Č. 6399.

Pozemková reforma. — Administrativní řízení: Má stpú v řízení podle § 2 záb. zák. povinnost, přičiniti se sám o opatření listinných důkazů, které strana nabízí, které však sama opatřiti nemůže?
(Nález ze dne 15. března 1927 č. 5126).
Věc: Likvidační komise církevních majetků na Slov. (adv. Dr. Jan Galia z Bratislavy) proti státnímu pozemkovému úřadu stran uznání osmi samostatných souborů majetkových a osmi nároků dle § 11 záb. zák.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad žádost, aby bylo uznáno, že následující ostřihomskému arcibiskupství knihovně připsané nemovitosti náležejí jiným právním subjektům, a to: a) diecesnímu semináři, b) I. vikariátu, c) II. vikariátu, d) III. vikariátu, e) beneficiu II. vikaristy, g) kathedrálnímu kostelu v Ostřihomi a že dlužno je tudíž pokládati za samostatné soubory nemovitostí ve smyslu § 2 záb. zák. Rovněž zamítl žal. úřad i další žádost za propuštění půdy dle § 11 záb. zák. stran jednotlivých souborů. Rozhoduje o stížnosti setrval nss na názoru vysloveném a odůvodněném v nálezu o stížnosti téže st-lky Boh. 6401/27 adm., že totiž nesprávný je názor žal. úřadu i v nyní nař. rozhodnutí vyslovený, že úřad sám nebyl povinen učiniti kroky vedoucí k tomu, aby byl opatřen průvodní materiál listinný, na který se st-lka během řízení odvolávala a který dle tvrzení ničím nevyvrácených sama předložiti nemohla, totiž příslušné zakládací a věnovací listiny. Že listinami těmi chtěla st-lka prokázati skutečnosti relevantní, žal. úřad sám doznává, uváděje, že listiny ty jsou jediným přímým důkazem o právní existenci více souborů. Proto postup žal. úřadu, který odpírá i pokus o opatření listin těch, je vadný a ježto vadnost ta zaviněna byla nesprávným právním názorem o činnosti žal. úřadu při zjišťování skutkové podstaty, bylo i toto nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost. K tomu přistupuje v daném případě i ta okolnost, že stpú a priori jako nerozhodný zamítl důkaz vedený zprávou min. škol. a církevní vrchnosti, uváděje, že zprávy ty mohly by míti jen ráz dobrozdání a tedy by úřad nevázaly. Není přece a priori vyloučeno, že min. škol., po případě církevní vrchnost má o majetkoprávních poměrech statků arcibiskupství ostřihomskému připsaných úřední znalost a že zprávy jejich, byť i neměly povahu autoritativního výroku o tom, jsou-li nemovitosti ty s hlediska zák. záb. souborem jediným či rozpadají-li se v 8 souborů, přece jen by mohly uvésti fakta a okolnosti pro řešení otázky té významné. Je proto nesprávným i zamítnutí těchto st-lkou vedených důkazů.
Uvádí-li nař. rozhodnutí ve svých důvodech, že st-lka své tvrzení o existenci více právních subjektů ani nekonkretisovala a že správnost knihovního zápisu, dle něhož patří veškery sporné statky arcibiskupství ostřihomskému, ani v pochybnost neuvedla, sluší poukázati na toto:
Tvrzením, že statky ony patří osmi různým beneficiím, uvedla st-lka v pochybnost a tedy na spor otázku, je-li podle záb. zák. vlastnickým subjektem nemovitostí oněch subjekt jediný či subjektů osm. V tom směru také svou žádost konkretisovala a nabídla se správnost tvrzení svého dokázati. To vychází ze žádostí, jež podala, i z protokolu o místním šetření. Že konkretisace nešla tak daleko, aby udala dobu a způsob, kdy a jak jednotlivá beneficia vznikla, a že i počet jich byl redukován s 10 na osm, to není v daném případě dostatečným podkladem pro závěr, že tvrzení st-lky je nesprávné, uváží-li se, že st-lka dle nepopřeného svého tvrzení nemohla si získati od ostřihomského arcibiskupa potřebných dat a listin. Z nabídnutých důkazů proveden byl jediný, totiž důkaz knihami o tom, že majetek, o který jde, vede se dle osmi jednotlivých hospodářských správ. Nss sdílí názor žal. úřadem vyslovený, že toto vedení knih samo o sobě nedokazuje ještě existenci osmi samostatných objektů vlastnických, ale ovšem ani proti ní nesvědčí. Proto měl úřad přistoupiti k provedení dalších nabídnutých důkazů.

Citace:

č. 6399. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 548-549.