol. vůbec mohl vzhledem k předpisům zák. ze 4. května 1873 č. 92 ř. z. a min. nař. z 24. března 1912 č. 59 ř. z. založiti právní nárok jednotlivého studujícího na výhody tam uvedené, je poskytnutí výhod právě zmíněných vázáno na předchozí immatrikulaci, tedy na přijetí za řádného posluchače (scilicet řádného posluchače dotyčného odboru), kterážto podmínka u st-le v době nař. rozhodnutí splněna nebyla.
Stejně nemohou na shora uvedeném právním stavu nic měniti okolnosti, st-lem dovolávané, že totiž a) prý v jiných případech, zejména stran posluchaček, které před zásadním připuštěním ke studiu na vys. školách techn. studovaly ve vlastnosti studujících mimořádných, žal. úřad postupoval jinak a b) že stanovisko žal. úřadu ničí prý úplně existenci st-lovu a vedlo by k protismyslné konsekvenci, že by st-l všecky ty předměty, které poslouchal již jako mimořádný posluchač a všecky ty zkoušky, které složil již jako mimořádný posluchač, musil znovu opakovati jako řádný posluchač. Neboť, i kdyby ad a) snad žal. úřad v jiných případech byl rozhodl způsobem pro studující příznivějším, nemůže z toho dovozovati st-l právního nároku, aby i v jeho případě bylo tak rozhodnuto způsobem, který by v platných předpisech neměl podkladu.
Momenty ad b) pak, jako momenty toliko ekvitní, nemohou rovněž míti význam pro posouzení zákonitosti nař. rozhodnutí, která jedině může býti nss-em zkoumána.
Není-li však právního předpisu, který by st-li poskytoval právní nárok na kladné vyřízení žádosti jím podané, nebylo taky nař. rozhodnutím dotčeno žádné subj. právo st-lovo, tak že nebylo již také ani třeba zkoumati, zda by žal. úřad vůbec byl oprávněn na základě volné své úvahy poskytnouti st-li žádané výhody.
Nss nemohl tedy v nař. rozhodnutí shledati tvrzenou nezákonnost. Je-li tomu tak, pak nelze ovšem také vytýkaný nedostatek odůvodnění nař. rozhodnutí kvalifikovati jako vadu podstatnou po rozumu § 6, odst. 2 cit. zák. o ss-u, když přece stížnost dokazuje, že st-l nař. rozhodnutí správně pochopil a proti němu také použil přípustné obrany ve stížnosti na nss.