Č. 6253.

Stavební právo (Praha): * Pasivně legitimován vůči příkazu demoličnímu jest bez ohledu na poměry vlastnické ten, na něhož zní stavební povolení, a při stavbách bez povolení zřízených stavebník, v obou případech potud, pokud právní a faktická disposice tou kterou stavbou nepřešla na subjekt jiný.
(Nález ze dne 26. ledna 1927 č. 1002). Věc: Adolf Vojtěch J. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze stran odstranění staveb.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem magistrátu hl. m. Prahy jako úřadu stavebního z 19. února 1924 byl st-l vyrozuměn, že vzhledem k tomu, že obec pražská jako majitelka pozemků č. kat. ... vypověděla mu nájem těchto pozemků, magistrát odvolává veškerá stav. povolení pro provisorní stavby na těchto pozemcích zřízené, a uloženo mu, aby nejdéle do konce července 1924 odstranil jednak stavby konsentované výměrem z 22. května 1920, jež povoleny na odvolání kdykoliv přípustné, t. j. skladiště dříví, rámovou pilu, dvě okružní pily ve dvou kůlnách, administrativní budovu, býv. hippodrom přeměněný ve skladiště a dřevěný plot, jednak různé jiné objekty bez povolení na pozemcích oněch postavené jako dřevěnou kůlnu, obsahující konírnu a byt, omítnutou dřevěnou budovu s bytem a kanceláří, dvě dřevěná skladiště a pod.
Odvolání st-lovo bylo rozhodnutím stav. sboru ze 7. dubna 1925 zamítnuto s tímto odůvodněním: Stav. povolení, vydané roku 1920 Adolfu Vojtěchu J. po koupi staveb na poz. kat. ...zřízených, výslovně bylo dáno s podmínkou, že veškeré objekty povolují se pouze jako provisorium do odvolání, které se může státi kdykoliv. Jest proto stav. úřad plně oprávněn bez udání důvodů povolení dané odvolati, čehož st-l musil si býti stále vědom. Pokud jde o stavby bez povolení zřízené, jest nařízení k jich odstranění samozřejmé, a předpisy stav. řádu odůvodněné. Z těchto důvodů nutno opatření úřadu stav. uznati za správné a nelze přihlížeti k jednání mezi nájemcem pozemku a vlastníkem jeho, kteréžto jednání jest čistě rázu soukromoprávního.
Další odvolání st-lovo bylo zamítnuto nař. rozhodnutím z důvodů
II. stolice.
O stížnosti nss uvážil:
Podle skutkové podstaty správními úřady přijaté jsou pozemky, na nichž stojí sporné budovy, vlastnictvím obce pražské, a st-l má je pouze v pachtu. O tuto skutkovou podstatu také st-l opřel svůj rekurs do rozhodnutí stav. sboru, namítaje, že za tohoto stavu také vlastníkem sporných budov není on jako nájemce, nýbrž obec pražská jako vlastnice pozemků, a poněvadž sbourání budovy může nařízeno býti toliko vlastníku budovy, nikoliv jejímu nájemci, popíral a také ve stížnosti na tento soud popírá svou pasivní legitimaci vůči naříkanému příkazu k sbourání oněch budov.
Nss nedal námitce té za pravdu. Příkaz sbourati budovy na shora uvedených pozemcích týká se jednak staveb konsentovaných výměrem z 22 května 1920, jednak staveb zřízených bez povolení stavebního.
Výměrem z 22. května 1920 dáno bylo dodatečné stavební povolení ke stavbám v něm vyjmenovaným st-li. Je tedy na základě tohoto pravoplatného aktu také jen st-l sám subjektem všech stav. práv a závazku z konsensu toho vzniklých, a tudíž i subjektem závazku, odstraniti konsentované stavby, když by ve smyslu výhrady v onom povolení obsažené stav. povolení bylo odvoláno. Byl proto také st-l pasivně legitimován vůči příkazu sbourati sporné budovy, jejž stav. úřad, — odvolav stav. povolení — vydal. Jaký je právní poměr mezi st-lem a obcí pražskou co do vlastnictví k oněm budovám a co do event. náhradních nároků z předčasně zrušeného poměru nájemního — o kterýchžto otázkách rozhodovati přísluší ovšem řádným soudům — je pro spornou otázku pasivní legitimace a pro otázku přípustnosti příkazu k sbourání staveb, kterou posuzovati dlužno jedině podle obsahu svrchu uvedeného stav. konsensu, irelevantní.
St-l mohl by se účinně brániti pouze námitkou, že v době vydání demoličního příkazu disposice spornými budovami mu již nepříslušela, přešedši na subjekt jiný; takové námitky však v adm. řízení nevznesl a nečiní jí ani nyní.
Než i pokud jde o stavby zřízené na uvedených pozemcích beze stav. povolení, není stížnost odůvodněna, § 121 odst. 2 stav. řádu pro Prahu, jenž stanoví povinnost sbořiti stavby bez povolení zřízené, nepraví sice ničeho o tom, kdo jest subjektem této povinnosti; ze souvislosti s odst. 1 vyplývá však, že zákon ukládá povinnost tu stavebníkovi, t. j. tomu, kdo stavbu pro sebe, na své jméno zřídil. Zpravidla je ovšem stavebníkem vlastník pozemku, na němž se staví. Může však býti stavebníkem osoba jiná, když staví pro sebe na cizím pozemku, ať se svolením vlastníka jeho, ať svémocně bez takového svolení. Zodpovědnost policejní za existenci stavby bez stav. povolení zřízené, a tedy i závazek stavbu takovou sbourati, není spjata s civilně právním vlastnictvím budovy, nýbrž spočívá na tom, kdo onu stavbu pro sebe na své jméno zbudoval, resp. na jeho právním nástupci.
Žal. úřad vychází nepochybně z předpokladu, že stavby na svrchu uvedených pozemcích beze stav. povolení zřízené postavil si pro sebe na své jméno st-l, a že tedy st-l je ohledně oněch budov stavebníkem ve smyslu § 121 stav. řádu. Proti tomuto předpokladu, jenž souhlasí také se správními spisy, st-l ani v adm. řízení ani ve stížnosti na nss nebrojí, namítaje toliko, že není civilně-právním vlastníkem oněch budov. Poněvadž však okolnost posléze zmíněná je irelevantní a za předpokladu úřadem přijatého — když st-l nenamítá, že v době vydání demoličního příkazu nebyl již oprávněn spornými budovami disponovati, — pasivní legitimace st-lva vůči příkazu, sbourati stavby na pozemcích svrchu uvedených, bez povolení stavebního zřízené, je dána, slušelo stížnost i v tomto druhém směru jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 6253. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 264-266.