Č. 6343.

Pozemková reforma: Z jakých důvodů může úřad s hlediska § 22 zák. č. 118/1920 zrušiti výpověď danou hospodářskému správci na zabranlém majetku vlastníkem majetku toho?
(Nález ze dne 25. února 1927 č. 3167).
Prejudikatura: Boh. 3707/24 adm.
Věc: Cukrovar T., akc. spol. v T. (adv. Dr. Alex. Hajno z Michalovců) proti župnímu úřadu v Košicích stran výpovědi hospodářského správce ze služby na zabraném majetku.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze 7. června 1924 oznámil Samuel L. okr. úřadu v M., že jest hospodářským správcem stěžující si firmy na hospodářství v T., dostal ze služby výpověď, tuto výpověď neuznává, poněvadž mu byla dána jen proto, že plnil povinnosti uložené mu zákonem z 12. února 1920 č. 118 Sb., o čemž předloží důkazy při ústním jednání, a požádal, aby ve smyslu § 22 cit. zák. bylo ve věci nařízeno šetření a rozhodnuto, že výpověď jest neplatna. — — — —
Po provedeném šetření, při němž vyslechnut o údajích Samuela L. svědek Karel R., vydal okr. úřad v S. dne 3. ledna 1925 rozhodnutí, jímž ve smyslu §§ 21 a 22 zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb. žalobě Samuela L. vyhověl, výpověď ze služby zrušil a stěžující si firmu zavázal, aby Samuela L. přijala zpět do služby. — — — —
Odvolání stěžující si firmy z tohoto rozhodnutí žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl a rozhodnutí okr. úřadu z důvodů v něm uvedených potvrdil.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Předpis § 22 zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb. stanoví: Protože plnil povinnosti, jež ukládá tento zákon, nesmí býti zaměstnanec na zabraném majetku přeložen nebo propuštěn ..... Domnívá-li se zaměstnanec, že z tohoto důvodu byl vypovězen, má právo stěžovati si s odkladným účinkem do 14 dnů u polit. úřadu I. stolice .... Úřad rozhodne, vyšetře věc a vyslechna obě strany.
Žal. úřad prohlásil na základě § 22 výpověď danou st-lkou hospodářskému správci Samueli L. za bezúčinnou v podstatě ze tří důvodů: jednak proto, že dána byla z důvodu, že Samuel L. plnil povinnosti, uložené mu cit. zákonem, jednak proto, že st-lka nebyla oprávněna dáti hospod. správci výpověď bez souhlasu stpú-u a konečně z důvodu, že výpověď nebyla dána z nutných přijatelných hospod. neb fin. příčin a st-lka neprokázala, že hospod. správce nekonal své povinnosti a hospodařil špatně.
V nál. Boh. 3707/24 adm. vyslovil nss právní názor, že ochrany poskytované § 22 zák. č. 118/20 úřednictvu na zabraném majetku poz. může se úředník dovolávati jen tehdy, je-li zde příčinná souvislost mezi plněním povinností zákonem č. 118/20 úředníku uložených a mezi výpovědí, a další právní názor, že rozhoduje o stížnosti úředníka tohoto proti výpovědi může úřad toliko vysloviti, že výpověď jest bezúčinná, poněvadž nastala pro důvod v §u 22 zák. č. 118/20 uvedený, t. j. proto, že úředník plnil povinnosti tímto zákonem mu uložené.
Pokud tedy v přítomném sporu žal. úřad, jehož kompetence k rozhodování o účinnosti výpovědi hospod. správci na zabraném majetku poz. mohla se opírati jedině o § 22 zák. č. 118/20, výpověď tu prohlásil za bezúčinnou z důvodů uvedených nahoře na druhém a třetím místě, vybočil z mezí, jež mu cit. zák. v § 22 pro jeho působnost stanovil, neboť výrok jeho v těchto směrech vydaný není výrokem o bezúčinnosti výpovědi z důvodů §u 22 zák. č. 118/20, na který výrok jest působnost úřadu cit. § 22 omezena. Překročil-li však úřad postupem tímto meze své působnosti, jest eo ipso dán důvod nezákonnosti nař. rozhodnutí, a výrok dle § 7 zák. o ss jest v těchto směrech odůvodněn.
Pokud však nař. rozhodnutí prohlásilo výpověď danou Samueli L. bezúčinnou proto, že dána byla z důvodu, že hospod. správce plnil povinnosti zákonem č. 118/20 mu uložené, tedy ve směru, v němž kompetence žal. úřadu k meritornímu výroku jest předpisem § 22 cit. zák. podložena, sluší uvážiti:
Žal. úřad vzal ve shodě s tvrzením hospod. správce L. za prokázáno, že hospod. správci byla dána výpověď proto, poněvadž pracoval proti parcelaci z volné ruky statku, na kterém byl zaměstnán, dále že se exponoval ve prospěch propuštěných zaměstnanců, zakročil na patřičných místech, aby byla obdělána půda, která následkem parcelace byla zanedbána, a proti stanovisku soukrom. hájil stanovisko úřední. V tomto jednání hospod. správce spatřuje nař. rozhodnutí plnění povinností uložených zaměstnanci na zabraném majetku zákonem č. 118/1920 a uvádějíc je v příčinnou souvislost s výpovědí, dospívá k výroku, jímž ve smyslu § 22 cit. zák. č. 118/20 prohlašuje výpověď za bezúčinnou.
Nss-u nebylo třeba zabývati se otázkou, zda žal. úřad měl dle spisového materiálu ve výsledcích průvodního řízení dostatečný podklad pro svůj závěr, že jest dána kausální souvislost mezi výpovědí, danou st-lkou hospod. správci, a mezi naznačeným jednáním hospod. správce, neboť i když se připustí, že ona příčinná souvislost tu jest, nemá úsudek žal. úřadu, že výpověď dána byla hospod. správci z důvodu, že plní povinnosti zákonem č. 118/20 mu uložené, v tomto zákoně pražádné opory.
Zákon č. 118/20 rozeznává dvojí kategorii zaměstnanců a dle toho i povinnosti zaměstnancům těm uložené, jednak zaměstnance vůbec, jejichž povinnosti určuje v § 6 odst. 1 posl. věta a v § 7, jednak zaměstnance, zodpovědné za hospodaření, jimž vedle povinností uložených zaměstnancům vůbec, ukládá též ony povinnosti, které jinak stihají osoby na zabraném majetku hospodařící (§ 1 a násl.).
Jednání hospodářského správce, v němž žal. úřad spatřoval plnění povinností zákonem č. 118/20 zaměstnanci na zabr. majetku uložených, tak, jak nahoře bylo uvedeno, nelze však subsumovati pod žádnou z povinností, jež cit. zákon ukládá buďsi zaměstnancům vůbec, buďsi zaměstnancům za hospodaření zodpovědným, neboť z žádného ustanovení §ů 1—7 nelze dovoditi, že by uloženo bylo zaměstnancům za povinnost pracovati proti parcelaci hospodářského statku, exponovati se ve prospěch propuštěných zaměstnanců, zakročiti na patřičných místech, aby půda byla obdělána, a proti stanovisku soukromému hájiti stanovisko úřední.
Ale pak výrok žal. úřadu, že výpověď daná st-lkou hospod. správci, byla dána z důvodu, že zaměstnanec ten plnil zákonem č. 118/20 uložené mu povinnosti, jichž plnění spatřováno bylo v jednání nahoře vytčeném, nemá — i kdyby bylo možno připustiti, že hospod. správce L. byl zaměstnancem za hospodaření zodpovědným, protože na něj přenesena byla povinnost řádného hospodaření osobou hospodařící na zabraném majetku — v cit. zák. č. 118 nijaké opory, a jest i tento výrok v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 6343. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 445-447.